Důvěrové hry jsou cvičení, při kterém jeden člověk na chvíli odevzdá kontrolu druhému – padá do jeho náruče, nechá se vést se zavřenýma očima nebo se spoléhá na to, že ho partner včas zastaví. Nejde o soutěž ani o odvahu. Jde o to, jak rychle a přesně dokážeme číst signály druhého a jak jsme ochotni přiznat vlastní nejistotu. Proto se hodí do skupin, kde se lidé už trochu znají, ale ještě spolu nemluvili o hranicích.

Bowling s lahvemi má smysl hlavně tam, kde chybí vybavení nebo kde chcete trénovat přesnost bez tlaku soutěže. Není to náhrada klasického bowlingu, ale jiná hra s jinými pravidly. Kdo to pochopí, tomu bude stačit pár lahví a kousek rovného prostoru. Kdo to poplete a bude se chovat jako na kuželkářské dráze, ten bude sbírat lahve po celé místnosti.

Nejčastější chyby jsou stále stejné. Lidé hrají v místnosti s otevřenými dveřmi do dalších částí bytu, takže někdo vběhne do schodů nebo do skříně. Dále se zapomíná na světelné zdroje – telefon s baterkou položený na zemi stačí, aby se dalo kdykoli rozsvítit bez hledání vypínače. Další chybou je příliš mnoho hráčů v malém prostoru; čtyři lidé v obývacím pokoji jsou maximum, jinak dochází ke srážkám. A typicky se podceňuje obuv: naboso se lidé bojí našlápnout, běží křečovitě a padají.

Etapová hra na celý týden stojí a padá na tom, jestli příběh unese sedm dní. Nejdřív si napište, co se má stát v jednotlivých dnech, a teprve pak vymýšlejte úkoly. Pokud začnete mechanikami, budete mít slepenec atrakcí bez tahu. Vezměte papír, rozdělte ho na sedm sloupců a do každého napište jednu větu: co hráči na konci dne vědí nebo mají. Těchto sedm vět je páteř. Všechno ostatní je obal.

Piškvorky nebo lodě jsou klasika, ale brzy omrzí. Zkuste „slovní fotbal” na papíře: první hráč napíše slovo, druhý musí navázat posledním písmenem. Kdo se zasekne, prohrává. Další možností je kreslená šaráda: jeden nakreslí větu nebo přísloví, druhý hádá. Pozor na příliš složité obrázky — pokud kresba potřebuje vysvětlení, hra ztrácí tempo. U dvou hráčů se osvědčilo střídat role po každém kole, aby se nikdo necítil jako poražený. U jednoho hráče funguje „deník nápadů” — každý den napište tři věty o tom, co vás napadlo, bez cenzury.

Jak rozdělit příběh do dnů První den patří vtažení. Hráči musí pochopit, o co jde, a dostat první konkrétní cíl. Druhý a třetí den přidávejte komplikace: nová postava, ztracený předmět, zrada. Čtvrtý den je zlom, kdy se pravidla hry nebo situace obrátí. Pátý den nechte hráče jednat podle toho, co zjistili. Šestý den přiřaďte vyvrcholení a sedmý den uzavření. Toto rozložení drží tempo, protože každý den má vlastní otázku a odpověď.

Typické chyby, které noční hru pokazí: příliš dlouhá trasa, tma bez orientačních bodů, hlasitá hudba na stanovištích, která přehluší volání o pomoc, a úkoly, které děti nutí běhat. Vyhněte se také převlekům a maskám, které vypadají děsivě — mladší děti je berou vážně. Naopak dobře funguje jednoduchý příběh, kde děti sbírají světlušky nebo hledají ztracené hvězdy. Cílem je, aby se bály jen trochu a hlavně aby se těšily na další rok.

Vyvarujte se dvou častých chyb. První je příliš mnoho úkolů na jeden den. Hráči pak jen odškrtávají a příběh se ztrácí. Druhá je odkládání pointy na poslední den. Pokud všechny odpovědi padnou v pátek nebo v sobotu, předchozí dny budou působit jako čekání. Rozložte dílčí odhalení rovnoměrně. Každý den má mít alespoň jedno malé rozuzlení.

Praktický trik: napište si pro každý den jednu větu z pohledu hráče. Například „Dnes jsme zjistili, kdo nám lhal.” Pokud takovou větu nemáte, den je prázdný. Stejně tak si dopředu připravte náhradní scénu pro případ, že hráči půjdou jinam. Etapová hra na týden nesmí stát na jediné cestě. Vždy mějte v záloze dvě alternativy, jak dostat hráče zpět k hlavní linii, aniž by to vypadalo jako násilí.

Nakonec si sedněte k časové ose a zkontrolujte, jestli mezi dny nejsou hluchá místa. Když se příběh v prostředku zadrhne, zkraťte ho a přidejte den jinde. Sedm dní je dlouhá doba a udrží ji jen příběh, který se vyvíjí. Když má každý den vlastní otázku, důsledek a malé rozuzlení, hráči vydrží až do konce.

Každý den potřebuje tři věci: událost, která ho uvede, úkol, který hráči plní, a důsledek, který se přenese do dalšího dne. Bez důsledku se dny rozpadnou na samostatné epizody. Důsledkem může být cokoli: zmizelá osoba, poškozený předmět, změna počasí, zpráva. Důležité je, aby hráči na konci dne věděli, že něco získali i ztratili.