Náplň musí být vychladlá a zbavená přebytečné šťávy. Jablka nastrouhejte, ale dejte je do síta a lehce vymačkejte. Rozinky namočte a osušte, ořechy nasekejte najemno. Cukr přidejte až těsně před balením, jinak začne táhnout vodu a těsto se rozmočí. Štrúdl balte pevně, okraje potřete rozšlehaným vejcem a propíchněte vidličkou, aby pára unikla.
Ne každá bylinka zvládne dlouhodobé stání ve vodě. Měkké bylinky, jako je bazalka, máta nebo koriandr, vydrží ve sklenici jen několik dní. Tvrdší bylinky s dřevnatějšími stonky, třeba rozmarýn, tymián nebo oregano, vydrží i dva až tři týdny. Pokud víte, že je nestihnete spotřebovat, čtvrtý trik zní: nasekejte je a zamrazte. Nadrobno nakrájené bylinky vložte do přihrádky na led a zalijte vodou nebo olejem. Vzniknou malé kostky, které rovnou vhodíte do hrnce. Pátý trik je sušení, ale pozor – sušte pouze v tenké vrstvě a na tmavém, suchém a vzdušném místě. Sušení v troubě na vysokou teplotu ničí aroma.
Druhá častá chyba je přílišné spoléhání na houbu. Kvalita vody závisí na více věcech: množství ryb, krmení, výměně vody, přítomnosti rostlin a proudu. Pokud se voda zakalí i po vyčištění houby, hledejte příčinu jinde – přemnožené ryby, rozkládající se zbytky krmiva, nedostatečná cirkulace. Houba je jen jeden díl skládačky. Bez pravidelné výměny části vody (obvykle 10–20 % týdně) a bez kontroly dusíkatých látek žádný filtr nezaručí čistou vodu.
Než se pustíte do výběru, zapomeňte na obrázek na obalu. Ten je vyretušovaný a nasvícený tak, aby látka vypadala sytě. Rozhodující je hmotnost látky na metr čtvereční a způsob, jakým je nitěná. U povlečení platí, že příliš lehká tkanina se po pár praních vytáhne, ztratí tvar a barva vybledne nerovnoměrně. Hledejte údaj o plošné hmotnosti. Pro běžné použití se osvědčuje kolem 120 g/m² a výš, u froté a flanelových variant i více.
Začněte u jedné kategorie, ne u celé místnosti. Místnost je příliš velká a rozhodování se v ní rychle unaví. Vyberte něco konkrétního: ponožky, léky, kabely, koření, knihy. Všechno z té kategorie vytáhněte na jedno místo, kde vidíte celek. Teprve pak rozhodujte. Pravidlo je jednoduché: pokud věc neumíte použít do roka, nepatří do běžného provozu. Nemusíte ji ale hned vyhodit – to je právě častá chyba. Minimalismus není soutěž v počtu vyhozených věcí.
Stříbrné šperky ze second handu mají často patinu, která není vada, ale vrstva sulfidu. Ta vzniká reakcí stříbra se sirovodíkem ve vzduchu, potu a některých látkách. Než začnete čistit, prohlédněte si šperk pod lupou. Zjistíte, zda jde o ryzí stříbro, plátované zboží, nebo slitinu s rhodiem. Rhodované kousky se nesmí leštit abrasivně, jinak se tenká vrstva rhodia prodře a šperk ztratí lesk i ochranu.
První krok je suché očištění. Měkkým hadříkem z mikrovlákna otřete prach a mastnotu. Na záhyby použijte vatovou tyčinku, ne kovový nástroj. Vyhněte se čištění ultrazvukem u kamenů, které mohou mít trhliny, a u lepených spojů. Ultrazvuk rozkmitá vodu tak, že uvolní lepidlo i drobné kamínky. Pokud šperk obsahuje perly, koral nebo tyrkys, ultrazvuk i chemické roztoky je zničí. Tyto materiály čistěte jen vlažnou vodou a mýdlem.
Jak odstranit oxidaci bez poškození Na oxidaci použijte jemnou pastu na stříbro nebo obyčejnou jedlou sodu s vodou. Ze sody udělejte kašičku, naneste ji prstem nebo hadříkem a krouživými pohyby třiďte tmavá místa. Nepřitlačujte na rytiny a filigrán, mohli byste je vyleštit do ztracena. Poté šperk opláchněte vlažnou vodou a osušte měkkým hadříkem. Další možností je hliníková fólie v misce s teplou vodou a lžící sody. Šperk položíte na fólii, zalijete a necháte pár minut působit. Chemická reakce přenese sulfid zpět na hliník a stříbro zůstane téměř nedotčené.
Po vyčištění šperk chraňte. Noste ho až po aplikaci parfému, krému a laku na vlasy. Pot a kosmetika oxidaci urychlují. Pokud šperk odkládáte, uložte ho do uzavíratelného sáčku nebo krabičky s vločkami aktivního uhlí. Oddělte ho od ostatních kovů, aby se nepoškrábal. Jednou za čas ho přeleštěte hadříkem a zkontrolujte, zda se u zapínání neuvolňuje. U starších kousků nechte případné pájení přezkoumat zlatníkem, předejdete ztrátě kamene i celého šperku.
Typická chyba je ponořit šperk do octa nebo citronové šťávy a nechat ho tam přes noc. Kyselina sice rozpustí oxidaci, ale zároveň naruší povrch a může poškodit kameny. Další častá chyba je použití zubní pasty s abrasivními částicemi. Ty udělají mikroskopické škrábance, ve kterých se špína usazuje rychleji. Nikdy také nekombinujte čištění stříbra s čištěním zlata ve stejné lázni, protože různé kovy reagují odlišně.
