Praktický tip: než začnete lepit nebo pokládat, nechte materiál alespoň dva dny v místnosti, kde bude. Rozdíl teplot a vlhkosti způsobí, že se jinak zkroutí nebo vytvoří spáry. Podklad musí být suchý — u betonu to znamená klidně i několik týdnů. Další častá chyba je přehlédnutí dilatace. Syntetika se roztahuje, a pokud ji dáte natěsno ke zdi, začne se vlnit. Nechte po obvodu mezeru a zakryjte ji lištou.
Druhá chyba je příliš mnoho akcentních barev. Jedna výrazná barva stačí na celý byt. Může to být polštář, váza, rám obrazu nebo textil na jídelním stole. Pokud ji dáte do každé místnosti, přestane být akcentem a stane se šumem. Stejně tak funguje množství dekorací. Méně předmětů, ale větších, působí jednotněji než police plná drobností.
Čalounický materiál rozhoduje o tom, jak bude pohovka vypadat za pět let a jak snadno se udrží v použitelném stavu. Na trhu se potkávají tři základní skupiny: tkané textilie, mikrovlákna a useň. Každá má jinou odolnost, jinak se čistí a jinak stárne. Než začnete vybírat podle barvy nebo podle toho, co je zrovna v akci, projděte si, jaký provoz bude nábytek snášet.
Rozvržení kuchyně rozhoduje o tom, jestli v ní bude vaření plynulé, nebo jestli budete neustále obcházet překážky. Než začnete cokoli kupovat, změřte místnost a nakreslete si na papír půdorys se všemi pevnými prvky: okny, dveřmi, radiátorem, přívody vody a elektřiny, odpadní trubkou a digestoří. Do stejného plánku zakreslete i to, kudy se dá projít a kde se otevírají dveře. Teprve pak má smysl mluvit o linkách.
Nejvetsi chyba je kombinovat levny nabytek z laminovanych desek s prirodninami bez spojovaciho clanku. Misto aby mistnost ozila, vznika dojem skladu. Reseni je dat prirodnimu materialu jasnou roli. Drevo muze byt jen na jedne stene, na podlaze nebo v jednom kuse nabytku. Zbytek muze zustat levny, ale barevne a tvarove tichy. Levny nabytek nema soutezit s prirodou, ma ji nechat vyniknout.
Botník, věšák a zrcadlo jako jeden cel
Mikrovlákno a alcantara vypadají jako semiš, ale snesou víc. Jsou příjemné na dotek a dobře se udržují, ovšem každý typ má jinou údržbu. Sametové mikrovlákno se nesmí drhnout kartáčem, jinak ztratí jemný vzhled. Prach z něj dostanete vysavačem s měkkým nástavcem, skvrny řešte hadříkem a jemným mýdlovým roztokem, ne agresivní chemií. U levnějších variant se po čase objeví „mapy” od otěru na opěradlech a sedácích – to je signál, že vazba byla příliš krátká.
Posledním krokem je sladit materiál s tím, kdo ho bude používat. Děti, domácí zvířata a časté stravování u gauče znamenají, že potřebujete omyvatelný povrch a tmavší odstín se vzorem, který skryje skvrny. Hladké světlé plochy vypadají skvěle v katalogu, ale v reálném provozu ukážou každý dotek. Odstřihněte si vzorek látky, položte ho na sedačku a zkuste na něj několik dní sahat, sedět a otřít ho. Teprve potom se rozhodněte – materiál, který projde tímto testem, vám doma vydrží.
U jídelních židlí platí jiná pravidla než u pohovky. Sedák se otírá mnohem víc, protože na něj lidé dosedají, odsouvají židli a občas na něm stojí. Hodí se hustě tkané směsi s podílem syntetiky, které se neroztahují. Hladké tkaniny bez textury jsou praktičtější než hrubé struktury, do kterých se chytá chloupek a drobky. Pokud má být židle v kuchyni, kde se vaří, zvažte raději hladkou useň nebo kompaktní mikrovlákno, které setřete vlhkou houbou.
Jak poznat kvalitu podle otěru a hustoty tkaniny U textilu sledujte dva údaje: počet otěrů podle Martindaleovy zkoušky a hustotu vazby. Pro domácí gauč, na kterém se sedí denně, je rozumné minimum kolem 25 000 otěrů, u křesla v obývacím pokoji stačí i méně. Dále tkaninu prohlédněte proti světlu: pokud prosvítá nit po niti, je řídká a brzy se vytlačí. Prstem přejeďte po povrchu – hustá vazba drží tvar, řídká se po pár měsících ohne do sedačky. Typická chyba je koupit dekorativní látku s vysokým leskem a nízkou otěruvzdorností jen proto, že ladí k závěsům.
Useň rozdělujte na pravou kůži, štípenou kůži a umělou kůži. Pravá kůže dýchá, stárne přirozeně a drobné škrábance se dají rozleštit. Je ale náchylná na přímé slunce a potřebuje pravidelné ošetření. Štípená kůže má jen tenkou svrchní vrstvu, takže se snáz odře a v rozích popraská. Umělá kůže je nejlépe omyvatelná, ale v horku lepí a v mrazu tuhne. Pokud máte doma kočku, kůže je sázka do loterie – drápky na ní zanechají stopy, které už nezmizí.
