Praktický postup je následující. Nejdřív si změřte, v jaké výšce máte při práci lokty, když stojíte u linky. Od této hodnoty odečtěte hloubku dřezu a tloušťku desky. Tím získáte výšku spodní úrovně. Horní úroveň pak nastavte tak, aby rukojeti pánví na varné desce nepřekážely a aby se nad ní dalo pohodlně manipulovat s hrnci. Vyzkoušejte to nanečisto — položte si na desku prkénko a pánev a předstírejte běžný pohyb.

Nakonec zvažte, jestli je strop opravdu nejlepší místo. Vysoké skříně, police na zeď nebo úložné boxy pod postelí často pojmou víc věcí a nezatíží strop. Prostor nad hlavou je lákavý, ale každé upevnění do sádrokartonu je kompromis. Když si nejste jistí nosností, raději zvolte lehčí variantu a těžké věci dejte jinam.

Typická chyba je nechat ocet působit příliš dlouho na kovové části. Chromované povrchy a slitiny s hliníkem kyselinu nesnášejí – po několika hodinách mohou zmatnět nebo zčernat. Pokud máte trysku z kombinace plastu a kovu, hlídejte dobu máčení: dvě až tři hodiny stačí, přes noc nechte jen čistě plastové díly. Další chyba je míchání octa s chlorem nebo s čisticími prostředky na bázi chloru. Vzniká chlorový plyn, který dráždí dýchací cesty.

Nejčastější chyba je ostrůvek, který stojí mimo trojúhelník. Vznikne izolovaný stůl, ke kterému musíte přejít několik kroků od dřezu i sporáku. Další chyba je ostrůvek bez vody a bez elektřiny – krájíte na něm, ale zeleninu pak nosíte mýt jinam. Pokud to dispozice dovolí, dejte na ostrůvek dřez nebo varnou desku, případně obojí, a připravte si na to přívody předem.

Kde se vlhkost dostane i pod kvalitní desku Nejčastější chyba je nedotažený dřez. Silikonové těsnění kolem okraje musí být nepřerušené a nanesené na odmastěný povrch. Pokud těsnění přeskočíte nebo ho uděláte na prach, voda steče pod hranu a deska začne bobtnat ze spodní strany. Stejně tak záleží na řezu u dřezu: pokud není hrana zabroušená a přelepená, vlhkost do ní vstoupí i u dřeva. U dřevěných a laminátových desek je proto nutné každý řez okamžitě uzavřít vodotěsným lakem nebo voskem a opakovat to každý rok.

Dřezy volte jednodílné, ne dvoudřez. Dvoudřez v malém koutě zabere dvě třetiny desky a druhá mísa se stejně používá jen na odkapávání. Jedna velká mísa s odkapávačem nad ní je praktičtější. Stejně tak sporák: čtyřplotýnkový sporák je standard, ale pokud vaříte pro jednoho nebo dva, stačí dvě plotýnky a místo zbylé šířky využijete jako odkládací plochu. Indukce navíc nevyhřívá okolí, což v koutě bez okna oceníte.

Pracovní plocha a úložný prostor místo efektních doplňků Pracovní deska by měla být souvislá alespoň šedesát centimetrů vedle dřezu i sporáku. Přerušovaná deska mezi spotřebiči je k ničemu. Nad deskou neinstalujte otevřené police, pokud nemáte důsledný systém — jinak se zaplní kořenkami a sklenicemi a zmizí vám místo na krájení. Místo toho použijte uzavřené skříňky až ke stropu. Horní skříňky ve výšce očí zmenšují pocit prostoru; dejte je výš a níž nechte jen krátkou polici na denní nádobí.

U dřezu z umělého kamene, tedy směsi minerálů a pryskyřice, platí, že snese vodu, ale nesnese horko. Hrnec přímo z plotny na desku položit nemůžete, vznikne trvalá bílá stopa. Vlhkost mu ale nevadí, pokud je správně impregnovaný. U levnějších laminátových desek, které jsou na pohled podobné, je to jinak. Ty mají jádro z dřevovláknité desky a stačí jedna netěsnost, aby nabobtnaly. Proto se u dřezu dělají vždy jen s předsazeným nebo podloženým profilem, který vodu odvede mimo řez.

Nejspolehlivější je kámen, tedy žula nebo křemen. Žula je přírodní a plně neporézní, takže voda do ní neproniká. Křemený kompozit drží ještě lépe, protože je tvrdší a odolnější proti poškrábání. U obou ale platí, že se musí pravidelně impregnovat, i když výrobce tvrdí opak. Bez impregnace se časem mikroskopické póry ucpe vodním kamenem a mastnotou, a povrch začne matnět. Impregnaci dělejte dvakrát ročně hadříkem, nechte působit deset minut a přebytek setřete. Nikdy nepoužívejte octové čističe na vápenité usazeniny, kámen by ztratil lesk.

Nerezová deska svařená s dřezem na tupo je z hlediska vlhkosti nejbezpečnější. Nemá spáru, nemá řez, voda nemá kudy proniknout. Nevýhodou je, že se snadno poškrábe a každá kapka je vidět. Pomůže jen časté utírání a občasné přeleštění speciální pastou. Pozor na kombinaci nerez + dřevo: pokud je dřevo nalepené na nerez, vlhkost z nerezu migruje do dřeva a to začne černat. Lepší je nechat mezi materiály dilataci a spáru vyplnit pružným tmelem.

Ať vyberete cokoli, dodržte tři pravidla. První: po každém mytí nenechte vodu stát na hraně dřezu, stačí přejet hadrem. Druhé: těsnění kolem dřezu obnovte každé dva roky, i když vypadá dobře. Třetí: pod dřezem nenechte trvale vlhko, občas zkontrolujte, zda neteče sifon nebo přívod. Právě kapající spoj pod dřezem zničí desku rychleji než cokoli, co se děje na povrchu. Když na to myslíte předem, vydrží deska u dřezu desítky let bez opravy.