Typická chyba je přeplnění prostoru. Každý předmět, který v koupelně leží na očích, zmenšuje vnímaný prostor. Umyvadlo bez skřínky, otevřené police místo zavřených skříněk a věci uložené ve výklenku místo na stěně udělají víc než jakýkoli optický trik. Pokud musíte mít skříňku, zvolte tu s lesklým povrchem a bez úchytů – splyne se stěnou. Stejně tak záclona nebo závěs místo dveří u sprchy zabrání tomu, aby sprchový kout působil jako další tmavá krabice.
Rozvody vody a odpadu si navrhněte podle dispozice, ne podle toho, kudy vedly trubky dřív. Udělejte si půdorys se skutečnými rozměry a zakreslete do něj koncové body: umyvadlo, sprchu, vanu, pračku, myčku, bojler. Potom hledejte nejkratší trasu, která respektuje spád odpadu. U odpadu počítejte s minimálním sklonem dva až tři centimetry na metr; u delších tras přidejte víc. U vody platí, že teplá a studená mají jít pohromadě v izolaci, aby se nesrážela vlhkost a neztrácelo teplo. Trubky ve stěně vždy veďte v chráničce, abyste je mohli v budoucnu vytáhnout bez bourání.
Typická chyba je spoléhat na jediné vodítko. Někdo si klepne do zdi, uslyší dutý zvuk a hned bourá. Jenže dutá může být i nosná stěna, která má jen omítku odlepenou od podkladu. Další častá chyba je odstranění příčky, která ve skutečnosti ztužuje budovu – třeba v panelovém domě. I když příčka nese jen sebe, může bránit vodorovnému posunu konstrukce. Proto je nejbezpečnější nechat si posudek od statika. Ten posoudí nejen samotnou stěnu, ale i celkovou stabilitu objektu. než začnete bourat, raději si zaplaťte odborné posouzení než pozdější sanaci popraskaného domu.
Než vezmete do ruky bourací kladivo, musíte vědět, do čeho mlátíte. Nosná stěna přenáší zatížení z pater a střechy do základů. Když ji vybouráte nebo jen oslabíte, může se stát, že se vám začnou objevovat trhliny ve stropě, klesat podlaha nebo se dokonce ohne stropnice. Příčka naopak nese jen sama sebe a případně zavěšený nábytek. Její odstranění je většinou bezpečné, pokud nejde o ztužující prvek.
Postel má zůstat místem pro spánek. Pokud v ní trávíte hodiny sledováním, mozek si spojí postel s bděním a večer se vám bude hůř usínat. Zkuste proto televizi sledovat vsedě nebo v mírně nakloněné poloze, ne vleže pod peřinou. Jakmile začnete klížit, vypněte ji a přetočte se. Nepokoušejte se dokoukat díl za každou cenu. Také platí, že pokud se v noci budíte a nemůžete usnout, televizi nezapínejte. Raději vstaňte, na chvíli si sedněte do jiné místnosti při slabém světle a vraťte se, až budete ospalí.
Typická chyba je naplánovat nové rozvody bez ohledu na to, kudy povedou budoucí dveře, kuchyňská linka nebo vana. Trubka v místech, kam se má vrtat, je nejčastější důvod, proč se při rekonstrukci provrtá přívod vody. Proto si udělejte jednoduchý půdorys a zakreslete do něj všechny trasy i budoucí zařizovací předměty. Vyhnete se tak situaci, kdy se po instalaci kuchyně zjistí, že přívod je o pár centimetrů vedle.
Rozdíl mezi matnou a saténovou barvou nepoznáte podle vzorníku v obchodě, ale podle toho, jak vypadá hotová stěna při denním a večerním světle. Matná barva pohlcuje světlo, saténová ho částečně odráží. Právě odraz rozhoduje o tom, zda budou vidět šmouhy, otisky prstů a nerovnosti podkladu. Před koupí barvy je nutné vědět, jak je místnost vytížená a jaké světlo do ní dopadá.
Dalším krokem je pohled na strop a podlahu. Nosná stěna obvykle probíhá celým domem od základů až po střechu a nad ní je často průvlak nebo se do ní opírají stropnice. Zkontrolujte, zda stěna pokračuje i v patře nad vámi a v suterénu pod vámi. Pokud ano, je pravděpodobně nosná. Příčka často končí u stropu a nemá v nižších podlažích pokračování. Také si všímejte, zda se ve stěně nacházejí svislé drážky pro rozvody – ty se dělají spíš do příček, i když ani to není stoprocentní.
Jak tedy obě stěny rozeznat? První a nejspolehlivější je původní projektová dokumentace. V ní bývají nosné konstrukce zakreslené silnější čarou nebo jinou barvou. Pokud dokumentaci nemáte, zkuste ji dohledat na stavebním úřadě. Archivní výkresy ale nemusí odpovídat skutečnosti, protože předchozí majitelé mohli dělat neoprávněné úpravy. Berte je jako vodítko, ne jako absolutní pravdu.
Pokud si nejste jistí, zvolte kompromis: stěnu nebourejte celou, ale jen ji oslabte nebo vybourte otvor s řádným nadpražím a stažením. Vždy platí, že nosná konstrukce se nemá narušovat bez projektu. Příčku můžete odstranit svépomocí, ale i tady platí, že byste měli mít jistotu, že v ní nevedou plynové rozvody nebo že po ní nejde komín. Před jakýmkoli zásahem si udělejte fotografie a poznámky, ať víte, co jste vlastně strhli. A hlavně – když si nejste jistí, zavolejte odborníka. Ušetříte si tím mnohem víc než jen peníze za zbytečně vybouranou zeď.
