Nakonec se podívejte na teplotu a tvrdost vody. Některé druhy odumírají, když teplota přesáhne dvacet osm stupňů, jiné nesnesou měkkou vodu. Vždy si nejdřív ověřte, jaké podmínky daný druh skutečně vyžaduje. Rostlina, která je v nesprávné vodě, odumře i s dokonalým hnojením. Když se nedaří, uberte světlo, zkontrolujte proudění a měňte jen jednu věc najednou.
Kořeny potřebují kyslík a prostor. Když je dno udusané nebo příliš jemné, kořeny uhnívají a listy žloutnou. Při výměně vody odsávejte jen povrch, ne celý substrát. Jednou za čas propíchněte dno špejlí, aby se uvolnily plyny. U kvetináčových rostlin zkontrolujte, zda vata kolem kořenů není přemokřená a zda kořeny nehnijí. Zdravý kořen je bílý a pevný, nemocný je černý a rozpadá se mezi prsty.
Tvrdá voda není nepřítel. Většina běžně pěstovaných akvarijních rostlin pochází z prostředí, kde voda obsahuje hydrogenuhličitany a vápenaté ionty. Problém nevzniká kvůli tvrdosti jako takové, ale kvůli tomu, co s ní děláte — jaké světlo, jaké hnojení a jaký režim výměn vody nastavíte. Pokud rostlina v tvrdé vodě uhnívá, příčinou je téměř vždy nerovnováha, ne samotná stupnice tvrdosti.
Mnoho začátečníků panikaří kvůli jednomu špatnému výsledku a okamžitě mění vodu ve velkém objemu. Tím ale rozkolísají biologickou rovnováhu a problém se vrátí. Nejprve si ověřte, že test proběhl správně, zopakujte ho a teprve pak zasahujte. Výměna vody má být pozvolná, maximálně třetina objemu, a vždy s vodou stejných parametrů. Pokud se hodnoty dlouhodobě nedaří srovnat, hledejte příčinu v krmení, filtraci nebo počtu ryb, ne v chemických přípravcích.
Před finálním usazením si rozložte kameny a kořeny na sucho. Zkontrolujte, jestli drží stabilně a nehrozí, že se sesunou na dno a rozbijí sklo. Vyhněte se ostrým hranám, o které si ryby mohou poranit ploutve. Jemný písek pod těžkými kameny zabrání poškrábání dna. Kořen umístěte tak, aby jeho větve neblokovaly filtr a nebránily proudu vody. Když je vše hotové, napusťte nádrž a týden sledujte hodnoty pH a tvrdosti. Teprve pak přidejte ryby.
Uhlík dodávejte plynně i tekutě. V tvrdé vodě je rozpustnost CO2 nižší a hydrogenuhličitany ho vážou, proto je potřeba koncentraci držet stabilně, ne nárazově. Plynulé dávkování oxidu uhličitého v rozumné míře, doplněné tekutým uhlíkem, výrazně snižuje riziko uhnívání. Pozor na přesycení — ryby u hladiny lapající vzduch jsou signál, že ubíráte. Tekutý uhlík nikdy nepřidávejte ve stejný okamžik jako velkou dávku CO2, kombinace umí spálit jemné listy.
Než ryby přinesete domů, nechte nádrž alespoň týden zaběhnout. Vložte filtr, rostliny a zapněte světlo, ale žádné ryby. Bakterie se musí usadit, jinak se voda zakalí a ryby uhynou během pár dní. Děti zapojte do krmení, ale odměřte krmivo předem – sypání „od oka” je nejčastější důvod, proč voda zahnívá a ryby se dusí.
Rovnováha světla a živin rozhoduje víc než stupně V tvrdé vodě je klíčové nepřehánět světlo. Silné osvětlení rozežene metabolismus rostlin, ty začnou rychle spotřebovávat uhlík a mikroprvky. Když uhlík nedodáte, rostlina přestane růst, řasy se chytí a listy začnou odumírat. Začněte se středně silným světlem po dobu sedmi až osmi hodin denně. Teprve když rostliny viditelně přirůstají a drží barvu, světlo postupně zvyšujte. U slabšího světla je pomalejší růst normální, ne známka neúspěchu.
Výměny vody držte pravidelné a menší. Místo jedné velké výměny za měsíc dělejte třetinu objemu každý týden. Tvrdá voda má tendenci k usazování uhličitanů na listech, což brzdí příjem živin. Proudění vody nasměrujte tak, aby listy omývalo, ne aby je trhalo. Když se na starších listech objeví bílý povlak, nejde o řasu, ale o sraženiny — pomůže mírné okyselení vody a častější výměny.
Nejčastější chyba je snaha vodu nejdřív změkčit, než se vůbec zjistí, co rostlinám chybí. Měkčení odstraňuje i to, co rostliny potřebují, a výsledkem je další nerovnováha. Druhá častá chyba je přesazování rostlin při každé známce potíží. Rostlina v tvrdé vodě potřebuje čas na adaptaci, klidně několik týdnů. Třetí chyba je kombinace silného světla, velkých dávek hnojiva a slabého uhlíku — to je spolehlivý recept na uhynutí. Když místo chemie upravíte světlo, uhlík a pravidelnost, tvrdá voda přestane být překážkou a rostliny porostou stejně dobře jako v měkké.
Hnojení v tvrdé vodě vyžaduje jiný poměr, než jaký udávají obecné tabulky. Vápník a hořčík jsou už ve vodě, takže je zbytečné je přidávat. Zaměřte se na draslík, dusík, fosfor a stopové prvky. Železo se v tvrdé vodě sráží a rostlinám se hůř dostává, proto ho dávkujte v chelátové formě a v menších častějších dávkách. Pokud listy blednou mezi žilkami, chybí železo nebo hořčík — ale než začnete sypat hnojivo, ověřte, zda problém není v nedostatku uhlíku. Ten je častější příčinou.
