Dalším faktorem je zralost. Mladé plodnice jsou pevné a chuťově výraznější, staré a rozměklé ztrácejí strukturu i vůni. U lišek platí, že čím menší, tím intenzivnější. U hřibů zase platí, že příliš starý hřib může být na jazyku mdlý, ale zároveň může nadýmat. Proto se vyplatí sbírat jen mladé a středně velké plodnice a staré nechat v lese. Pokud už máte doma houby, které na jazyku nic nemají, nevyhazujte je – použijte je do směsi s výraznějšími druhy, například s čirůvkou nebo václavkou, nebo je nasekejte najemno a přidejte do omáčky, kde dodají objem.
Doba sušení závisí na druhu a tloušťce plátků. Tenké lišky jsou hotové za čtyři až šest hodin, silnější hřiby potřebují osm i dvanáct. Správně usušená houba se ohne, ale nezlomí, a po stlačení se vrátí do tvaru. Pokud se láme s prasknutím, je přesušená a ztratila aroma. Když je naopak na dotek gumová, vraťte ji do sušičky – vlhkost uvnitř znamená plíseň během několika dní.
Ochrana do budoucna stojí na třech věcech: suchu, vzduchu a kontrole. Udržujte relativní vlhkost v interiéru pod 60 %, nenechávejte dřevo v přímém kontaktu s vlhkým zdivem a jednou ročně projděte riziková místa. Pokud se objeví podezřelý nález, neodkládejte průzkum odborníkem. Včasné odhalení znamená menší zásah, nižší náklady a hlavně zdravější vzduch v celém domě.
Nejčastější chyba je hnojení minerálním dusíkem hned po výsadbě. Dusík v lehce přijatelné formě potlačuje tvorbu mykorhizy – strom si řekne, že symbionta nepotřebuje. Stejně škodí hluboká orba a používání herbicidů na bázi glyfosátu v okolí kmene. Další častá chyba je výsadba do čistě rašelinového substrátu bez příměsi místní půdy.
Mezi typické chyby patří: nedostatečná doba varu, míchání druhů, použití vody z prvního varu a konzumace syrových nebo jen lehce ohřátých hub. Bezpečný postup je vždy stejný – sbírat jen známé druhy, houby roztřídit, ty s delší tepelnou úpravou vařit 20–30 minut ve vodě, vodu slít a teprve poté je dále zpracovat. Pokud si nejste jisti, houbu raději nejezte. Při podezření na otravu nečekejte na projevy a vyhledejte lékařskou pomoc.
Prvním signálem bývá zápach. Zdravé dřevo voní neutrálně, napadené zapáchá po plísni, vlhké hlíně nebo houbách. Dalším vodítkem je zvuk: poklepejte na trám kladivem. Jasné klepnutí znamená pevné dřevo, duté nebo mdlý zvuk ukazuje na vnitřní rozklad. Všímejte si také jemných prasklin, změny barvy do šeda či hněda a povlaku, který se dá setřít prstem. U dřevomorky se objevuje bílý vatovitý povlak s cihlově červenými okraji, u černé houby zase černé skvrny na vlhkých místech.
Druhá častá chyba je přetírání napadeného dřeva barvou nebo lakem. Tím se vlhkost uzavře uvnitř a rozklad se zrychlí. Stejně chybné je nechat dřevo „vyschnout” bez odstranění napadených částí. Pokud je rozklad pokročilý, je nutné napadené dřevo vyřezat až do zdravé hmoty, ošetřit okolní zdivo a zajistit trvalé větrání. Sanace má smysl jen tehdy, když se odstraní příčina vlhkosti – zatékání, chybějící izolace, špatné odvodnění.
Zahuštění dělá polévku buď jemnou, nebo těžkou. Nejlepší je jíška z másla a hladké mouky, kterou vmícháte do vroucí polévky a vaříte ještě deset minut. Pro lehčí verzi rozšlehejte ve smetaně lžíci mouky a vlijte ji do polévky mimo plamen. Kysanou smetanu přidávejte až na konci a už ji nevařte, srazila by se. Pokud chcete polévku hustší bez mouky, rozmixujte část hub a zeleniny a vraťte je zpět.
Nejčastější chyby: přesolená polévka kvůli slanému vývaru, přehnané množství kmínu, který přebije houby, a příliš dlouhé vaření už hotové smetany. Také se nevyplácí míchat do jedné polévky houby jarní a podzimní, každá má jinou chuť i dobu varu. Polévku podávejte s čerstvým chlebem nebo s bramborem vařeným ve slupce. Do hotové polévky přidejte lžíci sekané petrželky a nechte ji pět minut odstát, než ji nalijete na talíř.
Základem dobré houbové polévky je houba, která není přehnaně červivá a nezapáchá. V lese berte jen plodnice, které drží tvar a mají pevný třen. Hřiby, křemenáče, lišky nebo ryzce se hodí nejlépe. Babky a jiné méně výrazné houby nechte na sušení nebo na směs do omáčky. Červivé kusy doma přeberte, nakrájejte a ty opravdu špatné vyhoďte. Pokud houbu neznáte, nevařte ji.
Dřevokazné houby nejsou jen estetický problém. Napadají nosné trámy, podlahy i nábytek a postupně mění pevné dřevo na trouchnivinu. Rozklad probíhá uvnitř, takže než si všimnete povrchových změn, může být konstrukce oslabená natolik, že hrozí propad nebo uvolnění celé stěny. Zároveň uvolňují do vzduchu spory a těkavé látky, které dráždí dýchací cesty, zhoršují alergie a při dlouhodobé expozici zatěžují imunitní systém.
