[custom_add_property_button]
[custom_sign_button]

Když se řekne open space design, většina z nás si vybaví prosluněné loftové byty z časopisů. Realita je ale často jiná. Bydlím v panelákovém dvoupokoji, kde je kuchyň propojená s obývákem na ploše něco málo přes třicet metrů čtverečních. Vzdušný prostor je sice fajn, ale brzy mi došlo, že každý kus nábytku musí vydat ze sebe maximum. Život v otevřeném prostoru znamená, že všechno vidíte najednou. Žádná zeď, za kterou byste schovali nepořádek po večeři nebo rozložené pracovní papíry. První měsíc jsem se snažila oddělit zónu vaření od gauče jen barovými stoličkami, ale skončilo to tak, že polštář z pohovky končil na kuchyňské lince.

Studio apartment design není jen o výběru jedné pohovky. Je to skládačka, kde každý kus nábytku musí plnit minimálně dvě funkce. Když jsem do svého bytu pořizovala jídelní stůl, cíleně jsem vybírala model, který se dá složit na polovinu a odložit ke zdi. Když přijde návštěva, roztáhnu ho a vznikne místo pro čtyři lidi. A pod stolem mám kufr s nářadím a složené lyže. Stejně tak funguje i úložná lavice u vchodu. Sednete si na ni při zouvání, uvnitř jsou boty, které nenosíte, a na vrchu leží klíče. Žádný prostor se nesmí flá

Nesmíme zapomenout na jednu zásadní věc, která dělá rozdíl mezi povedeným a nepovedeným interiérem vůně a textura. Japandi nepoznáte jen podle barev, ale podle toho, jak se v něm cítíte. Aby ten pocit byl autentický, musíte se zbavit zbytečností. To znamená, že pokud máte v bytě tři police s dekoracemi, dvě z nich vyhodíte. Ne proto, že byste byli asketi, ale proto, že každý předmět, který necháte, musí mít svůj důvod. Například ten sametový polštář s jemným geometrickým vzorem není jen dekorace. Je to opora pro záda, když sedíte na podlaze u stolu. Dřevěná miska na klíče není jen hezká. Je to místo, kam hodíte klíče, abyste je za pět minut zase hledali. Japandi style interiors vás nutí přemýšlet o každém centimetru a o každém předmětu. A přiznejme si to, v praxi to znamená, že nakonec koupíte méně věcí, ale za lepší pen

Nakonec bych chtěla zmínit ještě jednu zásadní věc, která se týká úložného prostoru pod postelí. Ne každá rozkládací sedačka nebo pull-out sofa má pod sebou volný prostor. U klasické skládací pohovky zůstává pod rámem mezera tak tři centimetry, kam se nevejde ani krabice od bot. Pokud tedy sháníte nový kus, věnujte pár minut tomu, abyste zjistili, zda je pod sedačkou místo na boxy nebo zda je konstrukce plná až k zemi. U mého modelu je pod rámem asi 16 centimetrů, kam se vejdou ploché boxy na sezónní oblečení. A to je přesně ten typ maličkosti, který posouvá celkovou organizaci prostoru o level v

Právě pohovka se ukázala jako klíčový prvek celého prostoru. Klasický rohák s pevnými polštáři do malého open space designu prostě necpěte. Zabere místo dvěma směry a jakmile na něm ležíte, vypadáte jako na oddělení v čekárně. Sáhla jsem po užším modelu s možností rozložení. Potřebovala jsem kus nábytku, který přes den slouží jako úložný prostor a na noc se promění v ložnici pro přespávající návštěvu. Řešením se stal kvalitní sofa bed. Problém je ale v tom, že spousta rozkládacích pohovek vypadá po rozložení jako laciná postel z kempu. Musela jsem hledat d

Zachránila mě až pohovka s úložným prostorem pod sedákem. Nečekejte žádné zázraky, ale ta klasická bedna, která se zvedne při sklopení opěradla, pojme až dvě deky a tři polštáře. U mě to funguje tak, že pod sedákem držím letní povlečení a v zimě tam naopak schovávám lehčí přikrývky. Zásadní je vybrat model, kde se celý sedák zvedá hydraulicky, jinak si při každém úklonu narazíte hlavu o rám. A pozor na rozměry – pokud máte místnost jen tři metry na délku, každý centimentr navíc u pohovky znamená o centimentr méně místa pro noční stolek nebo knižní reg

Největší past, do které jsem málem spadla, byla touha po luxusní pohovce s velvet upholstery. Samet vypadá na fotkách božsky, ale v reálu se na něm drží každý drobek, chlup od psa a otisk prstu. A když máte malý obývák, kde jíte, pracujete a spíte, velvet začne po třech měsících vypadat jako vyprané pyžamo. Zvolila jsem tedy mikrovlákno s hustou vazbou – vypadá podobně, ale dá se čistit vlhkým hadříkem. A co víc, na spaní je příjemnější, protože neklouže. Prostě při organizaci malého prostoru musíte vybírat materiály, které snesou denní nošení, ne jen víkendové kouká

Další past, do které jsem sama naletěla, je otázka spaní pro hosty. Nechcete přece každý večer instatovat nafukovací matraci, která do rána ztratí polovinu vzduchu. Řešením je pohovka s funkcí spaní, která během dne vypadá jako běžná sedačka a večer se bleskurychle promění v lůžko. Narazila jsem na model s click clack mechanismem, který se sklopí jedním pohybem. Žádné trhání zad, žádné tahání matrací z ložnice. Jen si odklopíte opěrák a máte hotovo. Ale pozor na to, co je uvnitř. Levné varianty mají jen tenkou pěnovou desku, na které se po půl noci probouzíte s promáčknutými zády. Zkuste najít kousek se slatted frame, tedy lamelovým roštem, který zajistí lepší prodyšnost a podporu páteře. Věřte mi, hosté vám poděkují i tím, že se u vás zdrží o den d

Zásadní zlom přišel s modelem, který má schovaný pevný slatted frame. Většina lidí si myslí, že slatted frame je jen u postelí, ale u sofových sedaček je to spása pro záda. Ten můj má latě z bukového dřeva, které se ani po roce nepovolily. K tomu jsem přidala samostatnou foam mattress o tloušťce 16 centimetrů. Spousta výrobců nabízí matraci zabudovanou přímo v sedačce, ale ta se časem prověsí. S vyjímatelnou pěnovou matrací si garantujete, že i po pátém přespání kamarádů nebude mít nikdo pocit, že leží na bet

Please Sign In Before Adding a Property Or Sign Up If You Don't Have An Account