Použijte posuvné měřítko nebo alespoň plastové měrky. Měřte v nejsilnějším místě destičky, protože okraje bývají sjeté víc. Kromě tloušťky sledujte rovnoměrnost opotřebení. Pokud je jedna destička z jednoho páru výrazně tenčí, může být zaseknutý pístek třmenu nebo vodící čepy. Dále zkontrolujte, zda na destičce nezůstaly olejové skvrny nebo praskliny. Mastnota na třecí ploše znamená, že destička nebrzdí správně a musí pryč, i kdyby měla dost materiálu.
Světla nejsou jen o svícení v noci. Prasklá žárovka v brzdovém světle znamená, že řidič za vámi nevidí, že brzdíte. Zkontrolujte všechna světla – potkávací, dálková, mlhová, směrová i zpětná. U starších vozů se vyplatí vzít si pomocníka, který stiskne pedál, zatímco vy stojíte za autem. Stejně důležité jsou stěrače. Pokud guma zanechává šmouhy nebo drhne, v dešti výrazně zhorší viditelnost. Vyměňte je včas, ne až když je pozdě.
Zkontrolujte také hranu kotouče. Vytvoří se na ní zvýšený okraj, který odpovídá úbytku materiálu. Pokud je okraj výrazně vysoký nebo kotouč na pohled tenčí než jeho protějšek na druhé straně nápravy, je čas na výměnu. U mnoha vozů se minimální tloušťka pohybuje kolem několika milimetrů a bývá vyznačena na vnitřní straně kotouče. Porovnejte oba kotouče na stejné nápravě – rozdíl v opotřebení často prozradí zaseknutý pístek nebo vodítka třmenu.
Po jízdě zkontrolujte, zda se kotouče zahřívají rovnoměrně. Po krátké jízdě s několika lehkými brzděními zastavte a opatrně se dotkněte ráfku, ne kotouče. Jeden výrazně teplejší ráfek ukazuje na přidírající brzdu. Pokud při brzdění cítíte pulsování pedálu nebo volantu, kotouč je pravděpodobně zvlněný a patří do servisu. Pravidelná kontrola při každé výměně kol zabrání překvapení a udrží brzdy účinné.
Brzdové kotouče se opotřebovávají pomaleji než destičky, ale to neznamená, že je můžete ignorovat. Pokud je necháte bez kontroly příliš dlouho, klesne účinnost brzd a prodlouží se brzdná dráha přesně ve chvíli, kdy ji potřebujete nejvíc. Kontrola kotoučů nezabere víc než patnáct minut a zvládnete ji bez zvedáku i bez servisní diagnostiky.
Výměna oleje v automatické převodovce se neřídí stejnými pravidly jako u motoru. Zatímco olej v motoru se mění po desítkách tisíc kilometrů, u automatu záleží na konstrukci, provozních podmínkách a tom, zda jde o klasický hydraulický automat, nebo o dvouspojkovou či variátorovou převodovku. Někteří výrobci udávají interval výměny, jiní tvrdí, že náplň vydrží celou životnost vozu. V praxi se však olej opotřebovává, ztrácí aditiva a přestává správně mazat i chladit. Prvním krokem tedy je zjistit, jaký typ převodovky vůz má a jaký olej je předepsaný. Bez toho se do práce nepouštějte.
Než začnete cokoli rozebírat, najděte bezpečné místo, kde můžete bezpečně zastavit a několikrát zabrzdit z různých rychlostí. Poslouchejte, zda se zvuk mění s tlakem na pedál, se zatáčením nebo s rychlostí. Zvuk, který se objevuje jen při mírném brzdění a mizí při silném, obvykle pochází od signalizátoru. Pokud zvuk přetrvává i po uvolnění pedálu, hledejte příčinu jinde – v pneu, v krytu podvozku nebo v kameni, který se zachytil v brzdovém ústrojí.
Častou chybou je měření jen podle vzhledu. Kotouč, který vypadá dobře, může být na hranici životnosti. Použijte posuvné měřítko nebo alespoň porovnejte tloušťku s údajem výrobce. Další chybou je výměna pouze destiček bez kontroly kotoučů – nové destičky na zvlněném nebo podměrečném kotouči začnou pískat, vibrovat a brzdit hůř než předtím.
Nejprve zajistěte auto proti pohybu, zařaďte neutrál nebo parkovací polohu a zatáhněte ruční brzdu. Povolte matice kola, zvedněte vůz a kolo sundejte. Kotouč pak prohlédněte ze dvou stran: pohledem zepředu přes třmen a pohledem z boku, kdy se díváte na hranu kotouče. Právě tam se tloušťka opotřebení projeví nejdřív.
Co hledat na povrchu i na hraně Na třecí ploše nemají být hluboké rýhy, které zachytíte nehtem, ani barevné skvrny po přehřátí. Modré nebo fialové zbarvení znamená, že kotouč byl vystaven vysokým teplotám, často po dlouhém brzdění z kopce nebo po jízdě se zaseknutým třmenem. Rovnoměrná matná šeď je normální, lesklý zrcadlový povrch naopak bývá známkou spálených destiček a ztráty tření.
Typická chyba je spoléhat na vizuální kontrolu. Při plném naložení se i správně nahuštěná pneumatika může zdát „měkká”, protože se bočnice mírně prohne. Naopak podhuštěné kolo nemusí být na pohled poznat vůbec. Další častá chyba je dofukovat jen jedno kolo nebo používat kompresor u čerpací stanice bez kontroly kalibrace. Měřiče na stojanech bývají opotřebené a ukazují klidně o 30 kPa méně, než je skutečnost.
