Pohyb ve tmě je pomalý a plynulý. Neutíkejte, pokud nemusíte. Držte se stěn, používejte kryty a zastavujte se na naslouchání. Komunikace s týmem musí být krátká a tichá – domluvte si předem signály, např. dvě krátká klepnutí znamenají „kryju tě”. Křik ve tmě je nejrychlejší způsob, jak ztratit přehled. Pokud hrajete ve skupině, nikdy se nerozdělujte bez jasného plánu, kde se sejdete.
Když se zápis zaplní, nezačínejte nový sešit hned. Vraťte se na první stránku a napište, co z toho zůstalo. Teprve pak list otočte. Tím se z hromady poznámek stane sled rozhodnutí. A to je celý trik: nejde o to psát víc, ale vracet se k napsanému dřív, než zmizí pod dalším nápadem.
Třetí hra je stopovačka na rychlost. Nakreslete start a cíl a mezi nimi několik značek: kruh, kříž, vlnovku. Dítě musí doběhnout od startu k cíli a cestou se dotknout všech značek v daném pořadí. Čím více značek, tím těžší je si je zapamatovat. Pro menší děti udělejte jen tři značky a barevně je odlište. Typická chyba je příliš mnoho značek na malém prostoru. Děti se pak pletou a hra je nebaví. Nechte mezi značkami alespoň dva kroky.
Nakonec si po hře sedněte a zeptejte se, co by děti změnily. Možná chtějí jinou postavu, rychlejší cestu nebo nové zaklínadlo. Zapište to a příště hru upravte. Pohádka tak zůstane živá a hra se neomrzí. Nemusíte mít dokonalý plán, stačí začít s tím, co děti znají, a nechat je, ať do toho mluví. Právě v tom je rozdíl mezi hrou, která vydrží, a hrou, která skončí u prvního pravidla.
Napište nebo nakreslete tři až čtyři pravidla. Víc jich děti neudrží. Každé pravidlo by mělo být spojené s postavou z pohádky: kdo má klíč, kdo může mluvit, kdo se nesmí pohnout. Typická chyba je, že rodič vymyslí složitý bodovací systém nebo příliš mnoho výjimek. Děti pak řeší pravidla místo hry. Raději méně možností a jasné následky – když někdo šlápne mimo cestu, vrátí se o krok zpět, když řekne zaklínadlo, může pokračovat.
Sešit a tužka mají jednu výhodu, kterou displej nedožene: nic vás nepřerušuje. Žádné notifikace, žádné reklamy. Stačí vypnout zvuk telefonu a položit ho mimo dosah. Když se soustředíte na papír, mozek zpracovává informace jinak než při ťukání do klávesnice. Pište pomalu, kreslete klidně. Zábava není v dokonalém výsledku, ale v procesu. Až budete hotoví, prostě zavřete sešit. Zítra ho zase otevřete a můžete pokračovat přesně tam, kde jste skončili.
Hry pro více dětí i pro jednoho Druhá hra je bludiště s úkoly. Nakreslete cestu, která se větví, a na konce dejte jednoduché úkoly: třikrát poskočit, udělat dřep, obejít kužel. Dítě jde po čáře a plní úkoly. Výhodou je, že se dá bludiště kdykoli prodloužit nebo přemalovat. Pozor na to, aby čáry byly dost silné. Tenká čára se v ostrém slunci ztrácí a dítě ji přehlédne. Pokud je dětí více, rozdělte je do dvojic a střídejte se. Jeden vždy kreslí a druhý jde.
Křída na chodníku je levná zábava, která funguje všude, kde je asfalt nebo beton. Stačí pár silných kříd a rovný kus cesty. Než začnete kreslit, najděte místo, kde neprojíždějí auta a kde chodník není nakloněný. Na prudkém svahu se křída rychle smaže a hra se rozpadne. Silná křída bez obalu vydrží déle než tenké barevné tyčinky. Pokud kreslíte na nový asfalt, barvy mohou být bledé, proto tlačte víc.
Ať už zvolíte kteroukoli hru, dodržte dvě pravidla: kreslete na rovné místo a mějte po ruce dost kříd. Nepodceňujte ani bezpečnost. Děti by měly mít na sobě oblečení, které může být od křídy, a boty s pevnou podrážkou. Křída se z chodníku smývá snadno, ale z oblečení hůř. Pokud hrajete na veřejném prostranství, vyberte místo, kde nikoho neomezíte. Nakreslené hry můžete nechat na místě i pro ostatní, ale je slušné je po sobě smazat, pokud jsou na frekventované cestě.
Čtvrtá hra je kreslení příběhu. Každé dítě dostane jedno pole a nakreslí část příběhu: dům, strom, zvíře, most. Potom se pole spojí čarou a vznikne jedna dlouhá scéna. Děti si mohou vymyslet, kudy se bude příběh ubírat, a dokreslovat další části. Tato hra učí spolupracovat a vydrží dlouho. Křída se ale na přímém slunci rychle opotřebovává, proto mějte náhradní. Na konci stačí vzít kbelík s vodou a chodník umýt, nebo počkat na déšť.
První hra je klasika: skákací panák. Nakreslete obdélník, rozdělte ho na pole a střídejte jedno a dvě pole. Do posledního napište číslo a doprostřed kruh pro otočku. Háže se kamínkem nebo šiškou. Pravidlo je jednoduché: když kámen spadne na čáru, hráč ztrácí kolo. Děti často kreslí pole moc malá, takže se do nich nevejde noha. Udělejte pole široké alespoň na dvě chodidla a dost dlouhé, aby se dalo doskočit. Po hře se panák smaže deštěm nebo hadrem, není potřeba nic složitě uklízet.
