Typická chyba je měřit jen to, co je vidět. Lidé zkontrolují vnější destičku, usoudí, že je vše v pořádku, a vnitřní už řeže kotouč. Další častou chybou je zatlačovat pístek zpět bez otevření víčka brzdové kapaliny. Hladina v nádržce stoupne a přeteče, což rozpustí lak a napáchá víc škody než ušetřený čas. Před prací na brzdách vždycky otevřete víčko nádržky a podložte hadr.
Nejdřív najděte expanzní nádobku. Bývá to plastová, průhledná nebo poloprůhledná nádobka s ryskami MIN a MAX, obvykle po straně motorového prostoru. Kapalina musí sahat mezi obě značky. Pokud je pod MIN, dolijte stejný typ, jaký je v systému. Míchání různých barev a specifikací (například G11, G12, G13) není vhodné – chemicky se nemusí snést a mohou vznikat usazeniny, které ucpou chladič topení. Dolévání čistou vodou je nouzovka na dojetí, ne trvalé řešení: snižuje bod varu i ochranu proti mrazu.
Životnost brzdových destiček není pevně daná hodnota. Stejný vůz, stejné destičky, dva různí řidiči a rozdíl klidně desetitisíce kilometrů. Rozhoduje způsob, jakým sešlapujete pedál, kdy ho pouštíte a co děláte mezi jednotlivými brzděními. Nejde o to jezdit pomalu, ale o to brzdit plynule a s rozmyslem.
Při plném zatížení se vyplatí tlak zkontrolovat ještě jednou po prvních 50 kilometrech jízdy. Zahřátím se tlak zvýší, ale pokud klesne pod doporučenou hodnotu pro naložené vozidlo, někde uniká vzduch. Hledejte hřebík v běhounu, poškozený ventilek nebo netěsnící patku ráfku. Pokud tlak drží, ale pneumatika se přesto přehřívá, je problém v geometrii nebo v přetížení nápravy – tehdy je nutné náklad přeložit, ne jen dofouknout.
Co opravdu rozhoduje: rozměr pneumatiky a typ řetězu Řetězy se kupují podle rozměru pneumatiky, ne podle značky auta. Rozměr je uvedený na bočnici pláště, například 205/55 R16. Stejný rozměr ale může mít jinou šířku běhounu, a proto nestačí řídit se jen číslem. U některých vozů nelze řetězy nasadit na přední nápravu vůbec, protože mezi pláštěm a podběhem není dost místa. Někdy výrobce povoluje řetězy jen na zadní nápravu nebo jen s menším rozměrem kola. To je potřeba ověřit v návodu k vozidlu, ne odhadovat.
Typická chyba je také to, že lidé kontrolují jen jedno kolo nebo se spoléhají na systém monitoringu tlaku. Ten sice pomůže, ale obvykle upozorní až při výrazném poklesu, ne při pomalém úniku, který už ale zvyšuje spotřebu a opotřebení. Další častá chyba: podhuštění „vyřeší” dohuštěním na cestě u pumpy, kde je měřidlo nepřesné, a doma už nic nedoměří. Kontrolujte všechna čtyři kola včetně rezervy, pokud ji vozíte, a nezapomeňte na ventily – unikající ventilek poznáte podle drobných bublinek ve slinách nebo mýdlové vodě.
Po návratu řetězy omyjte čistou vodou a nechte uschnout. Nenechávejte je v soli a vlhku přes noc. Poté je postříkejte olejem nebo konzervačním sprejem a uložte do pevné tašky. Zkontrolujte, zda nechybí žádný článek. Před další sezonou je znovu prohlédněte. Řetězy, které prošly solí a zůstaly mokré, zreziví během několika týdnů. A rezavý řetěz se v zimě rozpadne přesně ve chvíli, kdy ho budete potřebovat.
Řetězy se dělí na dvě základní skupiny: klasické s ručním napínáním a samočinné, které se napnou samy. První jsou levnější a univerzálnější, ale nasazení vyžaduje praxi a klid. Druhé zvládne i člověk, který je nasazuje poprvé, ale musí přesně odpovídat rozměru. Pokud jezdíte na hory několikrát za zimu, vyplatí se natrénovat nasazení nasucho. Cvičte ve rukavicích. V mrazu jsou prsty tuhé a mokré řetězy kloužou.
Zimní provoz na horách nezačíná až prvním sněhem. Rozhoduje o něm stav řetězů, které leží celý rok v kufru. Než vyjedete, položte je na zem a prohlédněte je. Zkontrolujte především články, spojky a napínací mechanismus. Rez, prasklé články nebo zaseknutý mechanismus znamenají, že řetězy v kritické chvíli neobléknete. Zkuste si je nasadit doma na suchu. Zjistíte, že dva články chybí nebo že se napínací řetízek zasekl. Lepší je to zjistit v garáži než v závěji na stoupání.
Před cestou zkontrolujte i tlak v pneumatikách a hloubku vzorku. Zimní pneumatiky mají měkčí směs, ale ani ta nepomůže na ledu. Řetězy patří na hnací nápravu. U předokolky tedy na přední kola, u zadokolky na zadní. Na čtyřkolce stačí řetězy na jednu nápravu, obvykle přední, ale záleží na konstrukci. Nikdy nenasazujte řetězy jen na jedno kolo. Vozidlo by se na kluzkém povrchu stalo neovladatelným.
Během jízdy s řetězy nepřekračujte rychlost, kterou udává výrobce. Obvykle to je maximálně padesát kilometrů v hodině, ale u některých typů i méně. Vyhněte se prudkému brzdění a ostrému zatáčení. Po několika stech metrech zastavte a zkontrolujte napnutí. Řetězy se mohou povolit a začnou mlátit do podběhu. Pokud praskne článek, okamžitě zastavte. Jízda s volným řetězem poškodí brzdové vedení i plastové kryty.
