Před koupí si půjčte kartonové šablony nebo si obrys nábytku vylepte lepicí páskou na podlahu. Projděte se kolem, zkuste si sednout, otevřít dvířka. Zjistíte tak, jestli vám zbývá místo na pohyb. Dřevěný nábytek je investice na roky, proto se vyplatí trvat na přesných rozměrech, ne na dojmu z fotky. Pokud váháte, raději kupte méně kusů a doplňte je později.
Pro zpestření zapojte do přípravy i děti. Mohou samy vymyslet jednu šifru pro ostatní nebo vyrobit kartičky. Na konci hry si společně projděte trasu a řekněte si, co bylo nejtěžší. Nechte dětem prostor, aby příště navrhly vlastní variantu. Šifrovací hra tak nezůstane jednorázovou akcí, ale opakovanou zábavou, kterou lze obměňovat podle ročního období a věku dětí.
Čatní je jiná disciplína. Jablka nakrájejte na kostičky, smíchejte s cibulí, octem, cukrem a kořením — zázvorem, skořicí, hřebíčkem, chilli. Vařte pomalu a míchejte, dokud směs nezhoustne do marmeládové konzistence. Ocet nesnižujte, je to konzervant. Čatní potřebuje alespoň 30 minut varu, aby se chuť spojila. Po naplnění do sklenic otočte víčkem dolů a nechte vychladnout. Typická chyba: příliš mnoho cukru, který přebije kyselost jablek.
Častou chybou je příliš mnoho stanovišť na malém prostoru. Děti pak pobíhají ve zmatku a přehlédnou indicie. Další chyba je schovat nápovědu tak dobře, že ji nenajdete ani vy. Vždy si poznamenejte, kam jste co dali, a po hře všechno zkontrolujte. Vyhněte se také šifrám, které mají více řešení – děti se hádají a hra se rozpadne. Pokud jde o zahradu, myslete na to, že některá místa mohou být po dešti kluzká nebo zarostlá.
Na parketu se drž zásady: méně je více. Nepotřebuješ umět žádné kroky, stačí reagovat na hudbu a nevrážet do ostatních. Nejčastější chyba je stát na jednom místě a koukat do telefonu. Druhá je opak — příliš agresivní tanec, při kterém ohrožuješ lidi kolem. Pokud se ti někdo nelíbí, jak se chová, řeš to s ochrankou, ne sám. Vyhýbej se konfliktům, které vznikají z alkoholu a přeplněného prostoru.
U baru se drž jednoduchosti. Objednej jednu věc, kterou znáš, a nestůj tam s prázdnou sklenicí celou noc. Barman si tě zapamatuje podle toho, jestli se chováš slušně, nebo jestli máváš rukama přes celý pult. Platí se většinou hotově i kartou, ale drobné se hodí na šatnu a na spropitné. Nikdy nenechávej pití bez dozoru, i když si jen odskočíš — v Praze to platí dvojnásob.
První návštěva tanečního klubu v Praze nekončí trapasem kvůli tomu, že neumíš tancovat. Většinou selže něco mnohem prozaičtějšího: přijdeš pozdě, nemáš kde nechat bundu, nebo se zasekneš u baru a už se neodlepíš. Klub není koncert, kde si stoupneš, kam chceš. Je to prostor s vlastními pravidly a čím dřív je pochopíš, tím líp se bavíš.
Nejčastější chybou je okamžité vydatné zalití a přihnojení, které rostlinu dorazí. Další chybou je postavení zpět na stejné místo, kde k šoku došlo, nebo časté stěhování. Někteří pěstitelé také odstraňují všechny listy, i když jsou jen částečně poškozené, čímž rostlinu připraví o fotosyntézu. Prevence je jednoduchá: při přenosu v chladu rostlinu zabalte do novin nebo látky, cestu zkraťte na minimum a doma ji nechte v klidu několik dní. Větrejte tak, aby proud studeného vzduchu nesměřoval přímo na rostliny, a parapet nad radiátorem používejte jen s podložkou, která teplo rozptýlí.
Odchod plánuj dopředu. Metro v Praze nejede celou noc, takže si předem zjisti, jestli pojede noční tramvaj, nebo si zavoláš taxi. Nejhorší varianta je bloudit ve tři ráno po neznámé čtvrti. Pokud jdeš s někým, domluvte se, kde se sejdete, když se ztratíte. Klub je hlasitý a signál bývá slabý. První návštěva má být o tom, že zjistíš, co ti sedí — ne o tom, že vydržíš do konce. Odejít dřív není prohra.
Načasování je klíčové. Většina podniků ožívá kolem jedenácté, ale davy dorazí až po půlnoci. Pokud přijdeš příliš brzy, budeš stát v prázdném sále a personál na tebe bude koukat. Pokud přijdeš pozdě, čekáš frontu a platíš vstup, i když je hlavní program v plném proudu. Ideální je dorazit v době, kdy se tvoří první skupinky u pódia — máš ještě prostor najít si místo, ale už se něco děje.
Co si vzít na sebe a co nechat doma Oblečení řeš prakticky. Většina pražských klubů nemá přísný dress code, ale otrhané tričko a špinavé boty působí jako signál, že jsi přišel omylem. Zvol něco, v čem se můžeš hýbat a v čem ti není horko. Bundu a tašku si vezmi jen tak velké, abys je udržel u sebe nebo v šatně. Šatna bývá za poplatek a obsluha ti dá číslo — neztratit ho znamená nestrávit půl hodiny dohadováním u východu.
