Montáž začněte osazením horní kolejnice. Označte si svislou osu otvoru a vyneste ji na zeď i na podlahu. Kolejnici přiložte, vyrovnejte do vodováhy a teprve potom vrtejte. Vozíky nasaďte na křídlo ještě před zavěšením, protože po zavěšení se špatně dostáváte k aretaci. Po zavěšení nastavte výšku tak, aby mezi podlahou a spodní hranou křídla zůstala mezera dva až tři milimetry.

Před zalitím lepidlem se změří odpor rohože a hodnota se zapíše. Po položení dlažby se měří znovu. Pokud se hodnoty liší, rohož je poškozená a musí se vyměnit, dokud je přístupná. Tento krok se často vynechává a závada se objeví až po zapnutí. Před zapnutím je nutné nechat lepidlo a spárovací hmotu plně vytvrdnout, obvykle několik dní. Předčasné spuštění topení zničí lepidlo i rohož.

Odtok ovlivňuje i samotný sifon. Standardní zápachový uzávěr má hloubku vodního sloupce kolem pěti centimetrů. Pokud je sifon mělký nebo špatně namontovaný, voda se v něm neudrží a do kuchyně proniká zápach z odpadu. Při výměně baterie proto zkontrolujte, zda sifon není ucpaný zbytky jídla a zda má správný sklon. Vodorovná část odpadu by měla klesat směrem k odpadnímu potrubí alespoň dva centimetry na metr délky. Příliš velký sklon naopak způsobí, že voda odtéká rychleji než nečistoty, které se usazují ve spojích.

Spínač řešte podle toho, kdo bude drtič používat. Nástěnný vypínač je nejjednodušší, ale musí být mimo dosah vody a mimo proud vzduchu od dřezu. Vzduchový spínač je bezpečnější, protože elektřina zůstává pod linkou a ovládá se stlačením vzduchu. Pokud zvolíte nástěnný, nikdy ho nedávejte přímo nad dřez — voda a pára jsou pro elektriku riziko. Drtič zapínejte vždy až po puštění vody a nechte ho běžet i chvíli po vypnutí, aby se spláchly zbytky.

Nejčastější chybou je snaha nanést vše na jednu silnou vrstvu. Barva pak steče, udělá mapy a schne nerovnoměrně. Lepší je nanést dvě až tři tenčí vrstvy s dostatečným časem na proschnutí mezi nimi. Další častou chybou je malování za přímého slunce nebo v příliš vlhkém prostředí, což vede k viditelným přechodům a pomalému schnutí. Mezi vrstvami je také nutné váleček nechat řádně okapat, jinak barva cáká a vytváří hrubé kapky.

Malování panelového bytu vypadá jako jednoduchá práce, dokud člověk nestojí před regálem s odstíny a nezačne počítat, kolik ho to vlastně bude stát času i sil. Panelákový byt má svá specifika: rovné stěny, často menší místnosti, málo přirozeného světla a stropy, které vypadají nižší, než ve skutečnosti jsou. Právě proto se výběr barvy nevyplatí podceňovat. Špatně zvolený odstín dokáže z malého obýváku udělat tmavou kóji a jinak slušný byt působí stísněně.

Kolik barvy skutečně koupit a jak ji nanášet Spotřeba se odvíjí od savosti podkladu, ne od toho, co tvrdí etiketa. Nová omítka nebo stará nesavá malba spotřebují výrazně více než hladká, již natřená stěna. Orientačně se počítá s tím, že jedna vrstva na běžnou stěnu spotřebuje méně barvy než vrstva první, která se do podkladu vsákne. Vždy je lepší koupit o jednu nádobu navíc, než řešit doplňování odstínu z jiné šarže, které nemusí přesně sedět. Stejná barva z různých výrobních dávek může mít viditelně jiný tón a rozdíl je poznat hlavně na velkých plochách.

Před montáží zkontrolujte rovinnost stěny dvoumetrovou latí. Nerovnost větší než tři milimetry na metr znamená, že kolejnici musíte podložit distančními podložkami, jinak se křídlo samo rozjede. Vruty do koleje veďte vždy do nosného podkladu, ne jen do sádrokartonu bez výztuhy. Typická chyba je kotvení do duté příčky – dveře po čase vytrhnou kotvy i s kusem desky.

Nejčastější chyba je měření šířky křídla bez rezervy. Křídlo musí v zavřeném stavu překrýt otvor minimálně o dva až tři centimetry na každé straně, jinak zůstane vidět spára. Změřte šířku otvoru ve třech výškách a použijte největší hodnotu. Výšku měřte od hotové podlahy, ne od hrubého betonu. Rozdíl jednoho centimetru znamená, že dveře budou drhnout nebo naopak viset vysoko.

Kolejnice a nosnost: co rozhoduje o životnosti Kolejnice se dělí podle způsobu uchycení na stěnu a podle nosnosti. Pro dřevěné dveře stačí horní kolejnice s nosností odpovídající hmotnosti křídla, pro skleněné potřebujete masivnější systém a jiné vozíky. Spodní vodicí prvek není nosný, pouze drží křídlo ve svislé rovině. Vyhněte se systému, kde jezdí křídlo přímo po plastových kluzácích bez ložisek – po roce používání začnou vrzat a dveře se zaseknou.

Vyvrtejte otvory přesně podle rozteče konzol, nikdy „od oka”. Vrták veďte kolmo ke zdi, šikmý otvor znamená, že konzola nebude sedět v jedné rovině s ostatními a police bude křivá. Do sádrokartonu použijte kotevní prvky do dutiny s roznášecí deskou, do tvárnic chemickou kotvu. Po vložení konzol zkontrolujte vodováhou nejen vodorovnost, ale i to, zda trny nejsou zkroucené. Potom nasaďte desku a vyznačte si hrany otvorů – frézujte je o 1 mm menší než trn, aby deska držela třením, ne vůlí.