Hřiby rostou nejčastěji v symbióze se stromy. Hledejte je pod smrky, borovicemi, buky, duby nebo břízami, a to podle druhu. Mnohé preferují okraje lesních cest, mechové porosty, stráně nebo místa s narušenou půdou. Po vydatných deštích a teplém počasí přichází hlavní vlna růstu, obvykle od června do října. Na jaře se objevují první druhy, na podzim zase jiné. Vyplatí se chodit brzy ráno, kdy jsou houby čerstvé a lépe se hledají v ranním světle.
Během sběru platí několik pravidel, která se vyplatí opakovat nahlas. Dítě by nikdy nemělo ochutnávat nic, co najde, ani si brát houbu do pusy jen tak na zkoušku. Ani jedlá houba se nemá jíst syrová. Učte dítě ukazovat houbu na klacku nebo ji nechat na místě a zavolat dospělého. Nikdy nesbírejte houby, které neznáte na sto procent, a to ani když vypadají jako známý druh. Právě záměna jedlé a jedovaté houby je nejčastější chyba začínajících rodin. Sbírejte jen plodnice, které jsou pevné, čisté a nečervivé. Přezrhlé nebo rozmočené houby nechte v lese, stejně by se zkazily.
Přirozená mykorhiza se vytváří sama tam, kde zůstala stará půda s organickou vrstvou a kořeny mateřských stromů. Proto se vyplatí sázet do náletu, na okraj porostu nebo do míst, kde předchozí generace rostla aspoň třicet let. Naopak na orbě, po těžbě holosečí nebo na navezené jałovině chybí jak vlákna, tak bakterie, které je živí.
Jak na to bez substrátu a bez zbytečných ch
Mezi druhy, které stojí za to, patří čirůvka májovka, která roste na travnatých místech už od dubna. Dále špička obecná, běžná na pastvinách od léta do podzimu. Na vápencových loukách se objevuje závojenka olovová, ale tu nechte být, je jedovatá. Z jedlých druhů stojí za pozornost ještě čirůvka dvoubarvá a stroček trubkovitý, který roste v trávě na podzim. U každého druhu si před sběrem ověřte, zda roste v trsech, jak voní a jak vypadá lupen zespodu. Barvu a vůni si zapamatujte, protože na louce se druhy snadno zamění.
Než začnete pěstovat, naučte se hlínu poznat v přírodě. Roste ve shlucích na odumřelém dřevě listnáčů, nejčastěji na buku, vrbě nebo topolu. Klobouk je našedlý až hnědý, hladký, tvarem připomíná ústřici. Pod ním jsou bílé lupeny, které později žloutnou. Třeň je krátký a postranní, často srůstá s dalším kloboukem. Záměna hrozí s hlívou měkkou, která je jedlá, ale méně chutná, a s některými druhy třepenitky. Třepenitka má na klobouku šupinky a roste na zemi, ne na dřevě.
Zpracování hlívy je jednoduché, ale má svá pravidla. Houbu nikdy neomývejte pod tekoucí vodou, protože nasákne vodu a na pánvi se pak dusí místo pečení. Stačí ji otřít vlhkou utěrkou a odkrojit ztvrdlou část třeně. Klobouky krájejte na silnější plátky, asi půl centimetru. Na rozpáleném oleji je pečte zhruba tři minuty z každé strany, dokud okraje nezezlátnou. Solte až na konci, jinak pustí vodu.
Hlíva se hodí do polévek, omáček i na gril. Můžete ji také nasušit v sušičce při teplotě do 40 °C nebo zamrazit po krátkém podušení. Sušená houba má intenzivnější chuť, a proto ji používejte v menším množství. Pokud ji pěstujete na balkoně, chraňte blok před průvanem a mrazy. Při teplotách pod 10 °C růst ustane, ale podhoubí přežije. Na jaře se pak probudí a můžete sklízet dál.
Hlíva ústřičná patří k nejméně náročným houbám na pěstování. Můžete ji najít v přírodě, ale mnohem spolehlivější je vypěstovat si ji doma z předem připraveného substrátu. Ten se prodává jako válec nebo blok naočkovaný podhoubím. Doma ho stačí umístit do místnosti s teplotou kolem 15 až 20 °C, nepřímým světlem a vysokou vlhkostí. Přímé slunce substrát vysušuje a plodnice se nevyvinou.
Jak pečovat o substrát, aby plodnice nerostly jen jednou Substrátový blok položíte na tácek nebo misku a na několika místech naříznete kůru do kříže. Řez by měl být hluboký asi dva centimetry. Vlhkost udržíte tak, že blok rosíte rozprašovačem dvakrát denně, ale nikdy ho neponořujte do vody. Přemokření je nejčastější chyba: podhoubí začne hnít a místo hub se objeví plíseň. Pokud se na povrchu objeví zelený nebo černý povlak, blok vyhoďte, protože se už nedá zachránit.
První sklizeň přichází za dva až tři týdny. Plodnice se sklízejí vcelku, když jsou okraje klobouku ještě mírně podvinuté. Nečekejte, až se klobouk úplně otevře a začne prášit výtrusy, protože pak houba tuhne a ztrácí chuť. Po sklizni blok nechte odpočinout dva týdny v chladnější místnosti, poté ho znovu rosíte. Tímto způsobem získáte tři až čtyři sklizně, dokud podhoubí nevyčerpá živiny.
