Základem je kvalitní šampon určený pro laky, ne saponát na nádobí. Saponát odmastí povrch natolik, že vosk ztratí přilnavost a smyje se při první dešťové přeháňce. Mytí provádějte ve stínu na vychladlém laku. Na rozpáleném plechu voda okamžitě schne a zanechává mapy, které se pak leští jen velmi obtížně. Používejte dvě nádoby — jednu s čistou vodou, druhou s roztokem šamponu — a houbu nebo rukavici oplachujte po každém panelu, aby se hrubé částice znovu neobtiskly do laku.
Poslední věc, kterou většina lidí podcení: nářadí. Špinavá houbička, prach z dílny nebo mikrovlákno, které spadlo na zem, udělají víc škody než jakékoli leštidlo. Perte je bez aviváže, skladujte v uzavřené krabici a před použitím zkontrolujte, jestli v nich nezůstal písek. Leštění a voskování není o síle ani o drahých prostředcích, ale o čistotě, trpělivosti a správném pořadí kroků.
Po leštění je potřeba zbytky prostředku důkladně odstranit, jinak vosk nedrží. Otřete povrch čistou mikrovlákninou a zkontrolujte výsledek na denním světle, ne pod lampou v garáži. Pokud vidíte hologramy nebo mléčné šmouhy, leštění nebylo dokončené – pomůže jemnější leštidlo a nižší tlak. Teprve potom přichází vosk. Nanášejte ho tenkou vrstvou, klidně jen půl milimetru, a nechte ho zaschnout podle návodu. Silná vrstva neznamená delší ochranu, jen se hůř rozlešťuje a dělá mapy.
Než se vůbec dostanete k leštidlu, musí být povrch dokonale čistý. Umyjte auto ručně dvěma kbelíky, opláchněte spoustou vody a potom použijte jíl na odstranění usazenin, které mytí nechytí. Jíl se nanáší s lubrikantem a lehkým tlakem, nikdy nasucho. Pokud tento krok vynecháte, budete při leštění vtírat písek a prach do laku a vytvoříte nové škrábance, které byly předtím neviditelné. Po jílu povrch osušte mikrovláknem a nechte ho v chladu, ideálně ve stínu. Na rozpáleném laku v přímém slunci leštidlo zasychá nerovnoměrně a zanechává šmouhy.
Leštění: méně je více Leštidlo nanášejte na aplikátor nebo houbičku, ne přímo na lak. Pracujte po menších dílech, asi půl metru čtverečního, a leštěte krouživými nebo křížovými pohyby. U ručního leštění tlačte jen tak, aby prostředek pracoval, ne abyste se „probojovali” do hloubky. U strojního leštění hlídejte otáčky a teplotu povrchu – když je lak horký na dotek, je to signál, že jdete příliš agresivně. Nejčastější chyba je leštit celé auto jedním hrubým prostředkem. Hrubé leštidlo patří jen na místa s viditelnými škrábanci, zbytek vozu si vystačí s jemným.
Brzdové destičky se opotřebovávají pomalu a nenápadně. Většina řidičů si jich všimne, až když začnou pískat, nebo hůř, když kov kovu dře o kotouč. Přitom stačí kontrola při každé výměně kol nebo při pravidelné údržbě. Základní pravidlo zní: destičky se kontrolují vizuálně, měří se tloušťka třecího materiálu a hodnotí se i stav kotouče, protože opotřebený kotouč znehodnotí i nové destičky.
Nezapomínejte na pravidelnou údržbu. Zanesený vzduchový filtr, opotřebené svíčky nebo vadná lambda sonda zvyšují spotřebu i o několik procent a často se to projeví dřív než jiná závada. Olej s nesprávnou viskozitou nebo starý olej také zvyšují tření v motoru. Stejně důležité je nechat motor po startu chvíli běžet a nevytáčet ho za studena. Krátké jízdy po městě, kdy se motor ani nestihne zahřát, jsou pro spotřebu nejhorší. Pokud můžete, spojte několik cest do jedné.
Asistent rozjezdu do kopce, hlídání mrtvého úhlu nebo automatické nouzové brzdění jsou užitečné, ale mají limity. Fungují jen na dobře čitelných liniích, za dobrého počasí a při rychlostech, které výrobce definoval. Silný déšť, sníh nebo nečistoty na senzorech je vypnou. Nepředávejte tedy řízení systému. Ruce na volantu a pozornost na provoz zůstávají povinné. Pokud auto samo zabrzdí pozdě, je to signál, že se na asistenta nesmíte spoléhat jako na řidiče.
Častá chyba je výměna jen řetězu bez napínáku a vodicích lišt. Napínák má uvnitř pružinu a západku, které se opotřebí stejně jako řetěz. Další častá chyba je špatné nastavení časování po výměně — o zub vedle a motor sice běží, ale ztratí výkon nebo pálí ventily. Vždy si před demontáží označte polohu vačkových kol a kliky a po složení protočte motor rukou přes dva plné otáčky kliky. Pokud narazíte na odpor, něco je špatně a další startování znamená ohnuté ventily.
Bezpečnostní prvky v autě nejsou dekorace. Každý z nich řeší konkrétní situaci, která nastane rychleji, než stačíte zareagovat. Mnoho řidičů je ale vypíná, protože je považuje za otravné, nebo je ignoruje, protože nevědí, jak fungují. Výsledkem je, že při nehodě přijdou o ochranu, kterou už měli zaplacenou v ceně vozu.
