Častou chybou je montáž příliš vysoko nebo příliš nízko. Vysoko nad hlavou čidlo přehlédne pohyb u podlahy, nízko zase zachytí každý pohyb nohou a spíná zbytečně. Ideální výška je taková, aby osa čidla směřovala do prostoru, kde se lidé pohybují, obvykle 1,8–2,2 metru nad podlahou. Také záleží na úhlu záběru – levnější čidla mají užší kužel a hůř pokryjí celou místnost. Pokud potřebujete pokrýt chodbu, použijte raději dvě čidla s menším dosahem než jedno s velkým.

Před vrtáním do stropu si ověřte, kudy vedou kabely a nosné prvky. Bodovky s vestavěným transformátorem potřebují větší instalační hloubku, což u panelových stropů bývá problém. Rozestup také upravte podle toho, zda chcete bodové osvětlení jako hlavní, nebo jen doplňkové. Pokud mají bodovky pouze dokreslovat atmosféru, stačí je rozmístit po obvodu místnosti ve větších odstupech. U hlavního osvětlení je nutné držet mřížku pravidelnou a hustší. Výsledek si vždy ověřte zkušebním rozsvícením ještě před finálním zafixováním.

Pátý krok je mimo obrazovku. Noční režim nefunguje, pokud k němu přidáte stropní světlo nebo televizi. Zhasněte velké zdroje světla, použijte malou lampu s teplou barvou a telefon držte dál od očí než obvykle. Pokud ani tak neusínáte, sundejte obrazovku úplně – žádný režim nenahradí tmu. A pozor na typickou chybu: lidé nastaví noční režim, ale zapomenou ho ráno vypnout. Přes den pak vidí svět kolem sebe jako šedý a diví se, proč je bolí hlava. Režim má končit, když se rozední.

Nejčastější chyba je jediné světlo nad hlavou. Bodové světlo na stropě osvítí desku, ale vaše ruka leží přesně mezi zdrojem a nožem. Stín je pak ostrý a tmavý, protože světlo přichází z jednoho bodu. Řešením není přidat další stejné světlo na stejné místo, ale změnit směr. Pomůže delší zdroj světla, který svítí z více úhlů, nebo dvě menší světla umístěná po stranách pracovní plochy.

Teplota barev rozhoduje víc než jas Druhý krok je teplota barev. Cílem je posunout bílou do oranžova, ne do šedé. Pokud má zařízení jen dvě polohy – zapnuto/vypnuto – hledejte ruční nastavení. Tam nastavte teplotu na nejteplejší hodnotu, kterou displej nabízí, a teprve pak ubírejte jas. Pořadí je důležité: nejdřív teplota, potom jas. Když to otočíte, displej bude tmavý, ale studený, a účinek se ztratí.

Nakonec pamatujte, že čidlo pohybu není kamera. Nevidí vás, jen vnímá teplotní změny. Když se tedy spíná samo, hledejte zdroj tepla nebo pohybu vzduchu, ne duchy. A pokud si nejste jistí, vypněte na chvíli topení nebo zavřete okno a sledujte, jestli se chování změní. Tím nejrychleji odhalíte, co skutečně spouští sepnutí.

Abyste předešli falešným sepnutím, dodržte několik pravidel. Neumisťujte čidlo proti oknu, kde slunce ohřívá vzduch, ani nad radiátor. Nasměrujte ho tak, aby sledovalo prostor, kde se skutečně pohybujete – ne podél zdi nebo do rohu. Vyhněte se místům s častým průvanem. Pokud čidlo spíná i po těchto úpravách, snižte citlivost, pokud to jde, nebo použijte clonu, která omezí zorné pole. Někdy pomůže i otočení o několik stupňů.

Zásadní je dosah a šířka záběru. Výrobci udávají maximální dosah pro ideální podmínky, obvykle při teplotě lidského těla a bez překážek. V reálu se dosah zkracuje, pokud je okolní teplota blízká teplotě těla – třeba v létě nebo v přetopené místnosti. Naopak v chladu může čidlo reagovat na větší vzdálenost, ale hůř rozliší skutečný pohyb od šumu. Typický pasivní infračervený senzor má dosah kolem 8–12 metrů, ale v praxi počítejte s polovinou, pokud chcete spolehlivost.

Třetí věc je načasování. Noční režim nemá běžet od západu slunce do rána, pokud večer ještě pracujete s grafikou nebo fotkami. Zapněte ho ručně zhruba hodinu až dvě před plánovaným usnutím. Automatika podle polohy je pohodlná, ale v zimě se spustí brzy a v létě pozdě. Ruční přepínač v rychlém menu je spolehlivější než plánovač.

Začněte jasem. V nočním režimu nastavte podsvícení na nejnižší úroveň, kterou ještě pohodlně přečtete jednu zprávu. Pokud displej v tmavé místnosti oslňuje, je jas pořád vysoko. Většina systémů má posuvník jasu i v rychlém menu – použijte ho pokaždé, když se světelné podmínky změní. Fixní hodnota na celý večer je častá chyba; oko si na ni zvykne a vy skončíte s jasem, který vás budí.

Nejdřív zjistěte, jaké světlo máte. Teplé bílé světlo kolem 2700 K zvýrazní žluté a oranžové tóny barvy, studené bílé kolem 4000 K zase modrozelené. Pokud je strop natřený do teplého béžového odstínu a svítíte studeným světlem, stěny budou vypadat nazelenale. Řešením je buď sladit teplotu světla s podtónem barvy, nebo zvolit neutrální bílou, která funguje s oběma.