Silný vítr venku mění chování každého komína, ať se to na první pohled zdá nepodstatné. Když fouká, tlakové poměry kolem budovy kolísají a komín může buď táhnout výrazně lépe, nebo naopak přestat táhnout úplně. V praxi to znamená, že kamna na dřevo, která za bezvětří hřejí spolehlivě, mohou při nárazovém větru topit slabě nebo naopak přetápět. Rozdíl nespočívá v druhu dřeva, ale v tom, jak vítr ovlivní odvod spalin a tím i přísun vzduchu do topeniště.
1. Hnojení záhonů před výsadbou. Popel zapracujte do půdy dva až tři týdny před setím, nejlépe na podzim. Na metr čtvereční stačí jedna až dvě hrstě. Více škodí, protože se zbytek vápníku uvolní najednou a spálí klíčící semena.
Zásadní je, jak hluboko teplo pronikne. U betonu se teplota za denní cyklus dostane do hloubky 15–20 cm. U cihly jen 8–12 cm. To znamená, že tlustá cihlová zeď má v jádru stabilní teplotu, ale do místnosti předá méně energie než stejně tlustá betonová. Pokud chcete využít akumulaci, potřebujete hmotu o tloušťce alespoň 10–15 cm u betonu a 15–20 cm u cihly, a to v místě, kam skutečně dopadá teplo.
Nakonec záleží i na umístění kamen. Akumulační těleso by mělo stát v prostoru, kde může teplo proudit kolem něj, ne v rohu za nábytkem. Zástěna nebo těžký závěs před kamenem sice vypadá dobře, ale účinnost akumulace srazí klidně o třetinu. Nechte kolem kamen volný prostor alespoň půl metru a teplo se rozloží rovnoměrně. Bez tohoto detailu je jakákoli snaha o dlouhé vyzařování jen poloviční.
Častou chybou je plnit trubku příliš rychle a pak se divit, že sáze nevycházejí na druhém konci. Rychlost plnění se musí přizpůsobit délce a průměru trubky. U dlouhých a úzkých trubek je lepší plnit po menších částech a mezi nimi trubku protřepat nebo profouknout. Také platí, že sáze je nutné před použitím prosít. Hrudky, které projdou sítem, se v trubce chovají jinak než jemný prášek a způsobují nerovnoměrné plnění. Prosévání zabere pár minut, ale ušetří hodiny čištění.
Praktický postup: určete, kdy chcete teplo využívat. Pokud topíte ráno a večer, potřebujete hmotu, která se nabije během dne a vydá večer. To znamená orientovat akumulační stěnu na jih nebo ji umístit za zdroj tepla (kamna, krb, topné těleso). Stěna by měla být bez překážek, nejlépe volně stojící. V létě ji chraňte před přímým sluncem, aby se nepřehřívala. V zimě naopak využijte sluneční zisky. Pokud stavíte nový dům, dejte akumulační hmotu do středu dispozice, ne na obvod. Obvodová stěna s izolací akumuluje jen málo, protože izolace teplo nevede.
Za sezónu se vyplatí sledovat i větrání. Krátké intenzivní vyvětrání několika otevřenými okny na dvě až tři minuty vymění vzduch, aniž by vychladly stěny a nábytek. Dlouhé mikroventilace přes den odvedou mnoho tepla a kotel ho musí dohánět. Nastavení termostatů v jednotlivých místnostech podle skutečného používání, zavřené dveře do nevytápěných prostor a izolace rozvodů teplé vody patří k opatřením, která sníží spotřebu bez jakéhokoli zásahu do kotle.
Rozdíl mezi cihlou a betonem v praxi Plná cihla má hustotu zhruba 1800 kg/m³ a měrnou tepelnou kapacitu kolem 0,9 kJ/kg·K. Beton je na tom podobně, hustota 2200–2400 kg/m³, kapacita 0,9–1,0 kJ/kg·K. Rozdíl není v tom, kolik tepla pojmou, ale jak rychle ho předají. Beton vede teplo 1,3–1,5 W/m·K, cihla jen 0,5–0,8 W/m·K. Betonová stěna tedy reaguje rychleji a teplo vydává intenzivněji, cihlová pomaleji a pozvolněji. Pro akumulaci ale platí jednoduché pravidlo: rozhoduje hmota, ne materiál jako takový. Dvacet centimetrů betonu a dvacet centimetrů plné cihly pojmou srovnatelné množství tepla. Pokud ale cihlu nahradíte dutinovou tvárnicí s dutinami, hmota zmizí a s ní i akumulace.
Kdy popel škodí víc než pomáhá Než začnete sypat, ověřte dvě věci: co jste spalovali a jakou má půda reakci. Popel z čistého dřeva bez laků, barev a plastů je v pořádku. Popel z uhlí, briket nebo palet ošetřených impregnací na zahradu nepatří. Na vápenitých půdách s pH nad 7 popel zbytečně zvyšuje zásaditost a blokuje příjem železa. Typická chyba: nasypat vrstvu popela ke kmeni stromu. Kořeny se spálí a strom přestane růst.
Akumulace tepla do zdiva není o tom, že zeď „vyrábí” teplo. Jde o schopnost materiálu pojmout tepelnou energii, dočasně ji podržet a později ji uvolnit do místnosti. Rozhoduje o tom, kolik tepla se do konstrukce vejde a jak rychle ho dokáže předat zpět. Dvě veličiny přitom působí proti sobě: tepelná kapacita (kolik energie materiál objme na jeden stupeň) a tepelná vodivost (jak rychle se teplo šíří uvnitř). Těžká zeď s vysokou kapacitou, ale nízkou vodivostí, akumuluje pomalu a dlouho. Lehká zeď s vysokou vodivostí reaguje rychle, ale téměř nic neudrží.
