Můj půdní byt měl jednu obrovskou výhodu – střechu nad hlavou, a jednu obrovskou nevýhodu – střechu nad hlavou. Tedy, doslova. Šikminy mi sežraly metry čtvereční tak brutálně, že jsem v nejvyšším bodě pokoje mohl stát jen já se svým psem. Nábytek ze standardních obchodů? Zapomeňte. Každý kus jsem musel nechat na zakázku nebo ho pracně skládat z IKEA krabic pod úhlem, který by rozplakal každého projektanta. První noc jsem spal na matraci hozené přímo na podlaze, protože postel s rámem se prostě do místnosti nevešla. A ráno jsem vstal s křečí v zádech a s peřinou omotanou kolem nohy, protože jsem se v noci několikrát skutálel z matrace až k protější stěně.
