Materiál volte podle toho, jak často a v jakém počasí chodíte. Hladká kůže je nejodolnější a nejlépe drží tvar, ale déle schne a je tužší. Kombinace kůže a textilu se rychleji rozchodí a lépe odvádí vlhkost. Plně textilní bota je lehká a prodyšná, ovšem v mokrém terénu a v zimě rychle promokne. Nepodceňte membránu – pokud ji výrobce uvádí, ověřte, že je opravdu nepromokavá a zároveň prodyšná; levné membrány často zadržují pot a noha je mokrá zevnitř.

Vrstvení oblečení není o tom mít na sobě co nejvíc kusů. Rozhoduje první vrstva, která leží přímo na kůži. Ta má jediný úkol: odvést pot od těla a nechat ho odpařit. Když to nezvládne, zůstane vlhká, začne chladnout a studený pocit se přenese i do dalších vrstev. Proto se u funkčního prádla nevyplatí spoléhat na náhodu.

Začněte na známé trase bez rušení. Vezměte kratší vodítko, ideálně pevné, ne flexi. Flexi vodítko psa učí, že taháním se prodlužuje prostor, a to je přesně to, co na túře nechcete. Postavte se, počkejte, až se vodítko prověsí, a teprve pak vykročte. Pokud pes zatáhne, zastavte. Ne trhnutím, ne křikem. Prostě stojíte. Pes se ohlédne, přijde blíž, vodítko se uvolní, vy pochválíte a jdete dál. Tento cyklus opakujte deset minut denně.

Nejrozumnější je kombinace. Doma si naplánujete trasu v aplikaci, vytisknete nebo koupíte papírovou mapu jako záložní a do telefonu stáhnete offline podklady. V terénu pak použijete telefon pro rychlou kontrolu polohy a papír pro celkový přehled a rozhodování. Kdo jde sám do neznámého terénu, měl by mít vždy obojí. Kdo jde po značené cestě v turistické oblasti, vystačí si často s telefonem, ale papírová mapa v batohu nic nezkazí.

Nejčastější chyby začátečníků: podcenění času, přecenění sil, přeplněný batoh a odchod pozdě ráno. Další klasika je ignorovat značení a jít zkratkou. Značky vedly trasu z nějakého důvodu — třeba kvůli sesuvu nebo bažině. Když jdeš ve skupině, držte se pohromadě a tempo určuje nejpomalejší člen. Nikdy se nerozdělujte bez dohody, kde se sejdete.

Co telefon zvládne a kde selže Mapová aplikace v telefonu má jiné silné stránky. Ukáže aktuální polohu, takže při ztrátě orientace rychle zjistíte, kde jste. Umožňuje plánovat trasu podle času a vzdálenosti, měnit cíl za pochodu a stáhnout si mapové podklady předem do offline režimu. Právě offline režim je klíčový. Bez stažených dlaždic je telefon v lese k ničemu. Před odchodem si proto v aplikaci vymezte oblast, kterou budete potřebovat, a nechte ji stáhnout přes wifi. Zkontrolujte, že se mapy opravdu uložily, ne jen že se načetly online.

Papírová mapa a mapová aplikace v telefonu nejsou soupeři, kteří by se navzájem vylučovali. Rozdíl je v tom, kdy kterou použijete. Většina zbytečných problémů na túře vzniká z toho, že člověk spoléhá jen na jednu z nich a nezná její slabiny.

Před odchodem si ověřte dvě věci: že máte v telefonu opravdu staženou mapu oblasti a že papírová mapa odpovídá aktuálnímu stavu značení. Staré mapy mohou mít přeložené cesty nebo zrušené značky. Pokud si nejste jistí, vezměte si obě a naučte se s nimi pracovat ještě před túrou, ne až na rozcestí za deště.

Turistické boty pro ženy nejsou jen zmenšeninou pánských. Liší se šířkou v patě, objemem v nártu i tvarem klenby. Pokud vybíráte podle barvy nebo podle toho, co má kamarádka, s velkou pravděpodobností skončíte s botou, která někde tlačí. Začněte tím, že si změříte nohu večer, kdy je mírně zvětšená, a to v ponožce, ve které budete skutečně chodit. Změřte obě nohy a řiďte se delší z nich. Délka vnitřní stélky má být o půl až jeden centimetr delší než vaše noha, jinak si při sestupu sedřete nehty.

Zkoušejte odpoledne a hlavně ve svahu V obchodě si botu neobouvejte vsedě. Stoupněte si, přeneste váhu na špičky a potom na paty. Pata musí být pevně usazená a nesmí se zvedat, jinak si při chůzi z kopce naděláte puchýře. Prsty se nesmí dotýkat špičky, když stojíte na rovném povrchu. Projděte se po schodech nebo po nakloněné ploše, pokud ji v prodejně mají. Zkuste i to, jak se bota chová, když do ní strčíte prstem ze strany – příliš měkká bočnice znamená, že noha bude po pár kilometrech „plavat”.

Nejčastější chyba je křečovité držení rukojeti po celou dobu. Ruka se pak unaví stejně jako při nošení těžké tašky. Poutko, které vede přes zápěstí, má přenášet váhu za vás. Nestrkejte do něj ruku celou, ale jen tak, aby pásek ležel na hřbetu ruky a rukojeť se ho jen lehce dotýkala. Při odrazu se pak spíš opřete do poutka než do dlaně. Při každém kroku rukojeť na zlomek vteřiny povolte. Tento drobný pohyb uvolní svaly a sníží únavu.