Typická chyba je příliš dlouhá záclona, která sahá pod horní hranu radiátoru. Další je záclona připevněná na tyči přímo nad radiátorem, takže teplý vzduch narazí na látku hned u zdroje. Někteří lidé řeší studené okno silnějším topením, což problém jen prohloubí – vzduch se ohřeje víc, ale ke sklu se stejně nedostane. Pomůže i to, když mezi záclonou a zdí necháte mezeru alespoň dva centimetry, aby vzduch mohl proudit kolem okraje.

Hodnota sedmdesát procent není sama o sobě katastrofa. Katastrofa je kombinace vysoké vlhkosti, studeného povrchu a slabého větrání. Když se sejdou všechny tři, voda si cestu najde. Když jeden z nich odstraníte, vlhkost zůstane v rozumných mezích a stěny i okna vydrží.

Nakonec sledujte stav spár a silikonu. Černé tečky v rozích nejsou jen estetický problém, ale signál, že vlhkost proniká do konstrukce. Po každém sprchování stáhněte vodu ze stěn stěrkou a nechte koupelnu dostatečně dlouho uzavřenou s běžícím odvlhčovačem. Pokud se plíseň objevuje i přes tato opatření, hledejte příčinu v izolaci nebo v poruše odvodu vzduchu, ne v dalším přístroji.

Bílý prách kolem zvlhčovače není závada přístroje. Je to zbytek minerálů, které zůstanou ve vzduchu po odpaření vody. Čím tvrdší voda, tím víc vápníku a hořčíku obsahuje a tím víc bílého povlaku se usazuje na nábytku, obrazovkách i podlaze. Pokud pouštíte zvlhčovač denně a po týdnu máte vše pokryté jemným šedobílým filmem, je to jasný signál, že voda z kohoutku se pro vaše zařízení nehodí.

Sedmdesátiprocentní relativní vlhkost v obývacím pokoji není na první pohled nic dramatického. Vzduch sám o sobě necítíte, teploměr ukazuje příjemných dvaadvacet stupňů. Problém je v tom, že při této vlhkosti se voda už aktivně usazuje na chladnějších plochách. A těch je v běžném bytě víc, než by člověk čekal: rohy u podlahy, ostění oken, parapety, místa za nábytkem u obvodové zdi.

Co s tím dělat konkrétně: větrejte nárazově, čtyřikrát až pětkrát denně na pět minut, s otevřeným oknem dokořán. Pokud máte vlhkost trvale nad sedmdesáti procenty, změřte ji vlhkoměrem v různých částech místnosti – u okna, u stěny, ve výšce hlavy. Zjistíte, kde je problém. Odstraňte překážky před radiátory, nechte pod nábytkem u zdi alespoň pět centimetrů mezery. V koupelně a kuchyni používejte odtah, který skutečně funguje, ne jen formální. Pokud se plíseň objeví, nestačí ji jen setřít. Je třeba odstranit příčinu, tedy studený povrch, a teprve pak řešit následky.

První věc, kterou je dobré si uvědomit, je plocha. Čím širší hrnec, tím větší plocha a tím více páry uniká. Proto se vývary a omáčky vaří ve vyšších a užších nádobách, pokud je nechcete zbytečně zahušťovat odparem. Naopak široká pánev bez pokličky ztrácí vodu extrémně rychle. Druhým faktorem je teplota plotny. Jakmile voda vře, další přidávání tepla už nezvyšuje teplotu, jen zvyšuje rychlost odpařování. Stačí stáhnout plamen na nejnižší stupeň, při kterém hladina ještě jemně perlí, a ztráta páry klesne i o polovinu. Třetím faktorem je vítr v kuchyni. Otevřené okno nebo digestoř naplno odvádějí páru od hladiny a urychlují odpařování, i když se to na první pohled nezdá.

Pokud už je bílý povlak na nábytku, nestírejte ho nasucho. Prach se tím jen rozptýlí. Vlhkým hadříkem s trochou octa nebo citronové šťávy povlak snadno odstraníte. Vyhněte se však agresivním čisticím prostředkům na obrazovky a elektroniku. U dřevěného nábytku po čištění vždy dosušte povrch, jinak se minerály vsáknou do laku a vytvoří trvalé skvrny.

Kde se vlhkost skutečně projeví Prvním místem jsou okna. U starších dvojitých oken se mlží vnitřní sklo, u novějších izolačních se objevuje kondenzát na vnitřním skle, případně na rámu. Pokud se mlží mezi skly, je porušená těsnost a okno je potřeba řešit, ne vlhkost v místnosti. Druhým místem jsou stěny v rozích. Vlhkost se v nich drží, protože tam proudí méně teplého vzduchu. Začne se tvořit mapka, později tmavé skvrny a plíseň. Třetím místem je nábytek přitlačený ke zdi. Mezera pod ním se neprovětrá a vlhkost se v ní drží i tehdy, když je v místnosti jinak sucho.

Základní rozdíl je v tom, odkud voda přichází. Vzlínání je transport kapalné vody pórovitým zdivem od základů nahoru. Kondenzace je naopak změna vodní páry na vodu přímo na povrchu nebo v chladné části konstrukce. Vzlínání má tedy zdroj v zemi, kondenzace ve vzduchu uvnitř místnosti. To je první orientační bod, podle kterého se dá dál pracovat.

Rozhodující je teplota povrchu, ne vlhkost vzduchu samotná. Pokud má vnitřní strana okna při venkovní teplotě kolem nuly jen deset až dvanáct stupňů, vzduch o sedmdesáti procentech se na něm začne srážet. Tomu se říká rosný bod. Při dvaceti stupních v místnosti nastává při vlhkosti kolem 70 % přibližně při dvanácti stupních povrchu. Stačí tedy, aby okno mělo studený rám nebo špatně osazené sklo, a voda teče, i když vlhkost není nijak extrémní.