Boxy pod stropem se sundavají ze dvou důvodů: buď potřebujete prostor, nebo se do nich dostal prach a vlhkost a chcete obsah protřídit. Ať tak či onak, postup je stejný. Klíčové je nesundávat je po jednom a nesnažit se je otevírat ve výšce. Většina nehod nevzniká pádem boxu, ale tím, že člověk stojí na nestabilní židli a snaží se jednou rukou přidržet víko.

Většina lidí řeší výšku police, až když do skříně není kam šlápnout. Přitom stačí jediné: rozdělit oblečení podle toho, jak se s ním manipuluje. Svetry a pleteniny se skládají a vytahují jednou rukou, košile visí na ramínku a potřebují prostor nad sebou. Z toho vychází základní pravidlo — police se svetry patří nad tyč s košilemi, ne naopak.

Tašky, pásky a šátky se mačkají hlavně kvůli tomu, jak je do skříně ukládáme. Většina lidí je položí na sebe, pověsí na jeden věšák nebo nacpe do zásuvky, kde se stlačí. Přitom stačí změnit způsob zavěšení a uspořádání polic. Následující postup vychází z běžně dostupných pomůcek, které už doma pravděpodobně máte.

Na závěr: ramínka nejsou sbírka, ale nástroj. Méně kvalitních a správně tvarovaných kusů udělá víc než hromada náhodných. Jakmile jednou nastavíte počet podle skutečně nošeného oblečení, přestane se vám skříň sypat a ráno budete mít jasno během pár sekund.

Základem je změřit vlastní nohu ve stoji, nejlépe odpoledne nebo večer, kdy noha mírně otéká. Postavte chodidlo na papír, obkreslete obrys a změřte vzdálenost od paty k nejdelšímu prstu. K tomu připočtěte rezervu. U běžné obuvi stačí 5 až 8 mm, u sportovní obuvi 8 až 12 mm, u zimní obuvi s tlustou ponožkou i více. Tato rezerva není luxus, ale prostor pro přirozený pohyb nohy při chůzi.

Kolik místa musí zůstat na průch