Rovnoměrné teplo není výsledkem jednoho velkého přiložení, ale pravidelných menších dávek ve správný čas. Sledujte barvu plamene, teplotu kamen a stav uhlíků. Když se naučíte reagovat na tyto signály, přestanete přikládat zbytečně brzy a kamna budou hřát plynule celý den.

Praskliny berte jako první orientační signál, ne jako konečný důkaz. Nejspolehlivější je zkombinovat je s hmotností, zvukem a případně vlhkoměrem. Pro topení platí, že dřevo s hlubokými, otevřenými a tmavými prasklinami bývá připravené ke spálení. Dřevo s mělkými nebo žádnými prasklinami nechte ještě doschnout, jinak budete topit vodou a ničit komín.

Kolik tepla vlastně zůstane v kamne

Prvním varovným signálem je hustý, šedavý nebo modravý dým, který z komína odchází dlouhé minuty i po roztopení. Zdravé spalování má být téměř bezdýmné, s jen slabým světlým závojem. Pokud dým cítíte jako ostrý, dráždivý zápach, nejde o běžný kouř ze dřeva, ale o nedokonalé hoření. Příčinou bývá vlhké palivo, přivřený přívod vzduchu nebo příliš nízká teplota spalin.

Ekologické topení dřevem tedy není samotné palivo, ale způsob, jakým se spaluje. Suché dřevo, čistý kotel, správný přívod vzduchu a žádný odpad v topeništi. Kdo tyto zásady dodrží, pozná to podle slabého dýmu, čistého komína a nižší spotřeby paliva. Kdo je nedodrží, může i s obnovitelným dřevem zatížit ovzduší víc než jiná paliva.

Spalování dřeva bývá považováno za obnovitelný a téměř bezproblémový způsob vytápění. Jenže ekologická bilance závisí na tom, co a jak se v kotli skutečně spaluje. Stejné dřevo může být neutrálním palivem i zdrojem zdraví škodlivých látek. Rozdíl poznáte podle několika konkrétních signálů, které se projeví na komíně, v kotli i v ovzduší okolo domu.

Vlhkost dřeva rozhoduje víc než druh dřeva Dřevo s vlhkostí nad dvacet procent spotřebuje velkou část tepla na odpaření vody. Plameny pak hoří chladně, v kotli vzniká dehet a do ovzduší uniká oxid uhelnatý a jemné prachové částice. Vlhkost se nedá spolehlivě odhadnout okem ani podle váhy polena. Nejjednodušší je měřit ji vlhkoměrem na čerstvě naštípnuté ploše. Dřevo skladujte pod střechou, naštípané a provětrávané alespoň jednu sezónu, ideálně dvě. Typickou chybou je přikládat mokré dřevo „na doraz” a doufat, že rychleji vyschne v kotli.

Co se stane s tahem po výměn

Pozor také na režim hoření. Dlouhé dusání paliva s minimem vzduchu sice prodlouží dobu mezi přikládkami, ale hoření probíhá v režimu nedokonalého spalování. Kotel se zanáší dehtem, komín se ucpe a účinnost klesne. Lepší je topit menšími dávkami suchého dřeva s otevřeným přívodem vzduchu a nechat plameny hořet jasně. Moderní kotle a kotle s akumulací dokážou tento režim udržet automaticky, starší kotle vyžadují ruční nastavení.

Druhým častým problémem je spalování odpadu. Natírané dřevo, dřevotříska, novinový papír s barevným tiskem nebo plastové obaly uvolňují při hoření těžké kovy a chlorované sloučeniny. Ty se usazují v komíně, ale především se dostávají do ovzduší v okolí domu. Ekologické topení dřevem znamená spalovat pouze čisté, neupravené a suché palivo rostlinného původu. Pokud kouř z komína zapáchá po chemii, je něco špatně.

Jak poznat správný interval podle teploty kamen Orientačním vodítkem je povrch kamen. U litinových a ocelových kamen sahají na dotyk tak, že ruku udržíte jen krátce. To znamená, že teplota je dostatečná a přiložení udrží plynulý chod. Pokud jsou kamna jen vlažná, přikládejte menší množství dřeva častěji. Naopak když jsou rozpálená do ruda, počkejte, až intenzita poklesne. Přiložení velkého množství najednou vede k přehřátí a následnému prudkému ochlazení, což je pro kamna i komín nejhorší kombinace.

Než vůbec otevřete dvířka, zkontrolujte vrstvu žhavých uhlíků. Pokud je popel šedý a pod ním prosvítá oranžová zář, je čas. Když je ale v topeništi jen černé, nedokonale spálené dřevo, přikládat nemá smysl. Nejprve je potřeba obnovit tah a nechat prostor, aby se plamen rozhořel. Do ucpaného topeniště přiložené dřevo jen doutná a produkuje kouř, který se usazuje v komíně.

Typická chyba je přikládat dřevo na vysoký plamen, který ještě nestačil zpracovat předchozí dávku. Vznikne kouř, nedokonalé spalování a ztráta tepla. Další častou chybou je otevírání dvířek naplno. Vzduch se nasaje příliš rychle, rozvíří popel a může vyšlehnout plamen. Dvířka proto otevírejte pomalu, nejprve na škvíru, a teprve potom dostatečně pro přiložení.

Rychlost přikládání rozhoduje o tom, zda kamna sálají příjemné teplo, nebo zda se v místnosti střídá horko a chlad. Mnoho lidí přikládá příliš brzy, protože se obávají, že vyhasne oheň. Ve skutečnosti tím jen dusí plamen a plýtvají dřevem. Správný okamžik pro přiložení poznáte podle stavu paliva, ne podle hodin.