Pyré se dělá z měkčích jablek, která se nejprve rozvaří doměkka. Nepřidávejte cukr hned na začátku – jablka mají vlastní sladkost a cukr při varu karamelizuje, čímž pyré ztmavne. Po rozmixování protlačte hmotu přes jemné síto, hrubší kousky zůstanou na dně a kazí konzistenci. Horké pyré plňte do sklenic po okraj a obratem uzavřete, čímž vznikne podtlak. Pokud pyré necháte vychladnout v hrnci, na povrchu se vytvoří škraloup a do hmoty se dostane vzduch – později se objeví plíseň.
Před rozhodnutím o tloušťce a materiálu si spočítejte, kolik tepla chcete přesunout. Bez tohoto výpočtu skončíte buď s předimenzovanou konstrukcí, která zbytečně zabírá prostor, nebo s tenkou vrstvou, která teplo neudrží. Akumulace není o tloušťce samotné, ale o tom, zda je v ní dost hmoty a zda je umístěna tam, kde může teplo přijímat i vydávat.
Základem je pevná krabice, která se nerozpadne při prvním otevření. Pro obchod se hodí vysoká krabice od lednice nebo digestoře. Postavte ji na bok, aby vznikla pultová deska ve výšce pasu dítěte. Vrchní část seřízněte do tvaru písmene L a přeložte dovnitř — vznikne prostor pro vážení a kasu. Spodní hranu zpevněte lepicí páskou, jinak se po pár dnech ohne. Do čelní stěny vyřízněte okénko a pod něj přilepte proužek kartonu jako polici na zboží. Na kuchyňku potřebujete dvě krabice: jedna tvoří linku, druhá sporák. Linku postavte na výšku, do horní desky vyřežte dva otvory na dřez a plotýnky. Dřez vyložte alobalem, plotýnky obtáhněte černým fixem. Mezi krabice vložte příčku z tvrdého kartonu, která spojení zpevní.
Úzká chodba neodpouští improvizaci. Jakmile ve dveřích stojí botník hluboký půl metru, každý příchozí do něj drkne ramenem a kabát z věšáku spadne na zem. První dojem pak nedělá čistota, ale zmatek. Řešení nezačíná nákupem, ale měřením. Změřte šířku chodby v nejužším místě, odečtěte šířku dveří, když se otevírají dovnitř, a teprve pak hledejte nábytek. Do prostoru pod 90 cm se nevejde nic hlubšího než 20 cm, jinak vznikne překážka, kterou budete obcházet každý den.
Některé bylinky se suší hůř než jiné. Máta, meduňka a bazalka mají dužnaté listy a při pomalém sušení snadno černají. Bazalku proto sušte rychleji při vyšší teplotě, ale krátce, nebo ji raději zamrazte v oleji. Rozmarýn, tymián a oregano jsou na tom lépe, ale potřebují delší čas a suchý vzduch. Petržel a pažitka po usušení ztrácejí chuť téměř úplně — ty patří do mrazáku, nakrájené a vložené do sáčku bez vzduchu.
Typická chyba je kombinace silné vrstvy izolace z venkovní strany a tenké vnitřní akumulační vrstvy. Izolace sice snižuje únik tepla, ale pokud je uvnitř málo hmoty, není co akumulovat. Teplo z topení nebo ze slunce se okamžitě odvětrá a zeď zůstane chladná. Řešením je ponechat na vnitřní straně obvodové konstrukce vrstvu o tloušťce alespoň 10–15 cm z materiálu s vysokou kapacitou. U novostavby to znamená navrhnout nosnou část z betonu nebo plných cihel a teprve na ni umístit izolant.
Orientačně: pro běžný rodinný dům s vytápěním v cyklech stačí vnitřní akumulační vrstva 10–20 cm z materiálu s kapacitou nad 1,5 MJ/m³K. Silnější vrstva má smysl u solárních zisků nebo u akumulačních kamen, kde chcete posunout výdej tepla o několik hodin. Naopak tenká vrstva do 5 cm nemá pro akumulaci praktický význam, i když je z betonu. Vždy berte v úvahu také vlhkost: mokré zdivo má nižší tepelnou vodivost i kapacitu, takže před zprovozněním akumulace je nutné zajistit jeho vyschnutí.
U rekonstrukce se často setkáte s tím, že původní zdivo je smíšené — část z plných cihel, část z lehkých tvárnic. Akumulace pak funguje nerovnoměrně. Pomůže doplnění vnitřní akumulační přizdívky z plných cihel nebo betonu, ale pouze tam, kde to dovolí statika a kde nezmenšíte obytný prostor pod únosnou mez. Vždy platí, že akumulační vrstva musí být na straně interiéru, nikoli za izolací.
Co funguje, když hra přestane táhno
Skladování rozhoduje o tom, jestli aroma vydrží měsíc, nebo rok. Používejte sklenice s tmavým sklem nebo je postavte do uzavřené skříňky. Světlo a teplo nad sporákem nebo v blízkosti topení dělají z bylinek prach. Každou sklenici naplňte co nejvíc, aby v ní zbylo minimum vzduchu, ale listy nemačkejte. Celé listy si uchovají silice lépe než drcené. Drťte až při vaření. Na víčko napište druh a datum sběru — po půl roce už nebudete věřit, co je co.
Největší chyba je sušit bylinky na přímém slunci. Ultrafialové záření rozkládá silice, které nesou vůni i chuť. Sušte v suché, tmavé místnosti s teplotou kolem 30 až 35 °C a stálým, ale jemným průvanem. Trsy věšte hlavou dolů, nikdy ne na řetízku nad plynovým sporákem — tuk a pára z vaření se na listech usazují a bylinky pak zapáchají zatuchlinou. Pokud sušíte v troubě, nastavte ji na nejnižší stupeň a nechte dvířka pootevřená. Při 50 °C už se silice vypařují a zbude jen seno.
