Montáž do staré linky má svá úskalí i ve větrání. Indukce odvádí teplo spodem, proto nesmí být pod ní zásuvka ani pevná police těsně pod dnem. Potřebný odstup bývá 20 až 50 mm podle typu. Výřez do pracovní desky dělejte podle přiloženého papírového šablony, ne od oka. Deska musí být utěsněná proti zatékání; u staré desky z nerezu bývá otvor jiný, takže se nevyhnete novému vyříznutí. Před řezáním zkontrolujte, zda v desce nevedou trubky nebo kabely.

Policová příčka je kompromis mezi úložným prostorem a dělením. Aby fungovala, musí být zakotvená do zdi nebo do stropu, nikdy nesmí stát jen na podlaze bez zajištění. Regály orientujte tak, aby horní police byly průchozí z obou stran a sloužily jako odkládací plocha pro denní i noční věci. Spodní část nechte otevřenou, jinak vznikne tmavý kout, kam se nevejde úklid. Pozor na hloubku: příčka hlubší než 30 cm už zabírá místo, které jste chtěli ušetřit. Příčku nedávejte přes jediné okno, jinak přijdete o světlo v celé garsonce.

Ruční ovládání rolet a žaluzií vypadá jako banalita, dokud vám šňůrka nepraskne, lamelový pás se nekříží nebo se rolety nedotáhne úplně nahoru. Motorizace není rozmar, ale řešení, které má smysl hlavně u oken, kam nedosáhnete, u velkých ploch a u žaluzií, které se ovládají denně. Rozhodující je ale výběr pohonu, způsobu napájení a kvalita montáže. Když se podcení kterákoli z těchto částí, výsledek bude horší než ruční obsluha.

Nejčastější chyby: špatně zvolená rozteč, která se v průběhu montáže změní; lepení na nerovnou zeď; chybějící dilatační mezera; a montáž bez kontroly svislosti. Pokud si nejste jistí, udělejte si nejprve zkušební pole na kusu překližky a vyzkoušejte rozteč i lepení. Ušetříte si tím demontáž celé stěny.

Naplánujte si také harmonogram. Bourání, rozvody, omítky, obklady, obklady podlahy a montáž sanity nejdou dělat současně v jednom malém prostoru. Mezi jednotlivými kroky je nutná technologická přestávka, jinak se vám dlaždice odlepí nebo se pod nimi udrží vlhkost. Materiál skladujte v jiné místnosti, ne v koupelně, kde překáží a vlhne. A hlavně: před pokládkou dlažby si zkontrolujte, že všechny rozvody drží tlak a odpad neteče. Oprava po obložení znamená bourat.

Údržba rozhoduje o tom, jak dlouho krb vydrží a jak bezpečně hoří. Po každém použití odstraňte zbytky paliva až po úplném vychladnutí, otřete rám suchým hadříkem a zkontrolujte, zda těsnění kolem hořáku není popraskané. Jednou za čas prohlédněte i kouřovod, pokud jím krb disponuje, a ujistěte se, že není ucpaný prachem. Vadné těsnění nebo zdeformovaný hořák vyměňte, neopravujte provizorně.

Rošt, nebo lepení? Rozhoduje rovnost stěny Montáž na rošt je vhodná tam, kde je stěna nerovná, kde chcete schovat kabely nebo kde potřebujete za lamelami větrání. Rošt tvoří svislé latě připevněné ke zdi, na které se lamely montují vodorovně nebo svisle. Latě se kotví do zdi hmoždinkami, rozteč latí by měla odpovídat rozteči lamel, aby se každá lamela měla o co opřít. Mezi latě a zeď se dává podložka nebo se latě vyrovnávají klínky. Typická chyba: latě se přišroubují bez vyrovnání a lamely pak kopírují křivost zdi. Zkontrolujte rovinu dvoumetrovou latí ještě před montáží lamel.

Před samotnou montáží si na stěně vyznačte svislé osy lamel. Pomocí vodováhy nebo laseru nakreslete čáry tak, aby rozteč byla od začátku do konce stejná. Vyhněte se tomu, abyste začínali od rohu místnosti – rohy nebývají pravoúhlé a poslední lamela pak vyjde křivě. Lepší je začít od středu stěny a rozteč rozpočítat na obě strany. Pokud vám poslední lamela nevychází, upravte rozteč o pár milimetrů u všech lamel, nejen u té krajní. Tím zachováte pravidelnost.

U obou způsobů platí, že lamely musí mít vůli vůči podlaze i stropu. Nedávejte je napevno až do stropu, jinak při sesychání dřeva vzniknou praskliny. Nechte 5–10 mm mezeru a zakryjte ji lištou. Stejně tak u podlahy – lamely se nesmí dotýkat podlahy, jinak budou přebírat vlhkost. Pokud montujete na rošt, použijte lamely s drážkou nebo je přišroubujte z boku, aby vruty nebyly vidět. U lepení volte lamely s rovnou zadní stranou, ne s perem a drážkou, které se špatně lepí.

Lamelové obložení stěny v obýváku působí jako dekorace, ale ve skutečnosti jde o konstrukci, která má svá pravidla. Rozteč lamel ovlivňuje nejen výsledný vzhled, ale i to, kolik materiálu spotřebujete a jak snadno se vám bude montovat. Základní pravidlo: čím užší lamely, tím menší rozteč a tím větší spotřeba. U lamel šířky 40 mm se rozteč obvykle volí 60–70 mm, u šířky 60 mm se dostáváte na 90–100 mm. Mezera mezi lamelami by měla být zhruba stejná jako jejich šířka, případně o něco menší. Když ji uděláte větší, stěna ztratí rytmus a začne působit prázdně. Naopak příliš husté lamely vypadají jako masivní deska a ztrácejí efekt.