Příčku veďte pokud možno po nosné konstrukci nebo alespoň po trámech stropu. Lehká sádrokartonová příčka se dá postavit i na podlaze, ale musí mít vlastní nosný rošt a nesmí se opírat o původní strop jen tak. U starších domů se vyplatí zkontrolovat, jestli v místě budoucí příčky nevedou rozvody vody, topení nebo elektřiny. Přesun radiátoru nebo zásuvky je práce navíc, kterou je lepší naplánovat před zavřením stěn než po zamalování. Zvuková izolace uvnitř příčky není zbytečnost: ložnice a šatna spolu sousedí a každé ranní hledání ponožky je slyšet.

Když se výklenek výrazně zužuje, je lepší postavit skříň na míru ze dvou částí spojených uvnitř. Užší díl se vsune dozadu, širší dopředu. Tím se vyhnete tomu, že by korpus neprošel nejužším místem. U velmi křivých zdí pomůže i to, že ponecháte po stranách větší vůli a zakryjete ji širokými lištami. Výsledek pak drží rovinu, i když zeď rovná není.

Oblečení na ramínkách visí v každé domácnosti, ale málokdo řeší, co se na něm usazuje. Prach se na ramínka dostane během pár dní, drží se na tkanině i na kovových částech a při oblékání se přenáší přímo na čisté prádlo. Nejde přitom jen o estetiku. Prachové částice se vážou na vlákna a postupně je oslabují, takže ramínka ztrácejí tvar a švy u ramen se začnou párat dřív, než je nutné.

Pro praxi platí: změřte, zkuste, projděte se. Když bota sedí na nártu a pata drží, hloubka je správná. Když ne, hledejte jiný střih, ne jinou velikost. U vysokých bot a kozaček se vyplatí trvat na vyzkoušení v chůzi, ne jen na pohledu v zrcadle.

U kozaček je klíčové místo v podélném oblouku. Pokud je bota hluboká, noha v ní plave a kotník se při chůzi kroutí. To vede k otlakům nad patou a k nestabilitě na nerovném povrchu. Zkuste botu nazout s běžnou ponožkou, kterou nosíte, ne s tenkou. Potom stoupněte na špičky a na paty. Svršek se nesmí zařezávat do nártu ani se nesmí vzdouvat nad kotníkem. Když se vzdouvá, je bota mělká. Když se kolem kotníku vytvoří mezera, je hluboká.

Kontrolu dělejte jednou za měsíc. Otřete rukou ramínko a podívejte se proti světlu, jestli na prstech nezůstane prachový film. Když ano, je čas na čištění. Někdy pomůže i to, že ramínka prostřídáte a necháte je týden odpočívat v suchém prostředí. Prach se tak nestačí usadit v tkanině a při dalším použití se uvolní mimo oblečení.

Nejčastější chyba je skladovat ramínka volně na ramenní tyči, kde se dotýkají oblečení. Prach se tak dostane přímo na látku, i když je vše čerstvě vyprané. Další chyba je prát potahy ramínek společně s barevným prádlem, protože prachové částice se v pračce uvolní a usadí na jiných kusech. Potahy perte zvlášť, v jemném programu a bez aviváže, která na sobě prach zbytečně drží. Pokud ramínka nepoužíváte denně, uložte je do uzavřené krabice — ne do igelitového sáčku, ve kterém se sráží vlhkost.

Typická chyba je kupovat vysoké boty o půl čísla větší s tím, že se vytáhnou. Svršek se nevytáhne do šířky ani do hloubky, jen se ohne v místě tlaku. Další chyba je spoléhat na to, že kozačky sednou po několika nošeních. Kůže se trochu poddá, ale hloubka zůstane stejná. Pokud bota tlačí hned v obchodě, bude tlačit i za měsíc. Vyzkoušejte ji odpoledne, kdy má noha větší objem, a vezměte si ponožky, které budete nosit.

Hloubka boty není jen módní parametr. Rozhoduje o tom, zda při chůzi narazí nárt na svršek, nebo zda palec zůstane volný. U vysokých bot a kotníkové obuvi se problém projeví rychleji, protože svršek sahá nad kotník a každý milimetr navíc se sčítá. Pokud botu zkoušíte jen vsedě, hloubku neodhadnete. Nasaďte si ji na obě nohy, zavažte a udělejte deset kroků po rovině i do kopce.

Prach se drží hlavně tam, kde je vlhko a molitan Zásadní je materiál samotného ramínka. Dřevěná a kovová ramínka prach jen zpožďují na povrchu, dají se otřít. Molitanové a pěnové vrstvy jsou ale doslova sběrač prachu — pěna má otevřené póry, do kterých se částice zachytí a už se nedostanou ven. Pokud máte ramínka s pěnovým potahem, počítejte s tím, že se z nich prach uvolňuje při každém oblékání. Řešením je pěnu přetáhnout tenkou bavlněnou látkou, která se dá sundat a vyprat. Nikdy ji nelepte napevno.

Základní měření je jednoduché. Změřte si délku chodidla od paty k nejdelšímu prstu, pak obvod přes nárt v nejužším místě a výšku nártu od podložky. U vysokých bot přidejte i obvod přes kotník. Když výrobce uvádí jen velikost, berte ji jako orientační. Dva páry stejné velikosti mohou mít svršek posazený o centimetr výš. Právě ten centimetr rozhoduje, jestli vás bude tlačit jazyk, nebo ne.