Mezi mokrým tepováním dodržujte alespoň několik týdnů suchého provozu. Vysávání nestačí na mastnotu, ale mokré čištění zase zbytečně zatěžuje vlákna, pokud se dělá příliš často. Koberec pravidelně protřepávejte a větrejte, čímž omezíte vlhkost i pachy. Když budete střídat oba postupy podle potřeby, koberec zůstane déle svěží, bez skvrn a bez zápachu.

Bílá není jen otázka práš

Materiál rozhoduje o tom, jak často budete deku prát. Bavlna je příjemná na dotek, ale rychle se mačká a na tmavých barvách drží chlupy. Polyester s příměsí bavlny drží tvar lépe a méně se krčí. Samet nebo velur vypadají dobře, ale lákají prach a špatně se čistí. U pletených dek počítejte s tím, že se časem vytahají v místech, kde se sedí nejvíc. Pokud máte doma zvíře, vybírejte hustou tkaninu s kratším vlasem — chlupy se z ní snáz setřou.

Dekorační polštáře v ložnici mají dvě funkce: dotvářejí vzhled postele a zároveň mohou ovlivnit, jak pohodlně se vám usíná. Pokud jich je příliš mnoho, zabírají místo a ráno je nemáte kam dát. Pokud jsou příliš tvrdé nebo velké, překážejí. Základem je určit, kolik polštářů skutečně potřebujete, a vybrat je tak, aby se daly snadno odložit, když si lehnete.

Výběr celoroční přikrývky vypadá jednoduše: jeden kus na celý rok, ušetří místo i peníze. Jenže právě tady vzniká nejvíc omylů. Celoroční přikrývka není univerzální řešení pro každého. Je to kompromis a kompromis má vždycky hranice. Kdo je ignoruje, skončí v zimě pod hromadou dek a v létě s přikrývkou odhozenou na zem.

Hmotnost výplně rozhoduje víc než cena Rozhodující je gramáž výplně na metr čtvereční, ne tloušťka ani pocit na dotek. Lehká letní vrstva se pohybuje zhruba mezi 100 a 200 g/m², střední kolem 250–300 g/m² a zimní část nad 350 g/m². Když spojíte dvě vrstvy, dostanete se na hodnoty, které v nevytápěné ložnici nestačí. Naopak v přetopeném bytě je i samotná střední vrstva moc. Zjistěte si nejdřív, jakou teplotu máte v ložnici přes noc — to je jediné číslo, které má smysl řešit předem.

Po navléknutí záclonu několikrát jemně protřepejte a nechte ji den viset. Faldíky se samy srovnají. Pokud i po dvou dnech zůstávají nerovnoměrné, sundejte žabky a rozestavte je znovu – ideálně s pomocí pravítka. Pamatujte, že méně je někdy více: příliš mnoho žabek na tenké látce vytvoří nepřirozené vlny a záclona ztratí přirozený spad.

Základ je pochopit, co vlastně „celoroční” znamená. Výrobci tím označují přikrývku, kterou lze používat ve dvou režimech — obvykle jde o dvě vrstvy, které se spojují zipem nebo patentkami. Samotná tenká vrstva stačí na léto, obě dohromady na přechodné období a zimu. Pokud koupíte jednodílnou přikrývku označenou jako celoroční, žádný druhý režim nemáte. To je první věc, kterou je potřeba si u prodejce ověřit, ne ji přehlédnout podle názvu.

Poslední krok, který většina lidí vynechá: vyzkoušejte přikrývku doma, ne v prodejně. Prodejní vzorek vám neřekne, jak se chová po osmi hodinách spánku. Nechte si potvrzení o možnosti vrácení a první noc si zapamatujte, jestli jste se vzbudili zpocení nebo promrzlí. Teprve podle toho vrstvy kombinujte — ne podle tabulky na obalu. Celoroční přikrývka má sloužit vám, ne vy jí.

Typická chyba: lidé koupí přikrývku podle rozměru postele, ale zapomenou, že dvě spojené vrstvy jsou objemnější a v povlečení se špatně srovnávají. Vezměte povlečení s sebou nebo si změřte vnitřní rozměr toho, které už máte. Přikrývka musí mít v povlaku rezervu alespoň pár centimetrů, jinak se výplň stlačí a ztratí izolační vlastnosti. Stejně tak zip mezi vrstvami — pokud je uprostřed krátké strany, bude vám při převalování tlačit.

Materiál výplně ovlivňuje, jak se pod přikrývkou potíte. Syntetická vlákna hřejí spolehlivě, ale neodvádějí vlhkost, takže se v zimě budíte zpocení. Přírodní výplně dýchají lépe, ale jsou náročnější na údržbu a některé nelze prát v běžné pračce. U péřových výrobků si ověřte, zda jsou prošívané v komůrkách — jinak se peří sesype do rohů a přikrývka ztratí tvar. U dutých vláken sledujte, zda jsou kuličky skutečně duté; levné varianty se po pár vypráních slepí.