Správce hesel je program, který ukládá všechny přihlašovací údaje do jedné šifrované databáze. Odemyká se jedním hlavním heslem, případně kombinací hesla a biometrie. Místo abyste si pamatovali desítky přihlašovacích jmen a hesel, pamatujete si jen jedno. Zbytek za vás vyplní správce automaticky.
Jak správce hesel nastavit, aby skutečně chránil Nejprve zvolte správce, který umí dvoufaktorové ověření, šifrování end-to-end a export dat. Nainstalujte jej do počítače i do telefonu a nastavte synchronizaci. Při vytváření hlavního hesla použijte passphrase – několik nesouvisejících slov oddělených pomlčkami nebo čísly. Délka nad dvacet znaků je důležitější než složitost. Nikdy toto heslo nepoužívejte nikde jinde a nikomu ho nesdělujte.
Pište konkrétně. Místo „všechno na Facebooku” uveďte přesný název účtu, přihlašovací e-mail a co s ním má správce udělat. U citlivých účtů (banky, e-mail) nikdy neuvádějte heslo přímo do závěti, která může být veřejná. Použijte odkaz na správce hesel nebo na zapečetěnou obálku uloženou u notáře. Uveďte také, kdo je „správce digitálního dědictví” – jedna osoba, případně náhradník. Pokud možno, dejte jí písemné zmocnění, které bude moct předložit podpoře platformy.
Typické chyby: záloha na stejném disku, na který se data ukládají; zapomenutý externí disk, který se nikdy nepřipojí; synchronizace, která smaže soubor i v záloze, jakmile ho smažete v počítači; a záloha, kterou nikdy nevyzkoušíte obnovit. Test obnovy je stejně důležitý jako záloha sama. Alespoň dvakrát ročně zkuste náhodný soubor nebo celý systém obnovit na jiném počítači. Zjistíte, zda záloha funguje, jak dlouho obnova trvá a co v ní chybí.
Základní pravidlo zní: přenášejte vždy oba typy přiřazení současně. Skupiny obvykle určují, komu se kontakt zobrazuje v seznamu, komu se posílají hromadné zprávy nebo kdo dostane upozornění. Štítky naproti tomu slouží k filtrování, barevnému odlišení a rychlému hledání. Když přenesete jen jednu z těchto vrstev, vznikne neúplný kontakt, který se sice zobrazí, ale při dalším použití se chová nepředvídatelně. Typická chyba je exportovat kontakty jako prostý textový soubor s oddělovači. Ten sice přenese jména a čísla, ale skupiny a štítky v něm často skončí jako obyčejný text, který aplikace po importu neumí zpracovat.
Začněte u toho, co žere nejvíc a dá se to posouvat. Typicky bojler, pračka, myčka, sušička, nabíjení auta nebo elektrické přitápění. Právě tam má přesun o hodinu nebo dvě smysl. Naopak lednici, router nebo alarm nechte na pokoji — u nich AI nic neušetří a jen si koledujete o problém.
Nejčastější chyba je nakoupit deset různých zařízení od deseti různých výrobců a doufat, že se všechno domluví. Nedomluví. Systémy se mezi sebou dorozumívají jen přes určité protokoly a aplikace. Pokud si koupíte žárovku, která komunikuje jen přes Bluetooth, a k tomu zásuvku s jiným standardem, nikdy je nespustíte jedním povolem. Před koupí prvního zařízení si proto zjistěte dvě věci: jaký protokol používá a jestli má otevřené rozhraní pro ostatní. Zjednodušeně řečeno — hledejte zařízení, které se dá ovládat i jinak než jen přes vlastní aplikaci výrobce.
Typická chyba je uložení hlavního hesla do prohlížeče nebo do poznámek v telefonu. Stejně rizikové je nechat správce odemčený na sdíleném počítači. Používejte automatické zamykání po několika minutách nečinnosti a po restartu zařízení. Dávejte pozor na podvodné přihlašovací stránky – správce sice pozná podle adresy, že jde o cizí doménu, ale pokud heslo vložíte ručně, může uniknout. Nechte proto vyplňování na správci a kontrolujte, jakou adresu vám nabízí.
Dalším častým úskalím jsou názvy skupin a štítků. Některé aplikace rozlišují velká a malá písmena, jiné ne. Pokud se názvy liší jen diakritikou nebo mezerou navíc, systém je může považovat za dvě různé položky. Po přenosu tak vznikne skupina „Rodina” a druhá „rodina”, případně štítek „práce” vedle „Práce”. Řešením je před exportem sjednotit názvy na jednom zařízení a teprve potom přenášet. Stejně tak je vhodné nejdřív vyčistit kontakty, které už nejsou potřeba. Čím méně záznamů přenášíte, tím menší je riziko, že se přiřazení pomíchají.
Přenos kontaktu mezi zařízeními nebo účty většinou vypadá jako banální operace. V praxi se ale skupiny a štítky chovají jinak než jméno, telefon nebo e-mail. Zatímco jméno se přenese jako text, skupiny a štítky jsou v mnoha aplikacích vázané na interní identifikátory účtu. Pokud se tyto identifikátory neuloží společně s kontaktem, po přenosu zůstane jen holý záznam bez zařazení. To je první věc, kterou je potřeba si uvědomit ještě před samotným exportem.
