Než začnete cokoli kupovat nebo vrtat, zjistěte, kudy v té stěně vedou rozvody. U sprchového koutu to platí dvojnásob: v jeho blízkosti obvykle stoupá voda k hlavici a často i odpad. Vrtačka do trubky znamená bourání obkladu, a to je přesně ta chyba, kterou lidé dělají nejčastěji, protože si předem neprohlédnou revizní dokumentaci nebo neprosvítí stěnu. Před vrtáním zavřete hlavní přívod vody a zkontrolujte, kde je v této stěně jádro. Pokud je to nosná konstrukce, vyhněte se hlubokým otvorům a použijte chemickou kotvu nebo lepený systém.
Druhým častým problémem je světlo. Do nízkého podkroví se nevejdou klasická okna do šikminy s velkým rámem. Řešením jsou střešní okna umístěná výš, doplněná světlovodem, nebo naopak nízké široké okno v sedlové stěně. Umělé světlo veďte podél šikminy v lištovém systému, ne do prostoru. Svítidlo zavěšené uprostřed místnosti v podkroví vypadá jako v běžném pokoji a opticky snižuje strop ještě víc.
Druhý trik je vertikála. Místo komody se šířkou 120 cm použijte vyšší a užší skříň, která využije celou výšku stropu. Nad dveřmi vznikne police, kam se vejdou krabice s málo používanými věcmi. Stejně tak nad postelí můžete umístit úzkou polici nebo uzavřenou skříňku, ale vždy dodržte bezpečnou vzdálenost, abyste na ni v noci nedosáhli hlavou. Na noční stolek stačí malá zásuvka nebo závěsný organizér na boku postele – drží telefon, brýle i knihu a nezabírá místo na podlaze.
Zalévání přizpůsobte materiálu květináče a složení substrátu. V plastu a glazuře zalévejte méně často, v terakotě a vzdušné směsi klidně i dvakrát týdně. Vždy kontrolujte vlhkost prstem do hloubky dvou centimetrů, ne pohledem na povrch. Voda má odtékat, takže květináč musí mít otvor. Bez otvoru dřív nebo později přijdete o rostlinu, i když budete zalévat opatrně.
Nové Město pražské není jen Václavské náměstí a turistické trasy. Právě tady, v ulicích kolem Emy Destinnové, najdete souvislý pás funkcionalistické architektury, který většina návštěvníků mine, protože se soustředí na Staré Město. Přitom stačí vyrazit z Václavského náměstí směrem k řece a držet se ulic, kde se mísí obchodní domy, nájemní domy a veřejné stavby z konce dvacátých a třicátých let.
Modrák a hřib satan patří mezi houby, které lidé často zaměňují, protože oba mají modrající rourky a podobný tvar. Rozdíl je však zásadní: modrák je výborný jedlý hřib, kdežto satan je jedovatý. Při vaření i sušení proto záleží na tom, zda houbu správně určíte ještě v lese. Omyl se neprojeví v chuti, ale v žaludku.
Nakonec si zapamatujte jednoduché pravidlo: modrák modrá ochotně a má tmavou síťku, satan modrá málo a má červenou síťku. Když si nejste jisti, neberte to. Houbařina je zábava, ale jen do chvíle, než skončí na pohotovosti. Raději o jednu houbu méně než o zdraví víc.
Při vaření platí, že modrák se musí dostatečně tepelně upravit, minimálně 20 minut varu nebo dušení. Syrový nebo nedovařený modrák může způsobit zažívací potíže. Satan se nesmí vařit vůbec – jedovaté látky se teplem neničí. Typická chyba je, že lidé smíchají oba druhy do jednoho košíku a pak je hází do hrnce společně. Vždy houby třídíte už při sběru a nejisté kusy necháte v lese.
Prvním krokem je prohlédnout si třeně a klobouk. Modrák (Boletus luridus) má na třeni výraznou síťku, která bývá tmavě hnědá až černá, a dužnina na řezu modrá. Satan (Rubroboletus satanas) má tlustý, břichatý třeň s červenou síťkou a dužnina na řezu modrá jen slabě nebo vůbec. Klobouk satana je světlejší, šedobílý až okrový, kdežto modrák bývá hnědý až olivový. Vždy porovnejte několik znaků, ne jen jeden.
Co kontrolovat před vařením Před tepelnou úpravou houbu vždy rozkrojte podélně. U modráka uvidíte rychlé a syté modrání dužniny, které po chvíli přechází do šeda. U satana je modrání slabé, někdy chybí, a dužnina zůstává bělavá. Dalším vodítkem je chuť – ale pozor, ochutnávat syrové houby je riskantní. Modrák má mírnou, houbovou chuť, satan je cítit nepříjemně, někdy až štiplavě. Pokud si nejste jisti, houbu vyhoďte. Žádná chuť na houby nestojí za otravu.
Sušení je další rizikové místo. Modrák se suší snadno, ale musí být nakrájený na tenké plátky a sušený při teplotě do 40 °C, aby nezplesnivěl. Během sušení modrák ztmavne, což je normální. Satan se sušit nedá – ani po vysušení neztrácí jedovatost. Sušené houby nikdy nemíchejte naslepo. Pokud máte pochybnosti, raději je vyhoďte. Sušte pouze houby, které jste stoprocentně určili.
