V malých bytech často chybí zeď, na kterou byste mohli pověsit poličku na kávu. Řešili jsme to u kamarádky, která má kuchyň propojenou s obývákem a jediná volná stěna patří koupelně. Nakonec jsme využili roh u okna. Nechali jsme vyrobit úzkou desku na míru, která kopíruje parapet. Kávovar stojí na parapetu, šálek na desce. Aby to nevypadalo jako provizorium, přidali jsme pod okno malý úložný box na válečky a sirup. Další inspirací je koupelnový vozík na kolečkách, který parkujete pod stolem. Když potřebujete kávu, vytáhnete ho, použijete a zase zasunete. Jen dejte pozor, aby kolečka byla tichá a kávovar na nich neklouzal. Lepší je pořídit vozík s gumovými koly a pevnou ploc

Další past, do které jsem spadla, byla představa, že malý byt musí mít minimum nábytku. Omyl. Když je místnost prázdná, působí ještě menší a chladnější. Důležité je, aby každý kus měl svou jasnou funkci. V ložnicovém koutě jsem si pořídila bed with storage, tedy postel s úložným prostorem pod matrací. Díky tomu zmizely všechny krabice s botami a sezónním oblečením, které dříve stály na očích. Ušetřilo mi to metr čtvereční podlahové plochy, což je v malém bytě cennější než zlato. Když jsem uklidila ty věci z dohledu, místnost se nadechla a přestala působit jako skladiště. Zároveň přibylo místo pro lampu, která nyní stojí volně u křesla a vytváří příjemný koutek na čte

Poslední rada z praxe: nenechte se zlákat k pořízení jednoho obřího řešení. Lepší je postavit walk-in closet jako skládačku. Jedna stěna patří oblečení, druhá knihám a hrám, třetí spací zóně s postelí s úložným prostorem a pohovkou. Pokud máte možnost, nechte mezi jednotlivými částmi alespoň 70 centimetrů průchodu. Jinak se budete do šatny vkrádat bokem a všechno bude připomínat skladiště. Já mám v té úzké chodbičce dokonce zrcadlo na posuvných lištách. Dělá místo opticky větší a zároveň slouží ke kontrole outfitu. Malé triky, které z walk-in closet udělají nejen úložný prostor, ale skutečně obyvatelnou místnost. A věřte, že když se vrátím večer z práce a vidím, že všechno má své místo, cítím se jako v luxusním apartmá, ne v panelákovém bytě z osmdesátých

Největší kámen úrazu byl samotný nákup nábytku. V běžném obchodě mi nabízeli masivní skříně, které by se do výklenku nevešly ani náhodou. Na internetu jsem zkoušela různé konfigurátory, ale realita byla vždy o pět centimetrů menší. Nakonec jsem vsadila na modulární systém s otevřenými policemi a závěsnými tyčemi. Teprve pak přišla otázka, co s prostorem pod oknem. Nainstalovala jsem tam nízkou sedací soupravu s click-clack mechanismem. Stačí jedním pohybem sklopit opěradlo a máte další lůžko pro návštěvu. Při běžném používání slouží jako místo na čtení a kávu. Click-clack je geniální v tom, že nepotřebuje odklápěcí područky a zabere jen 60 centimetrů hloubky. V kombinaci s walk-in closet tak vznikl pokoj, který přes den slouží jako obývák a v noci jako ubytovna pro čtyři os

Další past, do které jsem spadla já – rozměry. Modern interiors lákají na minimalistické tvary, ale málokdo vám řekne, že pohovka s područkami širokými 10 centimetrů zabírá víc místa, než vypadá v katalogu. Moje první sofa bed měla šířku 210 cm, což znělo ideálně. Až když stála v pokoji, zjistila jsem, že se k ní nevejde konferenční stolek, aniž bychom museli sedět s nohama u sebe. Poučila jsem se a teď měřím nejen délku, ale i potřebný prostor pro rozložení. Ideálně nechte kolem pohovky alespoň 60 cm volného místa pro pohodlný průc

Když jsem poprvé vrazila do panelákového dvoupokoje s manželem a dvěma dětmi, myslela jsem, že zešílím. Šatní skříň na chodbě byla plná k prasknutí, bundy visely na židlích a každý pátek jsem strávila dvě hodiny hledáním druhé ponožky. Pak jsem narazila na koncept walk-in closet. Většina lidí si představí luxusní vilu s vyhrazenou místností za deset milionů. Jenže já měla k dispozici ložnici o dvanácti metrech čtverečních a předsíň, ve které se nedalo otočit s kočárkem. Rozhodla jsem se riskovat a proměnila úzký výklenek vedle koupelny v mini šatnu s otevřenými tyčemi a systémem z Ikea. Výsledek? Do bytu se najednou vešly čepice, šály i sáňky. Zázrak se jmenoval chytré využití každého centime

Už dlouho jsem chtěla, aby náš kávový koutek vypadal jako součást bytu, ne jako technická stanice. Proto jsme dali přednost sametovému čalounění na lavici, která stojí vedle kuchyně. Lavice je zároveň truhlou na přikrývky, do které se vejde celá zimní sada peřin. Když se posadíte, máte kávovar po pravé ruce a za zády poličku s hrnky. Samet je praktický, protože na něm nejsou vidět skvrny od kávy, a příjemný na dotek. Jen ho občas vysajte kartáčovým nástavcem. Kolem lavice jsme nechali dvacet centimetrů volného místa, aby se dalo snadno uklidit a aby se tam vešel malý stolek na odložení horkého šálku. Kdybychom dali lavici těsně ke zdi, museli bychom při každém pití kávy vstávat a obcházet