Ne každé studené místo je teplotní most. Často jde jen o špatně umístěný nábytek, který brzdí proudění vzduchu, nebo o vlhkost z vaření a sušení prádla. Proto si pomozte vlhkoměrem. Pokud je povrch studený a relativní vlhkost u něj dlouhodobě přesahuje zhruba šedesát procent, riziko plísně roste. Zkuste místo na den uvolnit, odstranit vše, co ho zakrývá, a znovu měřit. Když rozdíl zmizí, šlo o proudění. Když zůstane, hledejte chybu v konstrukci.
Než objednáte nové okno, zjistěte si, jaký rámeček je součástí dodávky. Někteří výrobci nabízejí základní hliník i v nových oknech, protože je levný. Ptejte se na konkrétní typ a tloušťku. Pokud jde o plastový rámeček, sledujte, zda je komůrkový, nebo plněný. Čím lepší rámeček, tím menší riziko kondenzace na okraji skla. Stejně důležité je, kdo okno osadí a jak utěsní spáru mezi rámem a zdí.
Základní pravidlo pro svislé spáry je jednoduché: tam, kde se nic neotevírá a jen se nábytek staví ke zdi, stačí dva až tři centimetry. Tato vůle pokryje nerovnosti omítky, prachový úhel a případné dilatační pohyby. Pokud ale na straně u zdi končí dvířka nebo výsuv, potřebujete minimálně šířku úchytu plus rezervu na prsty, obvykle tedy pět až sedm centimetrů. U rohových sestav, kde se dvě křídla potkávají, počítejte raději s osmi až deseti centimetry, jinak si dvířka budou kolidovat.
Když je mezera hotová, zkontrolujte ještě jednu věc: zda se za nábytek dostane ruka při úklidu. Příliš úzká spára, kam se nedostane hadr ani hubice vysavače, se během pár let změní v úložiště prachu a mastnoty. Rozumný kompromis je proto dva až tři centimetry u pevných stěn a pět a více tam, kde se otevírají dvířka. Raději o centimetr víc než dodatečně rozebírat celou linku.
Po výměně několik dní netopte naplno a větrejte krátce a prudce. Nové materiály potřebují vyschnout. Pokud se na vnitřním skle objeví rosa jen dočasně, je to normální. Trvalá voda na skle ale znamená, že rámeček nebo těsnění neplní funkci. Zavolejte firmu, která okno dodala, a trvejte na kontrole. Většina problémů se projeví do prvního topného období. Právě tehdy se ukáže, jestli byl nový distanční rámeček správnou volbou, nebo jen kosmetickou úpravou.
Mezera mezi nábytkem a obvodovou stěnou není detail, který se dá vyřešit až na konci montáže. Rozhoduje o tom, jestli budou dvířka a šuplíky fungovat, jestli půjde nábytek vůbec usadit a jestli se za ním nebude usazovat vlhkost a plíseň. U kuchyňských linek, vestavěných skříní i volně stojících sestav se proto vyplatí mít jasno ještě před objednáním dílců.
Častou chybou je sušit prádlo v ložnici. Jedno vyprané tričko a ručník přidají do vzduchu další litr vody. Stejně tak zbytečně dlouhé sprchování s otevřenými dveřmi do pokoje. Pokud máte v místnosti akvárium nebo hodně rostlin, počítejte s vyšší vlhkostí. Někdo řeší problém tak, že na parapet položí starý ručník. Ten vodu nasaje, ale vlhkost zůstává ve vzduchu a problém se jen odsune. Lepší je vlhkost odstranit větráním, ne ji přesouvat na textil.
Častou chybou je měřit jen jednou a spoléhat na to, že zeď je rovná. Další je utěsnění mezery polyuretanovou pěnou bez předchozího ověření, zda nábytek sedí ve vodováze. Pěna sice drží, ale pokud je skříň nakloněná, časem se rozladí panty a dvířka přestanou doléhat. Rovněž se nevyplácí mezeru zcela vymezit pevným obložením bez přístupu vzduchu — za nábytkem má proudit vzduch, jinak se na studené stěně sráží vlhkost.
Pohlcovače mají smysl jen jako doplněk. V uzavřené skříni, šatně nebo autě dokážou udržet obsah v suchu. V obytné místnosti ale nikdy nenahradí větrání ani opravu závady. Typická chyba je kupovat stále silnější pohlcovače a ignorovat, že se plní za dva dny. To není důkaz jejich kvality, ale signál, že únik vlhkosti je větší, než jste ochotni přiznat. Měření vlhkoměrem za pár set korun ukáže, zda je vlhkost v normě, nebo zda je nutné hledat závadu.
Jak mezeru změřit, aby seděla na milimetr Než začnete cokoli řezat nebo objednávat, změřte stěnu na třech místech: u podlahy, uprostřed výšky a pod stropem. Rozdíl mezi nejmenší a největší hodnotou udává, s jakou nepravidelností musíte počítat. Nábytek se vždy usazuje do nejužšího místa a vzniklý rozdíl se dohání vyrovnávacími lištami nebo distančními podložkami. Totéž udělejte s hloubkou — zejména u starších domů bývá stěna dole silnější než nahoře.
Výměna okna není jen o skle a rámu. Distanční rámeček, tedy ten profil mezi skly, určuje, jak moc bude okno těsnit, jak rychle se bude rosit a jak dlouho vydrží. Starší okna mají často hliníkový rámeček, který vede teplo jako studený most. Nový rámeček z plastu nebo nerezové oceli s tepelným přerušením ten most odstraní. Rozdíl poznáte hlavně v zimě na vnitřním skle.
