Před samotným spárováním vždy proveďte zkoušku na malém, méně viditelném místě. Namíchejte obě hmoty podle návodu, ale v menším množství. Naneste je, nechte zaschnout a zkontrolujte, jak drží, zda se neloupou a zda barva odpovídá. Teprve potom pokračujte na celou plochu. Mnoho lidí tuto zkoušku vynechá a pak řeší, proč se spára po týdnu drolí nebo proč obklad změnil odstín.
U nízké vaničky řešíš hlavně výšku. Běžně má 4 až 6 cm a vejde se i tam, kde není prostor pro klasickou vanu. Pod ní musí být odpad, který se napojí na stoupačku. Pokud ho nemáš v dosahu, musíš vést potrubí podlahou nebo podél zdi. Typická chyba: koupíš vaničku dřív, než změříš skutečnou výšku podlahy a polohu odpadu. Pak se buď nedá napojit, nebo ti vznikne práh, o který budeš celý život zakopávat.
Vzduchový hluk mezi místnostmi řeší hmotnost dělící konstrukce. Cihlová nebo betonová stěna o větší tloušťce funguje lépe než sádrokartonová příčka vyplněná měkkou izolací. Pokud už příčku máte, přidání další vrstvy desek s minerální vlnou mezi ně sníží prostup hluku výrazně. Pozor na dutiny a netěsnosti: sebemenší škvíra u zásuvky, pod dveřmi nebo kolem trubek dokáže přenést tolik zvuku, že veškerá izolace přijde nazmar. Utěsnění těchto míst je často účinnější a levnější než bourání stěny.
Neklikejte na tmel, když je mokrý. Po koupeli počkejte, až vana uschne, a potom zatlačte nehtem do spoje. Pokud se tmel odchlipuje nebo se pod ním objeví černé tečky, je zle. Dalším signálem je zápach. Když z rohu cítíte zatuchlinu i po vyčištění, plíseň je už pod tmelem a žádný prostředek ji neodstraní. V takovém případě nepomůže přetření – musíte starý silikon úplně odstranit.
Dveře otevírané ven z koupelny uvolní místnost, ale zaberou prostor na chodbě nebo v předsíni. Tam často překážejí při průchodu a můžou kolidovat s botníkem nebo se dveřmi do jiné místnosti. Pokud je to jediné řešení, zvolte křídlo s nižší hmotností a kvalitními panty, aby se snadno zavíralo. U malých dětí nebo seniorů zvažte, zda je bezpečné, když se dveře otevírají do prostoru, kudy se prochází.
Umístění odtoku neurčuje jen to, kudy poteče voda. Rozhoduje o tom, jak musí být celá podlaha vyspádovaná, kolik materiálu spotřebujete a kde vzniknou nejtenčí místa dlažby. Vpusť uprostřed a liniový žlab u stěny jsou dva odlišné konstrukční principy, které nelze zaměňovat.
U vpusti uprostřed místnosti se spád dělá ze všech čtyř stran do jednoho bodu. Každá strana čtverce nebo obdélníku má vlastní rovinu, takže vzniká takzvaný čtyřboký jehlan. Nejnižší bod je přímo u vpusti, kde je vrstva lepidla nejtenčí. Prakticky to znamená, že dlažbu musíte řezat pod úhlem, aby hrany na sebe navazovaly. Pokud to neuděláte, vznikne na spojích schod a voda se bude zdržovat. Zároveň je potřeba hlídat, aby spád nebyl menší než 1,5 procenta, u větších formátů dlažby raději 2 procenta. Menší spád znamená, že voda odtéká pomalu a v rozích zůstávají louže.
Liniový žlab mění geometrii celé podlahy Naproti tomu liniový žlab u stěny nebo v rohu vytváří spád pouze jedním směrem. Podlaha se naklání k lince, což je konstrukčně jednodušší a spotřeba materiálu je rovnoměrnější. Nemusíte řezat dlažbu do klínů, stačí ji pokládat v řadách a výškový rozdíl řešit postupným přidáváním lepidla. To je výhoda hlavně u velkoformátové dlažby, kde by čtyřboký spád znamenal mnoho řezů a riziko nerovností. Na druhou stranu musí být žlab dokonale rovný a osazený tak, aby jeho horní hrana byla v rovině s dlažbou. Jakákoli odchylka znamená, že voda teče mimo.
Typická chyba u vpusti uprostřed je podcenění tloušťky lepidla v nejnižším místě. Řemeslníci často začnou pokládat od okraje a u vpusti jim chybí prostor. Výsledkem je, že dlažba u vpusti nedoléhá a při zatížení praská. U liniového žlabu se zase zapomíná na to, že spád musí být plynulý po celé délce linky. Pokud ho uděláte jen na části, voda se bude vracet do stran. Další častá chyba je špatné zaměření výšky čisté podlahy. Spád se totiž počítá až od hotové dlažby, ne od hrubého betonu.
Před pokládkou si vždy udělejte kontrolní nivelační měření v rozích a u odtoku. Zjistíte, kolik centimetrů musíte vyrovnat a jestli vám stačí standardní vrstva lepidla. U vpusti uprostřed počítejte s tím, že kolem ní budete potřebovat menší formát dlažby, případně mozaiku. U žlabu naopak můžete použít větší formát, ale musíte mít přesně osazený žlab a dostatečný prostor pro jeho těsnění. Rozdíl ve spádu se pak projeví nejen v odtoku vody, ale i v tom, jak dlouho podlaha schne a kde se tvoří vodní kámen.
