Největší problém je prostor mezi krytem a stěnou. Štětec se tam nevejde a barva se rozstřikuje na zeď. Řešením je malý plochý štětec nebo váleček s prodlouženou rukojetí a opatrné tahy shora dolů. Pokud kryt visí těsně u zdi, podložte ho zezadu tenkým kartonem. Karton zachytí přebytečnou barvu a zabrání otiskům na zdivu. Po každém tahu zkontrolujte, jestli barva nezatéká do spodní hrany, kde se tvoří nejčastěji převisy.
Typickou chybou je koupit matraci podle vnějších rozměrů postele. Další chybou je ignorovat nosnost lamelového roštu. U šířky 180 cm musí rošt unést hmotnost dvou lidí i s matrací, aniž by se lamely prohýbaly. Prohnutý rošt znehodnotí i kvalitní matraci a vytvoří tlakové body. Zkontrolujte rozteč lamel: u pěnových matrací stačí vzdálenost do pěti centimetrů, u pružinových do sedmi.
Podceňuje se i vliv měřítka. Trasa, která na mapě vypadá na hodinu, může v realitě trvat třikrát déle, když jde o kamenitý svah nebo hustý podrost. Do odhadu času započítejte terén, ne jen vzdálenost. A hlavně: neplánujte podle mapy, kterou jste si předtím neprošli očima. Projet trasu prstem po mapě a označit si výrazné body je pět minut, které ušetří hodiny bloudění.
Jestliže se okraj odlepuje opakovaně na stejném místě, hledejte příčinu jinde než v lepidle. Bývá to průvan od okna, netěsnící parapet nebo stoupající vlhkost zdiva. Dokud se neodstraní zdroj, bude se tapeta zvedat dál. U starších tapet, kde je textilie vytahaná, pomůže jen opatrné odstřižení přečnívajícího vlákna a nové nalepení. Nikdy nestříhejte do suché tapety nůžkami na papír – vlákno se zatrhne a rozplete.
Nakonec si uložte prompty, které fungují. Vytvořte si vlastní knihovnu zadání pro opakované úkoly. Nástroje se mění, ale princip zůstává: jasně popsat cíl, publikum, formát a omezení. Kdo to zvládne, dostane použitelný výsledek místo mlhavého textu, který musí přepisovat od začátku.
Po přitlačení okraje přejděte válečkem nebo čistým hadrem od středu k okraji. Vytlačíte přebytečné lepidlo a vzduch. Hadr mějte navlhčený, ale ne mokrý – textilie nesnáší mokré tření. Pokud lepidlo vyteče na líc, okamžitě ho setřete vlhkou houbou, dokud je čerstvé. Zaschlé už nejde odstranit bez poškození vlákna.
Odlepený okraj textilní tapety vzniká nejčastěji tam, kde se tapeta potkává se stropem, rohem nebo podlahou. Příčinou bývá buď nedostatečně přilnavý spoj, nebo vlhkost, která se do okraje dostala při mytí podlahy. Někdy stačí jen zatlačit a drží, jindy se okraj zvedá opakovaně. Než začnete cokoli lepit, prohmatejte celý pruh dlaní. Pokud se odchlipuje víc než pět centimetrů, samotné přilepení okraje nepomůže – vlna se vrátí. V takovém případě je lepší odstranit celý pás a nalepit znovu.
Příprava místa rozhoduje o tom, zda to vydrží Nejdřív odstraňte z podkladu staré lepidlo. Škrabkou nebo špachtlí seškrábněte zbytky ze zdi i ze zadní strany tapety. Povrch pak přejeďte jemným brusným papírem a otřete vlhkou houbou. Nechte uschnout. Pokud je zeď prašná nebo mastná, použijte penetraci určenou pro savé podklady. U textilních tapet platí, že lepidlo nanášíte na zeď, ne na tapetu. Textilie by se nasákla, zvlnila a po zaschnutí by okraj zůstal tvrdý a viditelný. Naneste lepidlo štětkou v tenké vrstvě i pod odlepený okraj, ale jen tolik, aby neprotékalo na líc.
Okraj zatížit něčím těžkým je častá chyba. Lidé pokládají na tapetu knihy nebo prkno a diví se, že po sundání zůstane otisk. Textilie se vmáčkne a stopa zmizí jen zřídka. Místo zatížení použijte krejčovský špendlík zapíchnutý kolmo do zdi – drží okraj, dokud lepidlo nezaschne, a neudělá plošný otisk. U velmi savých tapet nechte schnout alespoň dvanáct hodin, než na okraj cokoli přitlačíte.
Po zaschnutí zkontrolujte spoj z boku proti světlu. Pokud je vidět stín nebo pruh, byl okraj přilepený křivě. V takovém případě ho znovu navlhčete a srovnejte, dokud lepidlo povolí. Práce s textilní tapetou vyžaduje trpělivost, ale opravený okraj, který drží, poznáte podle toho, že při přejetí dlaní necítíte žádný schod.
