Nakonec myslete na úložný prostor. Spojením dvou místností ztratíte stěny, na které se daly pověsit skříňky. Nahradit je musíte vestavěnými skříněmi až ke stropu nebo ostrůvkem, který nabídne úložný prostor z obou stran. Ostrůvek ale potřebuje alespoň metr volného prostoru kolem sebe, jinak se v kuchyni nedá pohybovat. Pokud je místnost úzká, raději zvolte jen barový pult. Hotové propojení vám dá vzdušnější bydlení, ale jen když respektujete nosné konstrukce, rozvody a potřeby obou zón.
Na závěr si udělejte test světla. Vezměte si vybranou kombinaci a prohlédněte si ji na denním světle, v kanceláři a večer pod umělým osvětlením. Barvy, které fungují ve všech třech prostředích, patří do kapsle. Ty, které fungují jen v jednom, vyřaďte. Kapslový šatník podle barev není o tom mít málo kusů, ale o tom mít kusy, které se navzájem nezrazují.
Větrání je v malé koupelně stejně důležité jako organizace. Bez odtahu vzduchu se vlhkost drží v rozích a na textilu, což vede k plísním a nepříjemnému zápachu. Pokud nemáte okno, nechte dveře po sprchování alespoň deset minut otevřené a utřete stěny stěrkou. Hadry a předložky perte alespoň jednou týdně na vyšší teplotu. Nepoužívejte závěsné textilní organizéry na vlhké zdi – nasáknou vlhkost a začnou plesnivět. Lepší jsou plastové nebo kovové košíky, které se dají otřít.
Nejčastější chybou je snaha nanést silnou vrstvu hned napoprvé. Silná vrstva schne pomalu, stéká a vytváří mapy, které se při dalším nátěru obtisknou. Barvu nanášejte tence, rovnoměrně a válečkem s krátkým vlasem. Mezi vrstvami dodržte doporučenou dobu schnutí — obvykle dvě až čtyři hodiny, u některých produktů i méně. Pokud začnete druhý nátěr příliš brzy, barva se rozmíchá s podkladovou a krytí se zhorší.
Jak postavit barevnou osu místo sbírky odstínů Vyberte dvě neutrály jako základ a jednu až dvě barvy jako akcent. Neutrály nejsou jen černá a bílá — patří sem i tmavě modrá, šedá, béžová, olivová nebo tmavě hnědá. Akcent může být cihlová, hořčičná, tmavě zelená nebo vínová. Pravidlo je jednoduché: každý nový kus musí ladit alespoň se dvěma kusy, které už máte. Pokud ladí jen s jedním, je to past a skončí na dně skříně. Když si nejste jistí, foťte si kombinace na sobě a porovnejte je vedle sebe ve stejném světle.
Malý balkon v panelovém domě má obvykle tři až pět metrů čtverečních a jednu zásadní vlastnost: nesmí se do nosné konstrukce vrtat ani jinak zasahovat do fasády. Veškerá řešení proto musí být buď volně stojící, nebo zavěšená na zábradlí pomocí šroubových svěrek. První krok je změřit světlou hloubku, šířku mezi zábradlím a stěnou a výšku parapetu. Bez těchto tří čísel koupíte regál, který se nevejde, nebo truhlík, který při větru přepadne přes hranu.
U zdi, která už je nasáklá, nestačí jen nátěr. Nejprve odstraňte omítku do hloubky, kde je zdivo suché. Potom zeď vysušte, ideálně prouděním vzduchu, ne přímým topením. Teprve poté naneste sanační omítku a hydrofobní impregnaci. Pokud přeskočíte sušení, vlhkost zůstane uvnitř a po čase se vrátí i přes novou vrstvu. Stejně důležité je zkontrolovat, zda voda nezatéká i od podlahy nebo zvenčí — deštník bývá jen část problému.
Kapslový šatník stojí na dvou pilířích: střihu a barvě. Většina lidí zvládne střih, protože ten se měří v zrcadle. Barvu ale řeší od oka a pak se diví, že kombinace nefungují. Základem je vědět, které barvy máte na sobě ochotní nosit třikrát týdně, ne jednou za sezónu. Než začnete vyhazovat, udělejte si test: oblečte si tři oblíbené kusy a zapište si, jaké barvy se v nich opakují. Ty tvoří vaši neutrální osu.
Při doplňování dbejte na to, aby akcentní barva byla vždy v menšině. Jeden svetr, jedna košile, jedna šála. Neutrály nesou zbytek. Když akcent převládne, šatník působí roztříštěně a každé ráno ztratíte deset minut hledáním, co k sobě patří. Stejně tak nekupujte akcentní barvu, která se neobjevuje ve vašem obličeji — u límce a šátku se barva odráží do pleti a špatný odstín vás unaví.
Typická chyba je odkápnutí hned u dveří bez jakéhokoli záchytného prvku. Lidé si myslí, že malá loužička rychle uschne. Neuschne, pokud je pod ní studená zeď nebo dlažba s velkou tepelnou setrvačností. Voda se odpařuje pomalu a část zůstává v materiálu. Řešením je mělká vanička nebo záchytná miska s vyvýšeným okrajem, kterou po každém použití vylijete. Nepoužívejte hluboké kbelíky — deštník se v nich opírá o dno a voda z látky steče mimo ně.
Praktický postup je následující. Rozložte všechny kusy na postel a rozdělte je na čtyři hromádky: neutrály, akcenty, sezónní kusy a zbytek. Z hromádky zbytku si vezměte jen to, co jste nosili v posledních dvou měsících. Zbytek odložte mimo skříň, ne do koše. Po měsíci zjistíte, co vám chybí — a to je přesně to, co má smysl dokoupit. Nákupní seznam pak obsahuje jen barvy, které už doma máte, ne nové experimenty.
