Barvy volte krycí, ne akvarelové. Tempera na kartonu zůstane, ale po ohýbání popraská, proto ji po zaschnutí přetřete slabou vrstvou lepidla s vodou. Stříbrné a zlaté efekty uděláte alobalem přilepeným z rubu nebo obyčejnou kuchyňskou fólií. Pokud chcete kovový lesk, nelepte fólii na mokrou barvu — zvrásní se a odlepí.

Textil a měkké materiály řešte jako druhou vrstvu. Plášť z prostěradla nestříhejte do tvaru postavy, ale oblečte ho na dítě a zastřihněte až na těle. Sešívejte strojově, ruční steh se při hře rychle rozpadne. Korunu z tvrdého papíru zpevněte zezadu páskou a dopředu přidejte gumičku, která ji udrží i při běhu. Klobouk z papírového talíře a misky spojte tavnou pistolí, ne lepidlem na papír.

Na míčové hry nepotřebujete plný tým ani halu. Stačí dva lidé, jeden míč a trocha prostoru. Většina lidí si pod sportem ve dvou představí tenis nebo badminton, ale existuje řada dalších možností, které se dají hrát na dvoře, v parku nebo na pláži. Rozhodující je, jaký míč máte po ruce a jaký povrch je k dispozici.

Nejčastější chyby: příliš mnoho lepidla, které promáčí papír; ostré hrany po střihu; a snaha vyrobit všechno najednou. Udělej vždy jen jednu rekvizitu, vyzkoušej ji ve hře a teprve pak pokračuj. Děti chtějí hrát hned, ne čekat na dokonalý výrobek.

U menších dětí funguje obrázková šifra. Každé písmeno nahraďte jednoduchým symbolem: kolečko, čtvereček, trojúhelník. Symboly nemusí nic znamenat, důležité je, že jsou stálé. Vyhněte se tomu, aby stejný symbol označoval dvě různá písmena – to je nejčastější chyba a dítěti se rozpadne celá logika. Symboly kreslete dostatečně velké, aby se daly přečíst i po otočení papíru.

Bowling s lahvemi je varianta, kdy místo klasických kuželek stojí na dráze plastové lahve, obvykle naplněné vodou nebo pískem. Nejde o oficiální sportovní disciplínu, ale o tréninkovou a rekreační pomůcku. Používá se tam, kde nejsou k dispozici kuželky, nebo tam, kde chce člověk trénovat přesnost na menší a lehčí cíl. Rozdíl proti klasickému bowlingu je zásadní: lahev má jiné těžiště, jinak se převrací a jinak zní, když do ní koule narazí. To mění celý průběh hry.

Šifry pro děti nejsou o tajných agentech ani o složitých matematických operacích. Jde o hru, ve které si dítě samo ověří, že z nesmyslné změti znaků vznikne smysluplná věta. Pokud ale vysvětlení přeskočíte a rovnou dáte hotovou šifru, dítě ji vyřeší náhodou nebo opisem a příště ji odmítne. První pravidlo tedy zní: nejdřív pravidlo, potom luštění, nikdy opačně.

Třetí oblíbená varianta je mřížka. Vezměte čtverečkovaný papír, napište větu zleva doprava a potom ji přečtěte po sloupcích. Vznikne chaos, který se luští zpět stejným způsobem. Tady platí jedno: bez mřížky o stejném počtu sloupců to nepůjde. Pokud dítěti dáte jen zamíchaný text bez klíče, bude zkoušet náhodné kombinace a po pár minutách se vzdá. Vždycky proto připravte dvě kopie – jednu zašifrovanou a jednu prázdnou mřížku pro luštitele.

Když pravidlo nestačí, přidejte klíč Další typ je posun písmen. Domluvte se, že každé písmeno posuneme o dvě místa dopředu: A→C, B→D. Slovo „pes” se změní na „rgu”. Vysvětlení musí být konkrétní: ukažte na abecedě prvních pět písmen a posun předveďte prstem. Děti často zaměňují směr posunu, takže napište nahoru malou šipku. Potom nechte dítě zašifrovat vlastní slovo a vy ho luštěte. Tím se role obrátí a dítě pochopí princip mnohem rychleji než z výkladu.

Na závěr pamatujte, že šifra má být obtížná tak akorát. Pokud ji dítě vyřeší do dvou minut, je moc lehká a nebaví. Pokud ji nevyluští do deseti minut, je moc těžká a přestane ho to zajímat. Držte se krátkých vět o třech až pěti slovech a klíč k šifře mějte vždy po ruce, ale nedávejte ho hned. Nechte dítě chvíli tápat, ať zažije ten okamžik, kdy mu to cvakne.

Nejjednodušší je záměna písmen za čísla podle abecedy. Napište na papír A=1, B=2, C=3 až Ž=0 nebo použijte vlastní číselnou řadu. Dítě dostane větu jako „12 9 19 1″ a hledá v tabulce. Na co si dát pozor: česká abeceda má 42 znaků včetně diakritiky, takže pokud začnete jen u A–Z, slova jako „řeka” nebo „měsíc” rozbijete. Buď diakritiku vynechte úplně, nebo ji zahrňte do tabulky od začátku. Typická chyba je nechat dítě luštit větu s háčky a čárkami, aniž by vědělo, že je má doplnit.