Ložnici často zabíjí příliš mnoho úložných prostor, které zůstávají napůl prázdné. Místo tří menších skříní je lepší jedna vysoká, která sahá až ke stropu. Využijete tím jinak mrtvý prostor nad hlavou a získáte souvislou půdu. Uvnitř skříně pak pracujte s vertikálním dělením – věci, které používáte denně, patří do úrovně očí, sezónní oblečení nahoru nebo dolů.

Rozhodující je váha spáče, ne jen váha matrace. Lehčí člověk do měkkého roštu nepropadne, ale těžší spáč ho zmáčkne tak, že se pánev a ramena propadnou a páteř zůstane v oblouku. Pokud vážíte do zhruba sedmdesáti kilogramů, měkkčí rošt s pružnými lamelami bývá v pořádku. Nad osmdesát kilogramů volte rošt tužší, s pevnějším rámem a méně pružnými lamelami, případně s možností nastavit tuhost v prostřední zóně.

Před samotným přezimováním zkontrolujte drenáž. Pokud v truhlíku stojí voda, kořeny uhynou na přemokření dřív než na mráz. Omezte zálivku na minimum – zalévejte jen tehdy, když substrát vyschne, a to v době, kdy nemrzne. Nadzemní část zkraťte zhruba o třetinu, odstřihněte odumřelé a polámané výhony. Tím snížíte odpar a rostlina lépe zvládne zimu.

Podkrovní pokoj s šikmou střechou působí na první pohled nehostinně: nízký prostor u okraje, vysoký strop uprostřed a každý centimetr, který se zdá být nepoužitelný. Ve skutečnosti je to naopak – šikmina vytváří přirozené zóny a donutí vás přemýšlet o každém místě. Rozhodující je, jaký účel má pokoj plnit. Pokud je to ložnice, potřebujete volný prostor kolem postele. Pokud je to herna a pracovna zároveň, musíte oddělit hluk od klidu. Než začnete cokoli kupovat, změřte výšku stropu v každém bodě a nakreslete si půdorys. Teprve pak hledejte nábytek.

Prvním krokem je zbavit se nábytku, který v místnosti nic neřeší. Noční stolek, který je jen odkladištěm papírů, nebo židle, na níž se vrší oblečení, zabírají půdu i světlo. Platí jednoduché pravidlo: každý kus nábytku musí mít jasnou funkci a zároveň nesmí bránit otevírání dveří ani průchodu kolem postele. Pokud něco splňuje jen jednu z podmínek, patří to pryč.

Poslední pravidlo zní: každý předmět má své místo a to místo je označené. Nemusíte nic kupovat, stačí popisovač a štítky. Když boty, klíče a taška vědí, kam patří, předsíň přestane být skladištěm a začne fungovat jako vstup do bytu. Jednou za měsíc projděte obsah a vyřaďte to, co jste nepoužili. Uvolněné centimetry jsou cennější než jakákoli vychytávka.