Na umělé stěně se dá lézt v půjčených teniskách a v teplákách, ale první hodina pak bolí víc, než je nutné. Rozdíl mezi zábavou a utrpením není v kondici, ale v tom, co máš na sobě a na nohou. Než vyrazíš, vyřeš tři věci: obuv, oblečení a doplňky, které ovlivní úchop i jistotu.
Vezměte do ruky dvě boty stejné velikosti od různých výrobců a hned uvidíte, že mají jiný tvar. Někdo má širokou přední část nohy, jiný úzkou patu. Vyzkoušejte botu na obě nohy, ne jen na jednu. Projděte se v ní po obchodě, postavte se na špičky, na paty a zkuste se postavit na malý předmět. Bota, která vás tlačí už při chůzi, vás na stěně bude bolet ještě víc. Naopak bota, která se při stání na špičkách nikde neopírá, je moc velká nebo má špatný tvar pro vaši nohu.
Barva je dalším vodítkem. Přírodní pistácie dávají krém spíše šedozelený než sytě zelený. Pokud chcete výraznější odstín, použijte větší podíl loupaných pistácií, ne barvivo. Barvivo navíc mění chuť a při delším stání v chladničce přechází do okolních vrstev dortu.
Jakmile se tekutina vylije, přestaňte ji rozmazávat. Vezměte čistý bílý hadřík nebo papírovou utěrku a přikládejte ji na skvrnu. Netlačte, jen přitlačte a zvedněte. Tlakem byste tekutinu zatlačili hlouběji do výplně. Postup opakujte s čistou částí hadříku, dokud se tekutina nepřestane vsakovat. U vína nikdy nepoužívejte krouživé pohyby, jen přímé přikládání zvenčí dovnitř, aby se skvrna nezvětšila.
Lezecké boty si půjč v recepci stěny a pteč se na velikost. Mají být těsné, ale prsty nesmí být stočené do klubíčka. Pokud cítíš tlak na špičce i na patě současně, jsou malé. Vezmi si tenké ponožky nebo žádné, silné ponožky do půjčených bot nepatří. Vlastní obuv na první návštěvu nepotřebuješ, ale půjčené boty mohou být opotřebené a klouzat. Když kloužou, není to tvou technikou, ale gumou.
Po smažení je důležitá trpělivost. Placku nechte chvíli na mřížce, ne na talíři. Na mřížce může tuk okapat a pára uniknout, na plochém talíři se spodní strana zapaří a změklá. Pokud chcete bramboráky uchovat do druhého dne, skladujte je v jedné vrstvě a před podáváním je krátce ohřejte v suché pánvi, ne v mikrovlnné troubě. V mikrovlnce zvlhnou a ztratí křupavost, kterou jste pracně získali.
Bramborák, který po vytažení z pánve okamžitě pustí olej na papírovou utěrku, většinou neznamená, že jste dali málo mouky. Nejčastější příčina je voda. Nastrouhané brambory pustí během pár minut tekutinu, ta se ve hmotě spojí s vejci a vznikne řídké těsto, které se při smažení chová jako houba. Řešení je jednoduché: nastrouhané brambory dejte na čistou utěrku, zabalte je do uzlu a pořádně vyždímejte nad dřezem. Čím méně volné vody zůstane, tím méně tuku bramborák pohltí.
Kolik tuku je vlastně potřeba Mnoho lidí lijе do pánve oleje zbytečně mnoho a pak se diví, že jsou bramboráky mastné. Přitom stačí vrstva vysoká dva až tři milimetry. Placky se nemusí v tuku plavat, aby se propekly. Když je položíte na dno, měly by se okraje okamžitě chytit a vytvořit pevný lem. Pokud tuk v pánvi ubývá, dolijte ho po lžících, ne po hrnečcích. Po každé várce také sceďte přepálené drobky, které se jinak přichytí na další placku a začnou hořet.
Druhý viník je teplota. Studená pánev nebo příliš nízký plamen znamená, že se těsto rozteče dřív, než se spodní strana zatáhne. Tuk se vsákne do celé placky a výsledek je mastný a bledý. Rozpálený olej naopak vytvoří na povrchu kůrku, která dalšímu pronikání tuku brání. Olej musí být horký, ale ne kouřící. Poznáte to tak, že kousek těsta vhozený do pánve okamžitě zasyčí a obalí se bublinkami.
Složení těsta hraje menší roli, než se traduje, ale úplně ho nepodceňujte. Příliš mnoho vajec dělá hmotu lepivou a těžkou, příliš mnoho mouky zase tuhou. Základ tvoří brambory, jedno vejce na půl kilogramu, dvě až tři lžíce hladké mouky a sůl. Česnek a majoránka patří do těsta, ne na povrch. Pokud chcete křupavější okraje, přidejte lžíci škrobové moučky nebo jemně nastrouhanou syrovou bramboru zvlášť vmíchejte až nakonec.
