Nábytek do podkroví nevybírejte podle vzhledu, ale podle půdorysu. Vestavěné řešení na míru bývá dražší, ale využije i ty nejnižší rohy, které by jinak zůstaly prázdné. Pokud si nejste jistí, začněte levnými bednami a policemi a teprve po roce používání zjistíte, co skutečně potřebujete. Většina lidí totiž zjistí, že polovina věcí, které chtěli do podkroví nastěhovat, tam vůbec nemusí být.
Kabely jsou druhá věc, která malý kout zabije. Veďte je po zdi v liště nebo v pásku, který se dá sundat, a to v jedné vodorovné linii těsně pod deskou. Prodlužovací přívod nepokládejte na podlahu, kde ho budete kopat. Připevněte ho zezadu na desku nebo na bočnici. Zásuvky mějte alespoň dvě volné, protože počítač, lampa, nabíječka a reproduktor se nasčítají rychleji, než čekáte. Než cokoli přišroubujete, zkontrolujte, jestli za zdí nevedou rozvody, jinak skončíte s vrtákem v trubce.
Dřevo na zimu se neukládá ve chvíli, kdy začne mrznout. Rozhodující je, jak dlouho a jakým způsobem schlo předtím. Pokud ho na jaře naskládáte špatně, ani celé léto nestačí, aby dalo při topení maximum tepla. Cílem je dostat vlhkost pod dvacet procent, ideálně k patnácti. Čím sušší dřevo, tím méně ho spálíte a tím víc tepla zůstane v místnosti místo v komíně.
Světlo řešte dřív než nábytek. Stropní lustr v nízkém podkroví většinou oslní a stejně nedosáhne do rohů. Lepší jsou nástěnné lampy nebo bodovky u podlahy, které nasvítí cestu a nebudou vám překážet. Zásuvky a vypínače plánujte tak, aby byly dosažitelné i v podlézacím pásu – jinak budete každý večer lézt po čtyřech k prodlužovačce.
Deska, která neruší a une
Poslední věc, kterou většina lidí podcení: kabáty na věšáku se musí větrat. Jeden kabát zabírá na šířku asi pět centimetrů, ale pokud jich dáte deset na metr, budou vlhké a pomačkané. Do úzké chodby se vejdou čtyři až pět kabátů, které se skutečně nosí. Ostatní patří do skříně. První dojem z bytu nedělá nábytek, ale to, jestli se člověk v chodbě otočí, aniž by do něčeho strčil.
Malá kuchyň působí stísněně hlavně kvůli tomu, jak je nasvícená. Jeden silný zdroj uprostřed stropu vytvoří ostré stíny, které prostor vizuálně zmáčknou, a při vaření si navíc vlastním tělem zastíníte pracovní desku. Řešení nezačíná nákupem drahého svítidla, ale rozvržením světla do několika vrstev, které spolu spolupracují.
Typická chyba je nákup klasické hluboké skříně, která se do podkroví nevejde kvůli hloubce, ne kvůli šířce. Další častý omyl je zapomenout na větrání. V podkroví se drží teplý vzduch a vlhkost, takže bez průvanu nebo rekuperace se vám tam začne tvořit plíseň. Nechte u šikminy alespoň pár centimetrů mezery pro cirkulaci vzduchu, i když tam chcete mít nábytek až ke zdi.
Kam patří skříně a kam postel Skříně nikdy neumisťujte přímo pod nejnižší bod šikminy, pokud je chcete otevírat. Dvířka potřebují prostor před sebou, a ten v podkroví často chybí. Řešením jsou výsuvné zásuvky nebo skříně s posuvnými dvířky, které nepotřebují boční prostor. Postel dejte do stojné zóny, ideálně tak, aby hlava byla u vyšší stěny. Pokud spíte pod šikminou, počítejte s tím, že se ráno posadíte jen na jedné straně – a tomu přizpůsobte orientaci postele.
Nízké podkroví pod šikminou svádí k tomu narvat tam všechno, co jinde překáží. Jenže právě tam vzniká nejvíc chyb: skříň, která se nedá otevřít, postel, u které narazíte hlavou do trámu, nebo úložný prostor, do kterého stejně nikdy nevleze nic většího než povlečení. Rozdíl mezi funkčním a zbytečným podkrovím není v množství nábytku, ale v tom, jestli respektujete výškový profil místnosti.
Nejdřív si změřte výšku v několika bodech – u okna, ve středu a u zdi, kde je šikmina nejníž. Výška se totiž mění s každým krokem do strany. Rozdělte prostor na tři pásy: stojnou zónu, kde se dá normálně stát a chodit, sedací zónu, kde se vejdete vsedě, a podlézací zónu u zdi, kam patří jen úložné boxy a zásuvky. Právě podlézací pás je nejcennější, protože tam se vejde spousta věcí, které jinde nemáte kam dát.
