U očí bývá největší problém na jaře při jízdě metrem, protože vzduch v podzemí je suchý a sliznice vysychají. Umělé slzy bez konzervantů aplikované před cestou a po ní snižují pocit písku v očích. Nepomůže mnutí očí — tím se pyl dostane hlouběji a otok se zhorší. Pokud máte alergii na pyly spojenou s astmatem, noste léky na dýchací cesty u sebe, ne v batohu, který si odkládáte. V metru je horší dostupnost čerstvého vzduchu, takže záchvat může přijít rychleji než na ulici.

Třetí věc, kterou místní řeší denně, je hluk. Byty v historických domech mají často slabou izolaci a ulice pod okny žijí dlouho do noci. Než podepíšete smlouvu, projděte se po okolí ve všední den večer a o víkendu brzy ráno. Zjistíte víc než z jakéhokoli inzerátu. Zároveň si ověřte, jestli v domě neprobíhá plánovaná rekonstrukce — ta dokáže znepříjemnit život na mnoho měsíců.

Další možností je bruslení na ledě, které je v Praze dostupné na mnoha kluzištích. Ta sice nejsou lyžařská, ale v zimě plní podobnou funkci – umožní vám být na ledě a zapojit stejné svalové skupiny. Kluziště najdete v řadě městských částí, často i venkovní. Výhodou je, že si můžete půjčit brusle na místě a nemusíte řešit údržbu výzbroje.

Když není sníh, zachrání to umělá hmota V Praze funguje také takzvaná suchá sjezdovka, která nepotřebuje sníh. Je to koberec z umělých vláken, na kterém se dá lyžovat i v teplejších dnech. Pro začátečníky je to skvělý způsob, jak si osvojit základní pohyby, protože pád na umělou hmotu bolí méně než na led. Zkušenější lyžaři si zde mohou trénovat carving nebo se připravit na sezónu. Nevýhodou je, že jízda je pomalejší a člověk se rychleji unaví, protože musí víc tlačit do hran.

Praha není typickým lyžařským střediskem, ale i v hlavním městě se dá v zimě dostat na sníh. Nejde o sjezdovky v Alpách, ale o místa, kde si můžete zalyžovat nebo zabruslit, často i bez dlouhého dojíždění. Záleží na tom, co od lyžování čekáte – zda chcete opravdový svah, nebo jen udržet kondici a užít si zimní pohyb.

Technika jízdy je klíčová. Nepřenášejte váhu příliš dopředu, jinak ztratíte trakci na zadním kole. Při stoupání tlačte do pedálů plynule, ne trhaně. Trhaný pohyb vás připraví o rychlost, kterou potřebujete k udržení převodu. Snažte se držet kadenci kolem šedesáti otáček za minutu. Pokud padáte pod padesát, je čas na lehčí trasu nebo na kratší výlet.

Praha má pověst města, kde se běhá po náplavce nebo Stromovce. Jenže právě tyto dvě lokality jsou největší pastí pro každého, kdo chce klid a přírodní povrch. Víkendové dopoledne na náplavce znamená kličkování mezi turisty, kočárky a psy na volno. Stromovka je o něco lepší, ale v hlavní sezóně se i tam tvoří špunt hlavně u rybníku a na hlavních cestách. Řešení není hledat novou módní trasu, ale změnit čas a vstupní bod.

Pro skutečné lyžování je ale potřeba vyjet za Prahu. Nejblíže jsou menší svahy v Posázaví nebo v Brdech, kam se dostanete autem do hodiny. Tyto svahy jsou vhodné spíše pro rodiny s dětmi a začátečníky. Bývají kratší a méně vytížené než velká střediska. Pozor na to, že v nízkých polohách bývá málo sněhu – vždy si před cestou ověřte aktuální stav, ideálně přes webkamery nebo telefonicky. Zbytečně byste jeli na bláto.

Když už stojíte před volbou, neřiďte se délkou fronty, ale tím, kdo v ní stojí. Turisté v řadě znamenají, že podnik je v průvodci. Místní v řadě znamenají, že se vyplatí počkat. Pokud ale fronta není vůbec, neznamená to automaticky špatně. Často jde o podnik, který si drží stabilní kvalitu a nepotřebuje lákat kolemjdoucí. Právě taková místa bývají nejlepší volbou.

Typická chyba Pražanů je, že vyrazí na hory bez rezervace a pak bloudí po přeplněných parkovištích. Pokud míříte do většího střediska, rezervujte si parkování i skipas předem. Další chybou je podcenit výbavu – v Praze vám stačí lehká bunda, ale na horách potřebujete vrstvy, rukavice a helmu. A nezapomeňte, že i na umělém svahu v Praze platí, že lyžař má povinnost mít přilbu, pokud je mu méně než 18 let. Bez ní vás na svah nepustí.

Největší možností je umělý svah v Praze 9 – Černém Mostě. Areál nabízí sjezdovku s vlekem, která je v provozu, když teploty dovolí zasněžování. Výhodou je, že se sem dostanete metrem a autobusem, takže odpadá řešení parkování. Počítejte ale s tím, že o víkendu bývá plno a svah se rychle zledovatí. Ideální je přijít hned ráno nebo naopak v podvečer. Půjčovna je přímo v areálu, ale vlastní výzbroj je vždy pohodlnější.

Když se turistické centrum stane každodenností Druhá chyba se týká zásobování. Místní nakupují v menších večerkách a na trzích, protože velké nákupy jsou v centru zbytečně komplikované. Vozit týdenní nákup z hypermarketu autem do ulic se zákazem vjezdu je recept na konflikt s městskou policií. Lepší je nakupovat častěji a v menším množství. Stejně tak se vyplatí zjistit si, kdy jezdí popeláři a kdy probíhá úklid ulic — jinak vám popelnice stojí na chodníku přesně ve chvíli, kdy potřebujete projít.