Jak na obtížnost, aby to dítě nevzdalo Hra musí být na hranici možností, ne za ní. Pokud je příliš lehká, dítě se nudí. Pokud je příliš těžká, přestane se snažit a začne se spoléhat na dospělého. Dobrým vodítkem je, že dítě by mělo vyřešit zhruba dvě třetiny úloh samo. Když vidíte, že se zasekne, nedávejte rovnou řešení. Místo toho položte otázku: „Co by se stalo, kdybys to udělal opačně?” nebo „Je tady něco, co už víš jistě?” Tím ho vedete k vlastnímu objevu.

Sedlo nastavte tak, aby dítě v sedle dosáhlo na pedál v nejnižší poloze celou plochou chodidla, případně jen s mírně pokrčeným kolenem. Když musí špičkou došlapovat nebo se v sedle kroutí, je kolo velké. Naopak pokud má koleno v nejnižší poloze výrazně ohnuté a řídítka jsou vysoko nad jeho přirozeným posedem, kolo brzy přestane stačit. U stojícího dítěte by měl být rám zhruba pět až deset centimetrů pod rozkrokem, aby dítě mohlo bezpečně sesednout dopředu, když zastaví.

Novou potravinu zavádějte vždy jednu až dvě po sobě jdoucí dny a sledujte reakci. Mezi nejčastější chyby patří příliš mnoho nových jídel najednou, nutení do jídla a míchání sladkého s neslaným. Dítěti nevnucujte množství, které jste si naplánovali; jeho potřeba se den ode dne mění. Pokud se objeví zvracení, průjem, kopřivka nebo otok, příkrm vysaďte a poraďte se s pediatrem.

Běžnou chybou je slibovat odměnu za to, že dítě nebude plakat. Tím ho učíte, že pláč je něco, za co se platí, a že návštěva lékaře je trest. Místo toho řekněte, že společně zvládnete, co je potřeba. Pokud dítě pláče, nekárejte ho. Strach je přirozený a potlačování emocí situaci jen zhorší.

Kombinace obou produktů dává smysl: na běžném dětském účtu držte peníze na kroužky, tábory nebo drobné výdaje, zatímco stavební spoření nechte dlouhodobě růst. Pokud dítěti spoříte pravidelně, nastavte trvalý příkaz hned po založení. U stavebního spoření hlídejte, abyste každý rok vložili alespoň minimální částku pro nárok na státní podporu. Po dosažení zletilosti je vhodné smlouvu převést na dítě a vysvětlit mu, jak s penězi naložit.

Po očkování se dítě může chovat jinak než obvykle. Nejčastěji se do několika hodin objeví zarudnutí v místě vpichu, mírná bolestivost, zvýšená teplota nebo únava. Tyto reakce jsou běžné a obvykle do dvou až tří dnů samy odezní. Důležité je sledovat, jak se dítě cítí, a nepřikládat zbytečně další zátěž v podobě návštěv, kroužků nebo dlouhého cestování.

První příkrm se podává jednou denně, ideálně dopoledne nebo v poledne. Dítě má být vyspané a ne hladové křičící, ale ani přesycené mlékem. Nabídněte jednu až dvě lžičky a zbytek dokrmte mlékem. Během prvních týdnů se množství zvyšuje na dvě až tři polévkové lžíce, ale mléko zůstává hlavním zdrojem výživy. Po každé lžičce dítěti nabídněte vodu, ne slazený čaj.

Do dvou dnů by mělo dojít ke zlepšení. Pokud se objeví vysoká horečka trvající déle než dva dny, neutišitelný pláč, otok celé končetiny, vyrážka po těle nebo dítě působí malátně a nereaguje na okolí, nečekejte a obraťte se na lékaře. Stejně tak když se objeví jakékoli dýchací potíže nebo otok obličeje. Tyto stavy nejsou typickou reakcí a vyžadují odborné posouzení.

Co patří na lžičku a co raději odložit Začněte jednou surovinou: vařená mrkev, cuketa, brambora, dýně nebo brokolice. Zeleninu uvařte do měkka v páře nebo v malém množství vody a rozmixujte s trochou převařené vody. Teprve po zavedení zeleniny přidejte maso, nejlépe libové kuřecí, krůtí nebo králičí, a to vařené a rozmixované. Později přidejte žloutek, luštěniny a neslazené ovoce. Naopak vynechte sůl, cukr, med do jednoho roku, kravské mléko jako nápoj, tvrdé ořechy, syrová vejce a velké kusy, které mohou způsobit udušení.

Logické myšlení se nebuduje memorováním pouček, ale tím, že dítě samo narazí na problém a musí ho vyřešit. Hra je pro tento účel ideální, protože dítě se soustředí na cíl, ne na to, že se učí. Aby to ale fungovalo, potřebujete tři věci: jasná pravidla, přiměřenou obtížnost a dospělého, který nezasahuje do řešení. Pokud začnete s dětmi pravidelně hrát, uvidíte změnu v jejich uvažování často už po několika týdnech.

Začněte hrami, kde je pravidlo jednoduché a prostor pro přemýšlení velký. Dobře poslouží pexeso, piškvorky, dáma nebo jednoduché hlavolamy. U pexesa nejde jen o paměť: dítě se učí sledovat souvislosti a odhadovat, kde by mohla být druhá karta. U piškvorek zase řeší, jak zabránit soupeři ve výhře, a to je čistá logika. Důležité je nechat dítěti čas. Když odpoví do pěti vteřin, často jen hádá. Když dostane dvě minuty, začne skutečně přemýšlet.