Hotový kout umístěte ke zdi, aby se nepřevrhl. Pokud chcete, aby hra vydržela celou zimu, vyztužte dno krabice dalším plátem lepenky a dvířka veďte na textilní pásce místo papírového pantu. Až konstrukce omrzí, stačí vyměnit obchod za kuchyňku — pult se otočí, police přemístí a hraje se dál.
Zásadní je velikost. Lezecká bota má být těsná, ale ne tak, aby v ní prsty zůstaly ohnuté do klubíčka a nešly narovnat. Pro začátek berte takový pár, ve kterém po nasazení ucítíte tlak po celé délce prstů, ale dokážete je mírně propnout. Pata musí sedět na místě, nesmí se vytahovat při šlapání na špičku. Zkoušejte boty vždy na bosou nohu, ne v silných ponožkách. Ponožky do lezeckých bot nepatří, snižují cit a posouvají nohu v botě.
Nikdy nedávejte tenisky na radiátor, do trouby, k topení ani na přímé slunce za oknem. Vysoká teplota slepuje podrážku, kroutí svršek a vytahuje barvu. Stejně špatný je fén – horký vzduch kůži vysuší a ta ztvrdne a popraská. Sušte při pokojové teplotě, v místnosti s dobrým prouděním vzduchu. Pomůže otevřené okno nebo stojan, který nechá boty dýchat. Ideální je sušit je v poloze, kdy jsou mírně nakloněné a vzduch může proudit dovnitř i kolem.
Barvy držte v jedné základní rodině a přidejte maximálně jeden akcent. Světlé odstíny na stěnách a velkých plochách místnost nezvětší samy o sobě, ale nespotřebují tolik světla. Tmavá zeď za postelí ale funguje dobře — vytvoří hloubku a ložnici zklidní. Co opravdu škodí, je mnoho různých vzorů a barev na malé ploše. Textil, povlečení a kobereček slaďte, nechte vyniknout jednu výraznou věc.
Typická chyba začátečníků je koupit boty o dvě čísla menší s vidinou lepšího výkonu. Výkon nepřijde, protože po deseti minutách přestanete stát na špičkách a začnete šlapat na střed chodidla. Druhá chyba je koupit boty na příliš volno s odůvodněním, že to bolí méně. Volná bota se na malých stupech ohne v podélném oblouku, prsty kloužou dopředu a vznikají otlaky. Třetí chyba je nechat si v obchodě nasazené boty jen pár vteřin. Vydržte v nich stát alespoň pět minut, projděte se, udělejte dřep a zkuste se postavit na hranu.
Skvrny řešte hned, ale opatrně. Staré skvrny od potu nebo mastnoty se často vrací po vyprání, protože teplo je „zafixuje”. Před praním je ošetřete jemným roztokem jedlé sody a vody. Nepoužívejte bělidlo na barevné kusy, jinak ztratí barvu. U vlny a hedvábí se vyhněte enzymatickým čisticím prostředkům, které rozkládají bílkovinná vlákna. A když si nejste jistí, vyzkoušejte postup nejdřív na malém místě, které není vidět.
Uzavírání volte podle pohodlí. Pro první výstup na umělé stěně je suchý zip nebo šněrování praktičtější než elastická guma, protože se snadno nastavuje. Pokud má bota kožený svršek, trochu se vytvaruje, ale syntetika drží tvar od začátku. Před prvním lezením si boty nechte v obchodě nasazené a zeptejte se na možnost výměny, pokud po prvním tréninku zjistíte, že tlačí jinde, než jste čekali. V ideálním případě si boty půjčete na jeden trénink a vlastní kupujte až poté, co víte, jak na stěně stojíte.
První návštěva umělé stěny obvykle začíná půjčením bot v provozovně. Půjčovna je pohodlná, ale boty v ní mají prošlapanou patu a často jiný tvar, než potřebujete. Pokud se rozhodujete, zda si koupit vlastní pár, neřešte nejdřív barvu ani to, jak vypadají na fotkách. Na umělé stěně strávíte v botách hodinu až dvě a každý milimetr navíc vás bude bolet víc než na skále, protože stupy jsou malé a noha se v nich kroutí.
Tvar nohy rozhoduje víc než číslo Každá bota má jinou kopyto. Některé jsou vhodné pro širokou nohu s vysokým nártem, jiné pro úzkou a plochou. Vyzkoušejte klidně tři modely od různých výrobců, i když mají stejné číslo. Zkoušejte je večer, kdy má noha přirozeně větší objem než ráno. Boty obouvejte pomalu, patu dotlačte dolů a teprve pak zapněte suchý zip nebo šněrování. Pokud vás tlačí hrana přes prsty nebo vásřeže do achillovy šlachy, zvolte jiný model. Nepomůže „rozšlápnutí” – guma se sice trochu poddá, ale tvar kopyta zůstane.
Začni kontrolou krovu. Projdi každý krokev, vzpěru a kleštinu a hledej praskliny, vyhnilá místa, uvolněné spoje a červotoče. Dřevo napadené dřevokazným hmyzem se musí vyměnit, ne jen postříkat. Zkontroluj, zda konstrukce sedí v rovině – křivé krokve se po obložení projeví jako vlny. Zásadní je také průhyb: pokud se krokev prohýbá, sádrokarton ji nevyrovná a časem popraská.
Parozábrana se klade na teplou stranu izolace, tedy z interiéru. Spoje se přelepují páskou, která k ní patří, a přes rohy se přechází plynule. Přerušení parozábrany elektroinstalací je typická chyba – krabice a kabely se musí utěsnit. Kontrola před uzavřením je jednoduchá: projdi rukou po celé ploše a hledej trhliny a nedolepená místa. Teprve potom se staví rošt a montuje sádrokarton. Rozvody elektřiny a vzduchotechniky se dělají před zaklopením, nikdy ne řezáním do hotové desky.
