Nejhůř jsou na tom materiály, které pohlcují vodu a zároveň ji nedokážou předat dál. Knihy, papírové archivy, fotografie a časopisy nasáknou vlhkost do několika týdnů. Papír zvlní, desky zplesniví a barvy vyblednou. Stejně dopadnou i koberce, bytový textil, matrace a oblečení z přírodních vláken. Bavlněné tričko v kóji nezůstane jen vlhké, časem získá zatuchlý zápach, který se praním odstraní jen obtížně. Dřevěný nábytek, parkety nebo hudební nástroje z masivu zase pracují – bobtnají, praskají a rozlepují se spoje.
Praktický postup je následující. Nejprve odstraňte příčinu: opravte okap, drenáž, izolaci proti vzlínající vodě nebo vadné potrubí. Potom nechte zdivo vyschnout, u cihel to trvá měsíce, ne dny. Teprve po vyschnutí mechanicky seškrábněte výkvět suchým kartáčem, nikdy ho nesmývejte velkým množstvím vody. Následně použijte sanační omítku, která umožňuje odpařování a zároveň brzdí průnik solí. Nanášejte ji v několika vrstvách a dodržte dobu zrání mezi nimi.
Typická chyba je snaha utěsnit spodní hranu silikonem zvenku. Voda, která se už dostala dovnitř, nemá kudy odtéct a tlakem si najde cestu jinde. Výsledkem je větší poškození a často i zničené sklo. Další častá chyba je výměna celého okna, i když stačí vyměnit pouze izolační dvojsklo. Rám okna může být v pořádku a zbytečná investice do nového okna problém nevyřeší, pokud se neodstraní příčina.
Častou chybou je utěsnění zdi zevnitř. Nátěr, který uzavře povrch, zabrání odpařování, ale voda zůstane uvnitř. Tlak se zvýší a sůl se objeví jinde, často v podobě map a odlupující se omítky. Sanace má smysl jen tehdy, když nejprve odstraníte příčinu a teprve potom řešíte povrch.
Pro kontrolu si pořiďte jednoduchý vlhkoměr. Stojí málo a ukáže vám, jestli se pohybujete mezi 40 a 60 procenty, což je pro pobyt v bytě optimální. Pokud vlhkost klesne pod 30 procent, přidejte zvlhčování a zkontrolujte, jestli někde neuniká teplý vzduch okny nebo dveřmi. Naopak hodnota nad 60 procent už znamená riziko plísní, a to i v zimě. Vlhkost totiž není nepřítel, kterého je třeba se zbavit, ale veličina, kterou je nutné držet v rovnováze stejně jako teplotu.
Bílé povlaky na zdi, které se po otření vracejí, nejsou jen estetický problém. Většina lidí je smyje octem nebo vodou a považuje věc za vyřešenou. Právě v tom spočívá nejčastější chyba. Solné výkvěty jsou totiž důsledek, ne příčina. Pokud je odstraníte, aniž byste zjistili, odkud se bere vlhkost, objeví se do několika týdnů znovu, obvykle silnější.
Kdy je vlhkost nízká a kdy vysoká Pokud vlhkost dlouhodobě klesá pod 40 %, vzduch vysušuje sliznice, zhoršuje se dýchání, dřevěný nábytek praská a parkety se rozevírají. Typickým viníkem bývá topná sezóna, kdy teplý vzduch od radiátorů snižuje relativní vlhkost, i když venku je vlhko. Řešením není pouštět mlhu do celého bytu, ale cíleně zvlhčovat obytné místnosti a zároveň krátce a intenzivně větrat, ideálně několikrát denně na 5–10 minut.
Ideální vlhkost v bytě se často uvádí jako jedno číslo, nejčastěji 50 %. To je ale zavádějící zjednodušení. Vzduch v místnosti je v neustálém pohybu, mění se s teplotou, počtem lidí, větráním i ročním obdobím. Rozmezí 40–60 % relativní vlhkosti není náhoda – je to pásmo, ve kterém se lidské tělo cítí dobře a zároveň se v něm nedaří plísním ani roztočům.
Když se po dvou týdnech úprav hodnota drží nad 65 procenty i při správném větrání, hledejte příčinu ve stavebním stavu. Nejčastěji jde o chybějící izolaci soklu, ucpané odvětrání pod podlahou nebo netěsné okapy, které ženou vodu do zdiva. V takovém případě nepomůže odvlhčovač, ten problém jen zakryje. Zavolejte stavebního technika, ať změří vlhkost zdiva – orientačně se dá zjistit i vlhkoměrem zapíchnutým do omítky.
Vyvarujte se dvou věcí: rychlého řešení v podobě voděodolného nátěru a opravy jen v místě, kde je výkvět vidět. Voda si vždy najde cestu nejmenšího odporu a objeví se tam, kde to nejméně čekáte. Pokud si nejste jistí příčinou, pozvěte odborníka na vlhkost zdiva. Běžné měření a posouzení zdroje vody zabere méně času než opakované opravy omítky.
Výkvět sám o sobě cihlu nerozkládá. Škodí ale omítce, malbě a spárám. Pokud se sůl dostane do maltové spáry opakovaně, spára se drolí a zdivo ztrácí soudržnost. U starých cihel se solí často objevují i jiné známky: prášek pod omítkou, uvolněné cihly, zatuchlý pach v místnosti. Tyto signály naznačují, že problém není jen povrchový.
Jak zjistit, odkud vlhkost skutečně jde Než začnete cokoli odstraňovat, změřte vlhkost zdiva vlhkoměrem. Přístroj zapíchněte do vyvrtaného otvoru v hloubce několika centimetrů, ne jen na povrch. Hodnoty porovnejte v různých výškách: u podlahy, ve středu zdi a pod stropem. Pokud je vlhkost nejvyšší dole a směrem nahoru klesá, jde o vzlínající vodu. Pokud je vyšší u stropu nebo na straně vystavené dešti, hledejte poruchu hydroizolace, poškozený svod dešťové vody nebo netěsné potrubí v omítce.
