Nejčastější chyba je ignorovat okolní prostor. Sklápěcí stůl potřebuje v rozloženém stavu místo nejen na sebe, ale i na židli a na to, abyste si sedli. Další častý omyl je montáž do zdi bez kontroly, co je za ní. Před vrtáním si ověřte, kudy vedou rozvody a jestli v místě nejsou trubky. A nakonec: zkuste stůl složit a rozložit ještě v prodejně nebo hned po doručení, dokud můžete reklamovat. Mechanismus, který jde ztuha nebo drhne, se časem neopraví sám.

Z kopce je to obráceně. Hůl zapichujte blíž k tělu, špičku pevně do terénu a nechte ji klouzat po povrchu jen tehdy, když je svah mírný a podklad bezpečný. Při strmém klesání prodlužte hůl a opřete se o ni před tělem, jako o zábradlí. Tím snížíte tlak na kolena a získáte jistotu na kamenitém nebo mokrém povrchu. Nikdy nedávejte hůl za sebe a nepředklánějte se do prázdna, zvlášť když nesete těžký batoh.

Základní rytmus určují tři hlavní komunikace: od severu k jihu to je dnešní Revoluční a další navazující třídy, od západu k východu pak linie od Karlova náměstí směrem k Václavskému náměstí a dále k Vinohradům. Mezi nimi je vložena pravidelná mřížka vedlejších ulic. Typická chyba je snažit se projít Nové Město „od kostela ke kostelu” bez ohledu na tuto osnovu. Výsledkem je zbytečné kličkování a únava. Mnohem lepší je zvolit si jednu z hlavních os a k ní si odbočky přidávat podle času.

Při výstupu zapíchněte hůl před sebe, mírně šikmo, a odrazte se od ní ve chvíli, kdy se druhá noha zvedá. Hůl jde vždy s protilehlou nohou, tedy pravá hůl s levou nohou. Trup držte vzpřímený, ramena dole, loket se ohýbá přirozeně. Nejčastější chyba je, že člověk hůl „vleče” za sebou nebo ji zapichuje příliš daleko, čímž ztrácí rytmus. Další chyba je předklon, kdy se váha přenese na hole a nohy jen kloužou. Hůl má pomáhat, ne nahrazovat nohy.

Sklízejte průběžně, ale ne víc než třetinu rostliny najednou. U bazalky štípejte vrcholky nad dvěma páry listů, aby se rostlina rozvětvila. U pažitky odstřihujte stébla u země, nikdy je nevytrhávejte. U tymiánu a rozmarýny řezte dřevnaté výhony jen lehce, jinak rostlina přestane obrážet. Když necháte bylinku vykvést, listy ztratí chuť a rostlina se soustředí na semena. Květy odstřihněte, pokud chcete pokračovat ve sklizni.

Když pochopíte logiku Karlova plánu, získáte dvě výhody. Za prvé se v Novém Městě budete pohybovat rychleji a cíleně. Za druhé vám začnou docházet souvislosti, které běžnému návštěvníkovi unikají – proč je která ulice tak široká, proč některá náměstí nesou jména trhů a proč se hranice Nového Města dodnes kryje s původními hradbami. Bez toho zůstane tahle čtvrť jen velkým shlukem budov. S tím se z ní stane čitelná učebnice středověkého urbanismu.

Malá ložnice neznamená automaticky stísněný prostor. Rozdíl mezi útulnou a přeplácanou místností často nespočívá v metrech čtverečních, ale v tom, jak s nimi naložíte. Základem je uvolnit podlahu a nechat vyniknout světlo. Postel umístěte tak, aby na ni bylo možné vstoupit ze dvou stran, pokud to jde. Pokud ne, přisuňte ji kratší stranou ke zdi a delší stranu nechte volnou. Vyhněte se posteli pod oknem, pokud topíte radiátorem — horký vzduch nad hlavou ruší spánek a zároveň zbytečně zabírá místo, kam by se vešla noční deska.

Nakonec platí, že méně věcí znamená více prostoru. Jednou za půl roku projděte obsah skříně a vytřiďte to, co jste nenosili. Prázdná police není chyba, je to místo pro vzduch. Před zrcadlem a u dveří udržujte volný průchod alespoň sedmdesát centimetrů, jinak se budete neustále vyhýbat nábytku. Malá ložnice se dá zvládnout, když budete měřit, světlit a netlačit do ní víc, než unese.

Nové Město pražské nevzniklo jako organický přírůstek, ale jako jeden záměrný projekt. Karel IV. nechal v letech 1348 až 1350 vytyčit prostor, který neměl obdoby v žádném evropském městě své doby. Šlo o plánovitou síť ulic, náměstí a hradeb, která obepnula starší osady. Pokud se chcete v této části Prahy neztratit a zároveň pochopit, proč je tak přehledná, začněte u půdorysu, ne u jednotlivých památek.

Sklápěcí stůl je řešení pro byty, kde se metr čtvereční počítá. Nejde ale koupit první desku s panty, kterou najdete. Špatně zvolený model může po pár měsících skončit opřený o zeď, protože se s ním nedá normálně pracovat ani jíst. Než začnete hledat, změřte si prostor a rozhodněte, k čemu stůl vlastně potřebujete.

Deska by měla mít tloušťku, která neklade odpor při sklápění, ale zároveň se nevlní. Lamino je levné a snadno se čistí, masiv je příjemnější na dotek, ale citlivější na vlhkost. Důležitý je i tvar hrany. Ostrá hrana v úrovni pasu při každém průchodu kolem stolu bolí. Zaoblené rohy a hrana s mírným rádiusem řeší tenhle problém líp, než si většina lidí u nákupu uvědomí.