Samozavlažovací truhlík funguje jen tehdy, když jeho objem odpovídá tomu, co v něm pěstujete. Na balkoně o ploše dva metry čtvereční nemá smysl pořizovat nádobu dlouhou půl druhého metru jen proto, že byla v akci. Voda se v ní bude přehřívat, substrát zůstane mokrý a kořeny začnou hnít dřív, než rostlina vůbec nasadí na květ. Spočítejte si, kolik místa skutečně máte mezi zábradlím a zdí, odečtěte deset centimetrů na manipulaci a teprve pak hledejte rozměr.

Zárubeň a křídlo musí tvořit jeden systém. Když koupíte křídlo zvlášť a zárubeň zvlášť, hrozí, že nesedne rozteč závěsů ani doraz. Standardní šířky křídel jsou 60, 70, 80 a 90 cm, k tomu se váže světlost otvoru. Plné dveře lépe tlumí zvuk, prosklené pustí světlo do tmavé chodby. Do koupelny patří povrch odolný vlhkosti, do dětského pokoje zase sklo s bezpečnostní fólií. Zkontrolujte, zda jsou závěsy nastavitelné ve třech osách – usnadní to pozdější seřízení.

Měření dělejte ve třech bodech: nahoře, uprostřed a dole. U starších balkonových dveří se rozměry liší klidně o několik milimetrů. Rozhodující je vždy nejmenší hodnota. Šířku i výšku zapisujte s přesností na milimetry, nikdy nezaokrouhlujte nahoru. U plisované sítě se totiž každý milimetr navíc projeví vlněním do strany. Hloubku rámu změřte také, protože určuje, jaký profil uchycení se vejde mezi rám a zeď.

Před zimou truhlík vyprázdněte, zásobník vylijte a nechte ho vyschnout. Voda, která v něm zůstane, zamrzne, roztáhne plast a příští sezona začne prasklinou. Pokud pěstujete trvalky, přeneste je i s kořenovým balem do chladné místnosti a zalijte jen tolik, aby substrát nevyschl úplně. Truhlík samotný umyjte kartáčem a nechte přes zimu venku dnem vzhůru, aby se do něj nedostala voda z deště a sněhu.

Než začnete vrtat, ověřte geometrii rohu. Přiložte k oběma zdem úhelník nebo alespoň velký list papíru s rovnou hranou. Zjistíte, jestli je roh skutečně 90 stupňů, nebo se od pravého úhlu odchyluje. Zároveň zkontrolujte svislost zdí pomocí vodováhy. Starší domy mají často zdi nakloněné o několik milimetrů na metr, což se u půlmetrové police projeví jako znatelná mezera. Pokud je odchylka velká, je lepší zvolit polici s nastavitelnými konzolami nebo vyrobit distanční podložky na míru.

Montáž začněte tím, že si vyzkoušíte suchý pásek na místě. Přilepte ho na chvíli a zapněte večer, kdy je v místnosti tma. Zjistíte, jestli světlo neoslňuje při sezení na gauči a jestli není vidět zdroj. Teprve pak řežte profily a vrtejte. Typická chyba je slepé kopírování fotek z internetu. Každý obývák má jinou výšku stropu a barvu stěn. Tmavá stěna pohltí polovinu světla, bílá ho rozptýlí do stran.

První etapa je suchá příprava. Zjistíte, kde vedou stoupačky, jak je řešený odpad a jestli je elektřina jištěná samostatným okruhem. Zkontrolujte uzávěry vody a stav odpadní trubky. Než začnete cokoli dělat, domluvte si s sousedy odstávku vody a informujte správce domu. Typická chyba je začít bourat obklady dřív, než víte, kam povede nová elektroinstalace.

Kam přesně pásek umístit, aby světlo nebolelo U stropní římsy se pásek lepí na vnitřní stranu svislé hrany, nikdy ne přímo na strop. Světlo pak směřuje vzhůru a láme se o desku. Vzdálenost od stropu určuje šířku světelného kuželu: 5 cm od stropu vytvoří úzký pruh, 15 cm už širokou zář. U zdi platí totéž, jen se paprsek odráží od stěny dolů. Chcete-li měkké světlo bez viditelných teček, použijte pásek s více čipy na metr a difuzní kryt. Bez krytu uvidíte jednotlivé diody i na hladké omítce.

Před montáží zkontrolujte, zda rám není křivý. Přiložte vodováhu na horní hranu a podívejte se, jestli mezi rámem a vodováhou není mezera. U křivého rámu se plisovaná síť bude vždy zasekávat, i když ji koupíte přesně na milimetr. V takovém případě je lepší zvolit síť s magnetickým uchcením nebo rolovací variantu, která křivost rámu toleruje. Plisovaná síť potřebuje rovný a čistý podklad.

Osazení se řídí hloubkou truhlíku, ne barvou květin. Do truhlíků hlubokých patnáct centimetrů patří bylinky, drobné letničky nebo jahody. Nad dvacet centimetrů zvládnou i papriky, cherry rajčata nebo okrasné trávy. Vždy dejte na dno vrstvu keramzitu nebo pemzy, i když má truhlík zásobník — kořeny nesmí stát přímo ve vodě. Substrát míchejte s perlitem, aby voda nepropadala příliš rychle a zásobník se plnil rovnoměrně.

Nejčastější chyba je naplnit zásobník jednou za měsíc a myslet si, že to stačí. Samozavlažovací systém funguje jen do výšky asi deseti centimetrů nad hladinou; výš se voda dostane jen kapilárním knotem. Pokud máte truhlík na přímém slunci, kontrolujte hladinu každé tři dny, i když výrobce tvrdí něco jiného. Druhá častá chyba je přesazování rostlin s holými kořeny přímo do suchého substrátu — nejdřív je namočte, jinak se voda v zásobníku nikdy nedostane ke kořenům.