První chyba je spoléhání na vzdálenost místo na orientační body. Člověk si řekne „po téhle cestě asi tři kilometry” a přestane sledovat okolí. Jenže vzdálenost v metrech nebo krocích je na mapě jen číslo; v realitě ji nikdo neměří přesně. Mnohem spolehlivější je vázat postup na konkrétní tvary: výrazný ohyb cesty, soutok potoků, skalní hranu, změnu porostu. Když po pár stech metrech žádný z těchto bodů nepřijde, něco nesedí a je čas zastavit a zkontrolovat pozici.

Vertikála rozhoduje víc než podla

Prvním krokem je najít v certifikátu správnou kolonku. U větších laboratoří bývá fluorescence uvedena samostatně, obvykle pod položkou „Fluorescence” s hodnotou a případně barvou (např. Blue, Yellow). Někdy je uvedena jen zkratkou. Pokud tam není vůbec, certifikát není kompletní a je třeba se ptát, proč. U malých laboratoří se fluorescence často vynechává, což znamená, že o ní nic nevíte.

Jak ověřit, že certifikát patří ke konkrétnímu kameni Certifikát musí být spárovaný s kamenem. Na první pohled zkontrolujte číslo certifikátu vyryté laserem na rondelu diamantu. To je tenká obvodová plocha kolem dokola. Číslo musí být čitelné pod lupou a musí se přesně shodovat s číslem na papírovém certifikátu. U kamenů nad určitou velikost bývá i mikroskopický nápis nebo logo laboratoře. Pokud číslo chybí, je vybroušené nebo nečitelné, berte to jako vážný varovný signál. Některé starší kameny mají certifikát jen v papírové podobě bez laserového zápisu, pak je nutné ověření u gemologa.

Certifikát musí být aktuální. U starších certifikátů hrozí, že kámen byl přebroušen, praskl nebo byl vyměněn. Zjistěte, zda laboratoř stále existuje a zda lze číslo certifikátu dohledat v její online databázi. Pokud prodejce tvrdí, že databáze nefunguje, je to podezřelé. Ověření přímo u laboratoře je nejspolehlivější, i když může něco stát. Než zaplatíte, požádejte o písemné potvrzení, že kámen odpovídá certifikátu, a o možnost vrátit kámen, pokud se při nezávislé expertíze najde nesrovnalost.

Typické chyby: kupující se spokojí s fotkou certifikátu, nezkontroluje laserový nápis, nechá si kámen vsadit dřív než po ověření, nebo uvěří ústnímu tvrzení o „interním certifikátu” prodejce. Další častá chyba je ignorování fluorescence a typů ošetření, které certifikát uvádí. Diamant s výplní trhlin nebo s umělou změnou barvy má jinou hodnotu a může být citlivější. Vždy trvejte na tom, že certifikát musí odpovídat kameni i po vsazení. Pokud prodejce odmítá nezávislé ověření, od obchodu ustupte.

Po třech měsících se podívejte, co se stalo. Rezerva roste, i když jste nic zásadního neobětovali. Pokud neroste, není problém v částce, ale v tom, že automatika chybí nebo je nastavená na špatný den. Opravte to a nechte systém běžet. Cílem není ušetřit co nejvíc hned, ale mít jistotu, že se to děje i v měsíci, kdy na to nemyslíte.

Nákup diamantu z druhé ruky může být výhodný, ale bez ověření pravosti riskujete, že koupíte syntetický kámen, imitaci nebo kámen s pozměněnou kvalitou. Základem je mít k dispozici původní certifikát. Ten vydává nezávislá gemologická laboratoř a obsahuje jednoznačné identifikační údaje: hmotnost v karátech, přesné rozměry, typ brusu, barvu, čistotu, fluorescence a často i mapu inkluzí. Bez certifikátu od renomované laboratoře nikdy nekupujte. Fotokopie, skeny nebo „certifikát” od prodejce nejsou důkaz.

V obývacím pokoji postavte nábytek tak, aby mezi ním a stěnami zůstal volný pruh podlahy. Koberec volte v jednom odstínu s podlahou nebo o něco tmavší, vzorované kusy prostor rozbijí. Závěsy zavěste až ke stropu a nechte je splývat na zem. Když pověsíte tyč nízko nad oknem, strop vizuálně snížíte, i když je vysoký. Místo jedné velké pohovky dejte dvě menší, která se dají přeskládat, ale nepořizujte tři různé typy — vznikne zmatek.

V koupelně je největší chybou tmavá dlažba a velké spáry. Světlé obklady a velkoformátová dlažba sjednotí plochu. Závěs místo sprchového koutu je levnější, ale opticky místnost zmenšuje. Skleněná zástěna bez rámu nechá prostor otevřený. Všechny lahvičky schovejte do závěsných organizérů nebo do výklenku, ne na vanu.

Světlo a zrcadla řeší víc než barva stěn Zrcadlo na stěně naproti oknu zdvojnásobí denní světlo, ale musí být dost velké a bez rámu, který ho rozdělí na kusy. Malá zrcátka rozmístěná po stěnách působí jako dekorace, ne jako zvětšení. Před zrcadlem nenechávejte stát vysoké předměty, jinak ztratí účinek. Večer používejte dvě až tři menší světla místo jednoho centrálního. Teplé světlo v rozích a studenější nad pracovním stolem rozdělí místnost na zóny, aniž byste stavěli příčky.