Zrcadlo je nejúčinnější nástroj, ale musí být umístěné správně. Postavte ho tak, aby odráželo okno nebo jiný zdroj světla, ideálně na protější stěnu. Velké zrcadlo od podlahy ke stropu přidá hloubku i výšku. Naopak zrcadlo visící naproti tmavé zdi jen zopakuje šeď. Pozor také na příliš mnoho malých zrcátek – místnost rozbíjejí a působí neklidně.

Naplánujte si jídlo a pití i na sestup. Mnoho lidí jí jen na vrcholu a pak jde dolů vyčerpaných. Malá svačina každou hodinu udrží energii. Pokud máte možnost, jděte sestupovat částečně po jiné trase, než jste šli nahoru – tělo se méně unaví, když se nemusí soustředit na stejné kroky. A hlavně: nikdy nesešlapujte na mokré kameny ani na volnou suť. Jeden špatný krok na konci dne bolí nejvíc.

Třetí oblastí je denní světlo a umělé osvětlení. Šikmý strop bere přirozenému světlu prostor a tmavé kouty vznikají i ve dne. Jedno stropní světlo nestačí. Osvědčuje se kombinace stropního světla, nástěnného světla nad postelí a lampičky u pracovního stolu. Světlo by mělo být teplé i neutrální, aby se dítěti dobře usínalo a zároveň vidělo na úkoly. Kabely nikdy neveďte volně po zemi přes hrací plochu, ale v lištách nebo pod nábytkem.

Pátou a často opomíjenou věcí je hluk a teplota v noci. Pod střechou je slyšet déšť, vítr i provoz z ulice, což u citlivých dětí narušuje spánek. Pomůže kvalitní izolace, těsné provedení oken a těžší závěsy. Postel neumisťujte přímo pod střešní okno, kde v zimě táhne a v létě pálí slunce. Pokud se těmto pěti bodům věnujete ještě před malováním a nákupem nábytku, vznikne z podkroví bezpečný a zdravý dětský pokoj, ne jen hezká fotografie.

Další častá chyba je příliš mnoho háčků na malé ploše. Pokud věšíte bundy na sebe, spodní kusy se mačkají a nedoschnou. Raději méně háčků s větší roztečí. Na boty používejte nízké police s mírným sklonem, aby boty nevypadávaly. Pro dětskou obuv stačí jedna nízká lišta, kam děti samy dosáhnou. Tím se naučí uklízet a vy nebudete muset pořád uklízet po nich. Ušetříte čas i nervy.

Čtvrtým rizikem jsou únikové cesty a zábradlí. Podkroví často končí šikmými stěnami a nízkými prostory, které svádějí k podcenění pádu. Pokud je v pokoji okno nízko nad zemí, musí mít jištění. Stejně tak schodiště do podkroví potřebuje zábradlí po celé délce a branku, dokud je dítě malé. Nábytek nestavte přímo pod okno ani na místo, odkud by se dalo vyšplhat na parapet. Výška parapetu pod oknem se nemá snižovat jen kvůli hezkému výhledu.

Kromě podestýlky hlídejte i venkovní výběh. Trvale rozmočená půda bez trávy je stejně škodlivá jako mokrá podestýlka v kurníku. Vystelte hlavní pochozí trasy vrstvou písku nebo drobného štěrku, který prosychá. Pokud slepice stojí na blátě, běhák se zapaří a zánět je otázkou dnů. Do výběhu umístěte alespoň jednu suchou vyvýšenou plochu – paletu, nízký trám nebo plochý kámen, kam si mohou vylézt a usušit nohy.

Kde se ztrácí světlo a jak ho vrátit Okna jsou nejčastějším viníkem. Těžké závěsy, záclony vedené daleko od okraje okna nebo nevhodné rolety ukrajují světlo i prostor. Zavěste garnýž co nejblíže stropu a přesahující okno na obě strany – okno pak vypadá větší a místnost vyšší. Zvolte lehké, průsvitné látky, které denní světlo propustí. Přes den závěsy zcela roztáhněte, ne jen do poloviny. Pokud máte možnost, odstraňte z parapetu vše, co stíní – knihy, květináče, dekorace.

První zásadní věc je tepelná pohoda. Podkroví bývá v létě přehřáté a v zimě naopak chladné, protože střecha tvoří velkou plochu, kterou uniká teplo. Před jakýmkoli zařizováním je nutné zkontrolovat izolaci střechy a zajistit odvětrání prostoru mezi izolací a krytinou. Pokud se izolace přidává dodatečně, nikdy se nesmí vmáčknout až k taškám – tím se přeruší proudění vzduchu a vzniká vlhkost. Do dětského pokoje patří i stínicí technika, která umí zastavit slunce v letních měsících, jinak se z pokoje stane skleník.

Vzduch, světlo a bezpečný pohyb Druhým rizikem je nedostatečné větrání. V podkroví se hromadí vydýchaný vzduch a vlhkost, což podporuje plísně a alergie. Okna v šikmé střeše často nelze otevřít doširoka, proto je vhodné doplnit je ventilací nebo alespoň vyřešit křídlo s aretací v několika polohách. Dítě by mělo mít možnost vyvětrat i samo, ale bezpečně – bez toho, aby se muselo vyklánět z okna. U střešních oken proto vždy zvažte bezpečnostní zábranu nebo zámek, který omezí otevření.

Rovnátka mění pravidla ústní hygieny. Zatímco bez nich stačí dvakrát denně pořádně vyčistit, s fixním aparátem se z každého jídla stává technická operace. Zbytky potravy se zachytávají kolem zámečků, drátků a kroužků, a pokud je neodstraníš do několika hodin, začnou se tvořit bílé skvrny odvápnění a zánět dásní. Proto je potřeba upravit nejen četnost čištění, ale i pomůcky a techniku.