Piškotové těsto je lehké, vzdušné a poměrně neutrální. Unese šlehačkový krém, mascarpone, pařížský krém i lehčí pudinkový základ. Pozor ale na hustotu: příliš těžký máslový krém piškot zatíží a při krájení se vrstvy oddělí. Piškot také rychle nasákne, takže pokud ho plníte krémem s vysokým obsahem tekutiny, potřete ho nejdřív tenkou vrstvou marmelády nebo čokolády. Ta vytvoří bariéru a zákusek drží tvar i druhý den.
Boty jsou při sestupu důležitější než při výstupu. Potřebujete pevnou patu a dobře utaženou šněrování, aby noha neklouzala dopředu. Pokud vám bota nesedí, po pár kilometrech si sedřete prsty nebo nehty. Před túrou si boty vyzkoušejte na kratší trase, ne až na té dlouhé. Stejně tak si vezměte ponožky, které nejsou z bavlny – ta drží pot a způsobuje puchýře. Dvě vrstvy tenčích ponožek fungují lépe než jedna silná.
Vodu a jídlo plánujte i na sestup. Lidé často vypijí vše cestou nahoru a dolů jdou vysušení. Přitom právě při sestupu se ztrácí hodně tekutin. Nechte si alespoň půl litru vody a něco slaného nebo energetického na poslední třetinu. Pokud začnete pociťovat slabost v kolenou nebo nesoustředěnost, zastavte se, doplňte energii a teprve pak pokračujte. Nepodceňujte ani mlhu nebo déšť – mokrý kámen a kořeny jsou zrádné a zpomalují sestup výrazně.
Typická chyba je přelepit celý povrch barevnými papíry ještě před sestavením. Papír se při manipulaci odlepí a krabice ztratí tvar. Natírejte až hotový celek, a to akrylovou barvou nanesenou válečkem ve dvou tenkých vrstvách. Mezi vrstvami nechte proschnout alespoň hodinu. Další častá chyba je příliš mnoho doplňků — čím víc polic a otvorů, tím dřív se konstrukce zbortí. Držte se dvou polic a jednoho okénka.
Kolena rozhodují o tempu, ne svaly Sestup zatěžuje kolena, kotníky a chodidla jinak než výstup. Svaly pracují excentricky, tedy se prodlužují pod zátěží, a to je pro ně náročnější. Pokud máte slabší stabilizační svaly, kolena se začnou „klepat” už po hodině. Pomůže pravidelná pauza každých 45 až 60 minut, při které na chvíli zastavíte, protáhnete lýtka a přední stranu stehen. Nepomáhá jen sedět – je lepší stát a protáhnout se. Dalším řešením jsou trekingové hole. S nimi přenášíte část váhy do horní části těla a snižujete tlak na kolena až o čtvrtinu. Nastavte si je tak, aby při chůzi po rovině tvořily s předloktím přibližně pravý úhel.
V ložnici se šikmina nejlépe využije jako čelo postele. Postel postavte kolmo ke šikmé stěně, ne podél ní. Vznikne prostor pro noční stolky a nad hlavami zůstane volný průchod. Pokud je šikmina nad lůžkem nízká, použijte místo skříněk jen úzké police na knihy a lampu. Pozor na radiátory pod šikminou. Zástavba je nesmí uzavřít, jinak topení ztratí výkon a v rohu se srazí vlhkost. Nechte u podlahy větrací mřížku.
V pracovně je šikmina ideální pro stůl. Pracovní desku umístěte tak, aby její zadní hrana končila tam, kde se strop snižuje pod 100 cm. Sedět budete čelem ke svahu, ne zády. Nad monitorem nesmí být police níž než 60 cm, jinak si při vstávání narazíte hlavu. Do klínu pod deskou dejte zásuvkový blok na dokumenty. Kabely veďte v liště po spodní hraně desky, ne volně po zemi.
Častá chyba je domněnka, že pořadí závisí na úhlu, pod kterým se na duhu díváte. Úhel určuje, kde duhu uvidíte, ale ne její barevné složení. Další omyl je, že druhá duha má barvy v opačném pořadí. Ve skutečnosti má druhá duha barvy převrácené, ale to je jiný jev – světlo se v kapce odráží dvakrát, ne jednou. První duha má vždy červenou nahoře, fialovou dole.
Druhým krokem je vlhkost. Dřevo by mělo mít vlhkost do zhruba osmnácti procent. Pokud je mokré, sádrokarton začne pracovat, spáry popraskají a v dutině se usadí plíseň. Změřte vlhkost vlhkoměrem na několika místech, ne jen na jednom. Střecha nad půdou musí být v tu dobu už dokončená a krytina těsná. Zkontrolujte také, zda do prostoru nezatéká kolem komínu, vikýřů nebo prostupů. Případné netěsnosti řešte před izolací — po obložení už se k nim nedostanete.
Většina lidí plánuje túru podle výstupu. Řeší, kolik mají stoupat, kde je nejtěžší úsek, kolik zbývá do vrcholu. Sestup berou jako něco, co se prostě „nějak stane”. Jenže právě sestup je místo, kde přichází únava, ztráta koncentrace a nejvíc zranění. Pokud chcete túru zvládnout bez problémů, musíte sestup naplánovat stejně pečlivě jako cestu nahoru.
Začněte tím, že si reálně spočítáte čas. Sestup není rychlejší jen proto, že jdete dolů. V technickém terénu, na sutích nebo v mokrém listí jdete často pomaleji než při výstupu. Klesání o 1000 metrů po kamenité stezce může trvat stejně dlouho jako stoupání do stejné výšky. Naplánujte si návrat tak, abyste měli alespoň dvě hodiny světla navíc. Čelovka patří do batohu vždy, i na krátkou túru. Podcenění času je nejčastější chyba, která vede k tomu, že se sestup mění v noční dobrodružství.
