Jak hřib smrkový spolehlivě pozn
Další chybou je sbírat do jednoho koše různé druhy bez přepážky. Pokud máte možnost, oddělte si houby, které se čistí jinak nebo které se mohou vzájemně kontaminovat. Například holubinky, které je třeba loupat, dejte zvlášť od hřibů, jež stačí otřít. Stejně tak klouzky a lišky. Doma pak nemusíte znovu třídit a přemýšlet, co kam patří. Malá přepážka z tvrdého papíru nebo látky udělá velkou službu.
Ještě jedna věc, na kterou se zapomíná: houby před vařením pořádně očistěte. Nemáčejte je ve vodě, jen je otřete vlhkým hadříkem nebo kartáčkem. Pokud jsou hodně znečištěné, rychle je opláchněte a hned osušte. Voda v houbách se při restování mění na páru a houby se pak dusí místo smaží. Až budete příště stát v kuchyni s košíkem hub a hrncem rýže, vzpomeňte si na jednu větu: houby patří do rizota na poslední chvíli, ne na začátek. Právě v tom je rozdíl mezi rizotem, které si zapamatujete, a rizotem, které sníte jen proto, že už bylo uvařené.
U hub, které přežily mráz, platí přísnější pravidla než na podzim. Plodnice mohou být zdánlivě zdravé, ale promrzlé pletivo se po rozmrznutí rychle rozkládá. Sbírejte jen ty, které jsou pevné, suché a bez skvrn. Po příchodu domů je zpracujte do několika hodin – ne do druhého dne. Většina otrav z pozdně podzimních hub nevzniká záměnou druhu, ale konzumací plodnic, které už byly poškozené mrazem a začaly se rozkládat.
Mražení se vyplatí u hub s pevnou dužinou – hřiby, křemenáče, klouzky, lišky nebo bedly. Ty po rozmrazení drží tvar a dají se použít do omáček i polévek. Naopak měkké a vodnaté druhy, jako jsou muchomůrky růžové v raném stádiu, holubinky nebo některé čirůvky, se po zmrazení rozpadnou na kaši. Stejně tak se nevyplatí mrazit houby, které jste už jednou rozmrazili. Opakované zmrazení ničí strukturu i chuť a zvyšuje riziko zažívacích potíží.
