Vlhkost napadá pojivo. Grafit sám o sobě vodu nevsakuje, ale vosk a tuk ano. Při relativní vlhkosti nad šedesát procent začne pojivo bobtnat, měknout a částečně se rozkládat. Tuha ztvrdne na povrchu, kde voda zaschla, ale uvnitř zůstane mazlavá. Poznáte to podle toho, že se tužka při psaní drolí, zanechává mastné šmouhy a hrot se lámě pod neobvykle malým tlakem. Někdy se na tuhé objeví bílý povlak, což je směs vosku a minerálních solí z vodního kamene.

Divoká Šárka a okolí: kde se dá zmizet na dvě hodi

Nejčastější chybou je větrat doma i v MHD stejně. Doma je krátké vyvětrání ráno a večer v pořádku, ale v MHD nemá smysl otevírat okna, pokud je venku pylová sezona v plném proudu — přivedete dovnitř přesně to, čemu se chcete vyhnout. Stejně tak nepomůže stěžovat si na klimatizaci: ta sice vzduch ochlazuje, ale pokud nemá kvalitní filtr, pyl jen rozptýlí po celém voze. Praktické je nosit s sebou malou lahvičku s vodou a po cestě si propláchnout nosní průchody. A pokud se potíže opakují každý den ve stejnou dobu, je na místě navštívit alergologa a probrat cílenou léčbu, ne jen tlumit příznaky.

Co dělat, když vás někdo sleduje První instinkt je zrychlit a ohlížet se. To ale prozradí nervozitu. Lepší je změnit směr a přejít na druhou stranu ulice, nebo vejít do otevřeného podniku – nonstop potraviny, čerpací stanice, noční bar. Personál je zvyklý na lidi, kteří potřebují chvilku počkat. Pokud vás někdo skutečně následuje, nevracejte se domů. Zamířte na rušné místo a zavolejte na tísňovou linku. Číslo 158 funguje i bez kreditu a bez signálu operátora.

Peněženku a telefon noste odděleně. Když přijdete o jedno, pořád máte druhé. Hotovost mějte rozdělenou na dvě místa – drobné na viditelné místo, zbytek hlouběji. Nepočítejte peníze na ulici ani netahejte telefon před vchodem do domu. To je moment, kdy si vás nejvíc lidí všimne.

Rozdíly mezi čtvrtěmi nejsou jen v čase, ale i v nabídce. V centru bývá větší podíl hotových jídel a řemeslných výrobků, na okrajových sídlištích převažuje zelenina, ovoce, vejce a mléčné produkty. Pokud hledáte konkrétní surovinu, vyplatí se vyrazit do čtvrti, kde se jí věnuje více prodejců. A ještě jedna praktická rada: nespoléhejte na to, že jeden trh nahradí druhý. Každý má své stálé dodavatele a atmosféru, která se mění den ode dne.

Dopravní nehoda v Praze má dvě roviny: tu okamžitou, kdy jde o zdraví a bezpečí, a tu následnou, kdy jde o papíry, pojišťovnu a peníze. Rozdíl mezi řidičem, který situaci zvládne čistě, a tím, který si nadělá problémy, není v tom, kolik toho napovídá, ale v tom, co udělá v prvních deseti minutách. Praha k tomu přidává specifika, která jinde v Česku nepotkáte: hustý provoz, tramvajové pásy, tunely, jednosměrky a místa, kde se zastavit nedá bez zablokování celé křižovatky.

Častá chyba je předstírat, že se nic neděje, a doufat, že to přejde. Druhá chyba je konfrontace. Nikdy se nehádejte s opilcem ani s partou, i když máte pravdu. Fyzicky na tom budete vždycky hůř, než si myslíte. Radši ustupte, přejděte, odejděte. Ego není důvod riskovat zbytek noci.

Základ je trasa. Vyhněte se parkům, nábřežním zákoutím a průchodům mezi domy, i když zkracují cestu. Osvětlené hlavní ulice jsou delší, ale vždy lepší volba. Pokud jdete sami, držte se míst, kde je provoz – i v noci projíždějí tramvaje a noční autobusy a jejich zastávky bývají obsazené. Mobil mějte nabitý a v ruce, ne v batohu. Sluchátka si nechte v kapse; hudba v uších je nejčastější důvod, proč člověk neslyší blížící se kroky.

Po návratu domů do druhého dne nahlaste nehodu své pojišťovně a uložte si všechny fotky i záznam. Pokud vznikla škoda na majetku města, například na sloupku nebo zábradlí, počítejte s tím, že se ozve správce komunikace. Praha má řadu míst, kde jsou kamery a nehodu zaznamenají i bez svědků. Dokumentace, kterou si uděláte sami, je proto to nejcennější, co z místa odnesete. Rychlost a klid rozhodují víc než jakákoli debata na místě.

Noční Praha je krásná, ale jiná než ta denní. Ulice, které přes den přetékají turisty, se po druhé hodině ranní vyprázdní a vy si najednou všimnete každého kroku za zády. Nejde o to se bát, ale o to vědět, co dělat, když se něco pokazí. Většina incidentů vzniká z nepozornosti a z toho, že člověk nemá plán.

Poslední věc: řekněte někomu, kudy jdete a kdy máte dorazit. Stačí krátká zpráva před odchodem. Pokud nedorazíte do půl hodiny, ať se ten člověk ozve. Zní to banálně, ale právě tahle maličkost rozhoduje, jestli se někdo začne zajímat včas, nebo až ráno.

Typická chyba je odjet z místa bez záznamu s tím, že se to vyřeší přes pojišťovnu dodatečně. Bez společně sepsaného papíru a bez svědků se z vás stane ten, kdo nese důkazní břemeno. Další častá chyba je nechat si odtah na vlastní pěst a pak řešit, kdo ho zaplatí. Volejte asistenční službu své pojišťovny přímo z místa, ať máte záznam o čase a důvodu. A pokud jste účastníkem nehody s tramvají, nechte vše na dispečinku dopravního podniku a policii, nikdy se nepokoušejte jednat přímo s řidičem tramvaje.