Před každým záběrem zkontrolujte tři věci: chodidla naplno opřená, pánev podsazená, hlava v prodloužení páteře. Během záběru se dívejte na obzor, ne na špičku pádla. Pohled dolů automaticky ohne krční i hrudní páteř. Pokud vás začne bolet bederní oblast, nejdřív zkontrolujte, jestli nepropadáte v pánvi a jestli netlačíte břicho vpřed.

Měření obsahu vody se dělá testerem, který se ponoří do nádržky. Ukazatel rozsvítí diody podle vodivosti, a tím i podle množství vlhkosti. Tato zkouška je otázkou chvíle a odhalí stav dřív, než vzniknou problémy. Pokud nemáte tester, stačí vizuální kontrola barvy — čerstvá kapalina je čirá až jantarová, stará tmavne do hněda. Zakalená nebo kalná kapalina znamená okamžitou výměnu, i kdyby byla „teoreticky” v intervalu.

Pětibodové pásy jsou bezpečnější než tříbodové, ale i tak záleží na provedení. Popruhy musí být dostatečně široké, aby se nezařezávaly, a musí mít možnost utáhnout je pevně kolem ramen i boků. Vyzkoušejte, zda se dítěti nepodaří vyklouznout, když se prohne nebo vzepře. Rozepínání by mělo být pro dospělého snadné, ale pro dítě těžko proveditelné — ideálně dvěma pohyby současně. Pozor na pásy, které se samovolně povolují; to je častá závada levnějších modelů.

Nakonec zkontrolujte větrání celého podkroví. Pokud je prostor pod střechou uzavřený, musí mít průchod vzduchu od okapu k hřebeni. Ucpání větracích otvorů izolací je častá chyba, která se projeví až po letech vlhkými skvrnami na sádrokartonu. Když je spodní stavba suchá, vyrovnaná a parozábrana těsná, montáž desek jde rychle a výsledek drží. Práce na izolaci a kontrole zabere více času než samotné šroubování, ale právě na ní závisí, jestli vám podkroví bude sloužit bez oprav.

Začněte tím, že si s dítětem sednete a proberete, kde bude kdo spát. Dvě varianty fungují nejlépe: buď vedle sebe na dvou matracích na zemi, nebo každý ve vlastní posteli s dostatečným odstupem. Pokud je v pokoji jen jedna postel, přistýlka na zemi je lepší než mačkat se ve dvou na úzkém lůžku. Dítě by mělo mít možnost říct, co mu je příjemné, ale rozhodnutí o rozmístění udělejte vy – předcházíte hádce o místo u okna.

Stojanové věšáky mají jednu zásadní vadu: zabírají podlahu v místě, kde se nejvíc chodí. Do úzké chodby patří nástěnný věšák s krátkými háčky, který nepřesahuje obrys těla. Háčky umístěte do výšky, kam dosáhnete bez natahování, obvykle kolem sto sedmdesáti centimetrů. Nad nimi nechte volný prostor na delší kabáty, jinak se budou sklánět přes ramena. Vrchní háček na klobouky a šály přidejte jen tehdy, když vám zbývá výška aspoň třicet centimetrů nad ramínky. Pokud ne, raději šály řešte jinde.