Odpoledne se vyplatí vyrazit pouze tehdy, když je zataženo, fouká nebo prší. Za těchto podmínek plodnice tolik netrpí vysycháním a můžete je sbírat i po třetí hodině. Naopak za slunečného odpoledne v červenci nebo srpnu přijdete o to nejlepší: klobouky změknou, třeně ztratí pevnost a houby začnou v košíku rychleji pracovat. Typická chyba je sbírat odpoledne po horkém dni a pak se divit, že doma do dvou hodin zvlhnou a zapaří se.
Muchomůrka červená obsahuje především muscimol a kyselinu ibotenovou. Tyto látky působí na centrální nervový systém. Příznaky otravy nastupují obvykle za 30 minut až 3 hodiny po jídle. Patří mezi ně zmatenost, halucinace, nevolnost, zvracení, poruchy vidění, svalové záškuby a v těžších případech i křeče a bezvědomí. Účinek je velmi individuální a závisí na množství, způsobu úpravy i citlivosti člověka. Opakované konzumace malých dávek jsou zvlášť nebezpečné, protože se látky v těle hromadí.
Ještě jedna věc, na kterou se zapomíná: houby před vařením pořádně očistěte. Nemáčejte je ve vodě, jen je otřete vlhkým hadříkem nebo kartáčkem. Pokud jsou hodně znečištěné, rychle je opláchněte a hned osušte. Voda v houbách se při restování mění na páru a houby se pak dusí místo smaží. Až budete příště stát v kuchyni s košíkem hub a hrncem rýže, vzpomeňte si na jednu větu: houby patří do rizota na poslední chvíli, ne na začátek. Právě v tom je rozdíl mezi rizotem, které si zapamatujete, a rizotem, které sníte jen proto, že už bylo uvařené.
Jak místo připravit, aby něco vyrostlo Půda pod stromem bývá vyschlá a prokořenělá. Nejdřív odstraňte vrstvu trávy nebo mechu a prokypřete horních deset až patnáct centimetrů. Do půdy zapracujte kompost, ne minerální hnojivo. Suché listí a větvičky nechte na místě jako mulč, ale ne přímo u kmene. Mulč drží vlhkost a omezuje plevel, který by mladým rostlinám bral světlo i vodu.
Mrtvé dřevo je pro houby totéž co zahrada pro zeleninu. Ležící kmen, pařez nebo odumřelá větev zadržují vlhkost, jsou tepelně stabilnější než okolní půda a nabízejí živiny, které se z živého stromu neuvolňují. Právě proto se na tlejícím dřevě objevují druhy, jež v běžném listnatém porostu nenajdete. Nejde o náhodu — jde o konkrétní mikroklima. Pokud chcete mít jistotu, že se vrátíte s plným košíkem, musíte hledat podle typu dřeva, stupně rozkladu a vlhkosti, ne podle toho, kudy vede vyšlapaná pěšinka.
Když najdete houbu, jejíž klobouk je z poloviny sežraný larvami much, většina lidí ji okamžitě zahodí. Jenže právě v takové chvíli se vyplatí podívat se na třeň. Ten totiž často zůstává čistý a nese nejspolehlivější určovací znaky. Hmyz totiž primárně napadá klobouk, protože je měkký, vlhký a plný živin. Třeň je pro larvy méně atraktivní, zvláště pokud je vláknitý, tuhý nebo má prsten. Proto se při určování nenechte odradit vzhledem klobouku a soustřeďte se na stonek.
Zálivka musí být hluboká, ne častá. Zalévejte ráno, dokud se voda vsákne, a vždy zkontrolujte vlhkost pod prstem. Mělké denní kropení vede k povrchovým kořenům, které uschnou při prvním horku. Mezi stromem a záhonem nechte alespoň dvacet centimetrů odstupu od kmene, abyste neporušili kořeny. Strom tím netrpí a rostliny mají vlastní prostor.
Typické chyby: příliš hustý výsev, zapomenutý plevel a sázení do plného stínu s nadějí na velkou úrodu. Pod stromy počítejte s menším výnosem, ale s menší péčí. Když rostliny rostou pomalu, nehnojte více, ale zkontrolujte světlo a vlhkost. Někdy je lepší přesunout záhon o metr dál od kmene, kde je více světla a méně kořenů.
Pod stromem se pěstuje jinak než na otevřeném záhonu. Rozhoduje zastínění, půdní vlhkost a kořenový tlak. Než začnete sázet, určete, kolik hodin denně na místo dopadá přímé slunce. Plný stín znamená méně než dvě hodiny, polostín dvě až čtyři hodiny, hlavně ráno nebo večer. Podle toho vybírejte druhy, ne naopak.
Nejspolehlivější postup je vyzkoušet tři druhy v malém a sledovat je celou sezónu. Co roste, nechte, co ne, nahraďte. Pod stromem nejde o maximální sklizeň, ale o to, aby místo neslo užitek bez zbytečné práce.
Největší chybou je sázet pod stromy běžnou zeleninu. Rajčata, papriky ani okurky tam neplodí, protože mají málo světla a často suchou půdu. Funguje naopak to, co má mělké kořeny a snáší méně světla: salát, špenát, rukola, petrželka, pažitka, máta nebo jahody. Z kořenové zeleniny se daří ředkvičkám a kedlubnám, pokud je půda kyprá.
